Děkuji, pane předsedající. Já jsem bedlivě poslouchal, úplně jsem ježil uši. Také jsem poslanec z Ústeckého kraje, tak jako pan kolega Kohoutek jsem z Děčína. Také jsem se dozvěděl, že jsem z Děčína jako poslanec Navrkal. To jsem nevěděl, protože jsem pana Navrkala do včerejška neznal. (Smích zleva, zvyšuje hlas.)
Dámy a pánové. Ta situace, kolegové by rádi ten cukr a vypadá to, že vy, vy jste spolu se mnou rádi ten bič. Tím bičem je seškrtat stávající zákon, redefinovat ty věci a přinutit lidi, kteří pracovat mohou, aby pracovali a podpořit ty, co pracovat nemohou. O nic jiného tady nejde. O nic jiného tady nejde. V Ústeckém kraji ji ta situace katastrofální důsledkem jsou druhotné záležitosti sociálního a bezpečnostního charakteru, kdy poctiví a slušní lidé stejné skupiny jsou osočováni, a ti nepoctiví si žijí jako prasata v žitě. Protože my jsme jim za 30 let vytvořili škálu dávek. A byl jsem spoluodpovědný tady za to, proto jsem hledal nová východiska. Není možné do nekonečna tolerovat, že lidi, kteří mohou pracovat, 10, 15 let nepracují, jejich děti se na to dívají, a my nemůžeme nic dělat. Nemůžeme nic dělat.
Čili teď máme příležitost posunout tento zákon do druhého čtení a vyřešit ty základní věci. Já chci, aby byl Děčín a Ústecký kraj stejně krásný jako je Středočeský, ale zatím je to odpadkový koš díky takovýmto zákonům a paskvilům, které se tady za 30 let nahromadily. Díky za pozornost. (Potlesk zleva a ze středu sálu.)
