Ústavní soud totiž v úterý (27.11.2012) částečně vyhověl stížnosti poslanců ČSSD a zrušil některá ustanovení napadených zákonů, které loni na podzim schválila pravicová koalice ve sněmovně. Jde o první náznak toho, že někdo na nejvyšší právní úrovni konečně varuje před plíživou fašizací státu. V České republice se v poslední době uhnízdila primitivní politika rozlišování  lidí.

Nejen Drábek (dnes naštěstí již ne-ministr) neuměl skrýt svou averzi proti tomu, že si někdo dovolí nepracovat, být nezaměstnaný. Z jeho projevů nebylo možné vypozorovat, že by si uvědomil, že lidé se nestávají nezaměstnanými ze své vůle, ale jsou vyhozeni z práce. Jenom absolutně minimální procento lidí patří mezi programové doživotní nezaměstnané, pohodlně žijící ze soc.dávek. Podobný postoj je možné sledovat i u předchozí pravicové vlády.

Jenže projevy lidí typu Drábka a ultrapravicových vládních politiků bezmála kladou rovnítko mezi nezaměstnaného a člověka jakési druhé kategorie. Nezaměstnaný se tím, že je bez práce,  podle pravicových politiků přiznává, že je neschopný. Kultura opovržení vůči nezaměstnaným přitvrzuje.

V sociální oblasti se objevil fenomén trestání za to, že se občan stane nezaměstnaným. Čili jde o signál fašizace. Nezaměstnaní prostě patří do trestních praporů, měli by se ráno v sedm hlásit a ukazovat, že mají umyté nohy a uši. Tento pocit je možná iracionální, ale ne tak docela, protože velmi opatrně na to upozorňuje ústavní soud. Připomeňme si slova soudce Rychetského, který pro média uvedl:

„Ústavní soud zrušil povinnost osob vedených v evidenci uchazečů o zaměstnání po dobu delší než dva měsíce, vykonávat bez nároku na odměnu tzv. veřejnou službu… Nelze opominout podobnost mezi výkonem veřejné služby a výkonem trestu obecně prospěšných prací, v jejímž důsledku se v očích veřejnosti stírají rozdíly mezi oběma instituty. O tom svědčí zejména, že druh a rozsah vykonávaných prací jsou obdobné, že zpravidla jsou totožní i „dohlížitelé“ na jejich řádný výkon, a že v obou případech dochází k tomuto výkonu bez nároku na odměnu," uvedl Rychetský.

Je to signál, že zde není něco v pořádku. Pracovat zadarmo za trest, že jsem nezaměstnaný. Jenže ze 100 nezaměstnaných 97 bere nezaměstnanost za osobní katastrofu. Chtějí práci, za svou práci chtějí mzdu. Chtějí prostě mít prostředky na nejvšednější radosti života. Jenže ultrapravicoví Drábkové říkají, že nezaměstnaní jsou lidé pohrdající prací. Nejsou schopni pochopit, že pravda je jiná.

Jaroslav Doubrava,senátor PČR