Není to vlastně důsledek občanské války nízké intenzity?

Koncem minulého týdne na mosteckém sídlišti Chanov začala demolice dvou vybydlených panelových domů za maličkost - 3,1 milionu korun. Většinu nákladů pokryje dotace státu. Sousední Obrnice také zbourají dva paneláky a sousední Litvínov potřebuje poslat k zemi bývalou ubytovnu. Mostecká radnice zvažuje další demolice i v příštím roce. Kolik domů bylo zbořeno u nás v Předlicích, víme.                                                                                      Ve skutečnosti nejde o demolice, ale odstranění dokladů, jak to nazvat?, snad občanské války nízké intenzity. Domy vybydlely a zničily cikánské komunity. Jejich zcela bezohledné chování bylo a je v podstatě na pomezí občanské války. Jejich bezohlednost ničí život sousedů, kteří z mnoha domů doslova utíkají, aby s nimi nemuseli bydlet. Vybydlují i litvínovský Janov. Co je na tom nejhorší? Ničí byty, ničí celé domy a nikoho nenapadne je za to potrestat, nikdo nepožaduje náhradu škody! Proč? Ptám se. Stejně se ptám, jak dlouho jim to budeme trpět?! Jak dlouho je necháme ničit hodnoty, na jejichž tvorbě se nepodíleli? To si opravdu necháme postupně zničit všechny bytové domy a vláda bude jejich zboření ještě financovat tak, jak to začala v těchto dnech? Samozřejmě, že část z nich, kteří žijí stejně všedním životem jako kdokoliv jiný z nás, ti na to doplácejí. 

Ve válce tomu říkali sabotáže, dnes to jsou tzv. drobné trestné činy, na kterých není nic drobného, protože znamenají ztráty v miliardách. Říká se jim zloději kovů. Je až skandální, že se starostové, někteří poslanci a senátoři v podstatě deset let snažili, aby byli zloději kovů vyšachováni z drobných krádeží tím, že bude omezena otevírací doba sběren surovin. A obce požadovaly, aby měly možnost rozhodovat, ve kterých lokalitách budou sběrny povoleny. Nakonec se podařilo po dlouhé době i alespoň téměř nemožné: Zákaz plateb v hotovosti při výkupu kovových odpadů. Je v platnosti teprve od 1. října 2015. Po mnoha letech byla konečně přijata opatření, která mohla fungovat klidně již od devadesátých let.

Stát likviduje pozůstatky řádění tzv. nepřizpůsobivých osob, místo aby si dal práci identifikovat ničitele, potrestal je a vymohl náhradu škod. Tato benevolence připravila společnost, tedy nás všechny, o miliardy korun. A nechává prostor lidem jako ombudsmance Šabatové, která tyto ničitele omlouvá a problémy bagatelizuje a omlouvá je .                                                                                                                                                                       Jaroslav Doubrava