Privatizovalo se kde co. Pokud někdo poukazuje na ruské oligarchy, v českém provinčním prostředí se těch českých líhlo v 90. letech také nekonečná řada, a někteří dosáhli velkého finančního ztloustnutí. A jenom výjimky skončily na zamřížované hanbě. Privatizace se týká i vojenského prostředí.
Od iluzivního konce studené války začátkem 90. let využívají ozbrojené síly stále více tzv. externích zdrojů především v oblasti služeb stravování, opravy, transport, úklid, ale, co hůře i delaborace munice a skladování munice. Říká se tomu outsourcing vojenských podpůrných služeb. Byl to jeden z nejnápadnějších znaků reformy a transformace ozbrojených sil v 90. letech.
Ale zpět k moravskému ohňostroji. Oficiálně se
v médiích objevila již informace, že ve skladu č. 16 bylo v den
výbuchu 486 kusů leteckých pum či 6372 kusů nábojů s trhavou náplní.
Skladovala toto zelené nejedlé ovoce soukromá společnost, byť na území VTÚ,
tedy státního podniku spadajícího pod ministerstvo války, kterému teď
velí ministerský principál Stropnický. Co z toho vyplývá?
Tak závažné věci jako munice si vyžadují mimořádný stupeň pozornosti a ostrahy. Výbuch je důsledkem toho, že došlo doslova k rozkladu odpovědnosti, věřím, že i díky záměrné nejednoznačnosti zákonů a specializovaných předpisů, a zbytečného rozdávání licencí tam, kde se mohl, a měl, nad záležitostmi vojenskými (byť jen technického charakteru) postarat stát zastupovaný naší chrabrou téměř neexistující armádou.
Výbuch v muničáku není překvapením, ale logickým vyústěním. Zcela náhodným, protože věřím, že k podobným malérům mohlo dojít i dříve a na jiném místě.
Až teprve teď se vracíme k podstatě: Vojsko zajistilo zprovoznění zakonzervovaného muničního skladu v Květné. Tam bude munici z moravského vybuchujícího skladu pečlivě a láskyplně a ozbrojeně hlídat vojenská policie. Najednou to jde.
Kauza moravského muničního ohňostroje je teprve na začátku a přechází v hysterický mediální čardáš o ničem.
Prý sice následky odstraní pilné státem placené zelené včeličky, ty odvezou i nevybuchlou munici do nové muniční postele v Květné, a náklady nakonec (teoreticky) zaplatí pachatel odpovědný za moravský ohňostroj. Ale bude zjištěn, nebo bude jenom na základě nepřímých indicií někomu přidělen? Aby se koza nažrala, znásilnila vlka, a povýšila svého kámoše kozla na zahradníka? Nebude nakonec tím, kdo ty obrovské náklady na likvidaci výbuchů platit občan!?
Je smutné jak výbuch provázený smrtí dvou lidí a létáním munice vzduchem se stal zdrojem takového přemítání. Ale počátek přemítání není ve výbuchu, ale v pečlivé hamounské škodolibosti lumpenbyrokratiátu posledních dvaceti let.
Jaroslav Doubrava, senátor PČR