Privatizovalo se kde co. Pokud někdo poukazuje na ruské oligarchy, v českém provinčním prostředí se těch českých líhlo v 90. letech  také nekonečná řada, a někteří dosáhli velkého finančního ztloustnutí. A jenom výjimky skončily na zamřížované hanbě. Privatizace se týká i vojenského prostředí.

Od iluzivního konce studené války začátkem 90. let využívají ozbrojené síly stále více tzv.  externích zdrojů především v oblasti služeb stravování, opravy, transport, úklid, ale, co hůře i delaborace munice a skladování munice. Říká se tomu outsourcing vojenských podpůrných služeb. Byl to jeden z nejnápadnějších znaků reformy a transformace ozbrojených sil v 90. letech.

Ale zpět k moravskému ohňostroji. Oficiálně se v médiích objevila již informace, že ve skladu č. 16 bylo v den výbuchu 486 kusů leteckých pum či 6372 kusů nábojů s trhavou náplní.
Skladovala toto zelené nejedlé ovoce soukromá společnost, byť na území VTÚ, tedy státního  podniku spadajícího pod ministerstvo války, kterému teď velí ministerský principál Stropnický. Co z toho vyplývá?

Tak závažné věci jako munice si vyžadují mimořádný stupeň pozornosti a ostrahy. Výbuch je důsledkem toho, že došlo doslova k rozkladu odpovědnosti, věřím, že i díky záměrné nejednoznačnosti zákonů a specializovaných předpisů, a zbytečného rozdávání licencí tam, kde se mohl, a měl, nad záležitostmi vojenskými (byť jen technického charakteru) postarat stát zastupovaný naší chrabrou téměř neexistující armádou.

Výbuch v muničáku není překvapením, ale logickým vyústěním. Zcela náhodným, protože věřím, že k podobným malérům mohlo dojít i dříve a na jiném místě.

Až teprve teď se vracíme k podstatě: Vojsko zajistilo zprovoznění zakonzervovaného muničního skladu v Květné. Tam bude munici z moravského vybuchujícího skladu pečlivě a láskyplně a ozbrojeně hlídat vojenská policie. Najednou to jde.

Kauza moravského muničního ohňostroje je teprve na začátku a přechází v hysterický mediální čardáš o ničem.

Prý sice následky odstraní pilné státem placené zelené včeličky, ty odvezou i nevybuchlou munici do nové muniční postele v Květné, a náklady nakonec (teoreticky) zaplatí pachatel odpovědný za moravský ohňostroj. Ale bude zjištěn, nebo bude jenom na základě nepřímých indicií někomu přidělen?  Aby se koza nažrala, znásilnila vlka, a povýšila svého kámoše kozla na zahradníka? Nebude nakonec tím, kdo ty obrovské náklady na likvidaci výbuchů platit občan!?

Je smutné jak výbuch provázený smrtí dvou lidí a létáním munice vzduchem se stal zdrojem takového přemítání. Ale počátek přemítání není ve výbuchu, ale v pečlivé hamounské škodolibosti lumpenbyrokratiátu posledních dvaceti let.

                                                                       Jaroslav Doubrava, senátor PČR