Ještě jednou dobrý den, vážená paní předsedající, vážená paní poslankyně, já mám velké dilema, protože Jana je moje bejvalka, ona tady zmínila, že mluví senátoři ODS, a ona byla taky jistě v ODS... Pak dostala lepší nabídku, tak přestoupila jako fotbalový hráč k tomu, kdo nabídl lepší podmínky.
Je to už dnes druhý zákon, první byl lex Hnilička, teď tu máme lex Jana. Jana měla dilema, protože její šéf říká, že kumulace funkcí v hnutí ANO je nepřípustná. Jí se stala ta nepříjemnost, že ji tak úpěnlivě všichni hejtmani prosí, aby zůstala šéfkou hejtmanů, že jim nemohla nevyhovět.
Tak hledala nějaké řešení. To řešení našla v tom 0,4, lepší 0,4 než nic. A teď ještě když se zadaří, tak my to zvedneme, aby z nás sněmovna udělala zase pitomce, na 0,7, média nás zmastí, jací jsme to zločinci...
Já bych nejradši navrhl 1,1, protože ten, kdo kumuluje funkce, já bych o tom mohl dlouho mluvit, tak musí hodně pracovat. Já jsem tu situaci zažil jenom jednou, a to bylo v roce 2000, když jsem byl poprvé zvolen senátorem, tak se v tisku, zejména v Rudém právu, tehdy se, tuším, ještě jmenovalo Rudé právo, to už si ani nepamatuji, tak jistý redaktor tam na toto téma napsal článek, jak já mohu dělat současně primátora a současně senátora. Já jsem mu lehce odpověděl. Stačí chodit spát v půl druhé a vstávat v půl sedmé, to já dělám už mnoho let, nechodit na obědy, já na obědy chodím jenom v Senátu, nikde jinde na obědy nechodím, proto taky víte, že vážím stále 75 kilogramů, už od roku 1994 až dodnes. Na rozdíl od některých poslanců, kteří jsou vypasení opravdu dokonale, podívejte se na ně v televizi, nebudu jmenovat svého kamaráda Sašu Vondru, který už naštěstí není poslanec, tam se vypásl a teď už tedy chodí poslouchat ty ptáčky do lesa... Takže je potřeba říct, jak to je na rovinu.
Tajemníci větších městských úřadů mají větší platy než starostové. Náměstci ministrů mají mnohem vyšší platy než ministři. A to z toho prostého důvodu, že starostům sebrali i tu malou drobnost, kdy mohli 4x do roka dostat odměny od zastupitelstva, to se zrušilo, potom se to zase připravovalo, a teď už to zase je, že...
Ale víte, jak to je na obci, to je obec od obce, tam, kde závidí, mu nic nedají, tam, kde nezávidí, mu něco dají. Takže ten návrh není o ničem jiném, sněmovna opravdu udělala to, co je jejím zvykem, že toho Černého Petra hodila na nás, abychom my byli zítra v médiích, vy jste to byli, kdo... Nerozumím tomu.
Naprosto úžasný argument, omlouvám se, vaším prostřednictvím, panu kolegovi Wagenknechtovi, se kterým jsme vedli na toto téma debatu, to je naprosto nesmyslný argument, vždyť nikdo nebrání tomu, aby člověk ty dvě funkce dělal, jenomže za to nebude brát ty peníze. Za peníze je tedy nemůže dělat na 100 procent a zadarmo je může dělat na 100 procent. Tak tomu já opravdu nerozumím. Zadarmo tedy jo, a to, co tady už bylo řečeno, že mnozí z nás sedí v různých dozorčích radách, ale jako primátoři ručí celým svým majetkem, ale neberou ani korunu. To se moc neví.
Všude se v médiích píše, jak se obsazují dozorčí rady, ručí celým svým majetkem, neberou nic. Jenom varuji, tady někdo řekl, nevím, který to byl senátor - statutární zástupce, varuji vás, všude škrtněte, pokud jste starostové, někdo vám dá podepsat nějaký papír, kde je napsáno statutární zástupce, což dělají všechna ministerstva, protože vědí kulové, co je to, oni si představují, že vlastně my jsme akciová společnost, tak jak řídíme stát jako firmu, starosta je předseda představenstva, rada je představenstvo, zastupitelstvo je valná hromada...
Podle toho to vypadá, podle toho vás budeme také hodnotit a stíhat. Není tomu tak. Starosta není žádný statutární orgán, to je hluboký omyl. Obec není zřizována obchodním zákoníkem. Obec vzniká ze zákona.
To je jedno ze základních pravidel, protože jak tam napíšete statutár, tak se všichni na vás budou jako na statutára dívat, a to i Policie ČR. To, že se stává, že zastupitelstvo něco odhlasuje, stíhaný je starosta, to je totální absurdita. Je to, jak se která policie rozhodne. Některá stíhá, jako v Liberci, celé zastupitelstvo, že prodali špatně. Prodávat se má za cenu v místě a čase obvyklou, to je takový úzus, taková cena ovšem neexistuje ve skutečnosti, protože ta existuje jenom jednu vteřinu. Jak má zastupitelstvo rozhodnout, když chce prodat starý barák, jeden jediný zájemce se přihlásí, nabídne nějakou cenu. Ale ona není obvyklá, protože to je jenom ta jedna. Ale ono ho chce prodat. Dokonce jsou případy, kdy zastupitelstva byla nucena dražit brownfieldy. A teď si představte, jak má to zastupitelstvo určit tomu starostovi, do jaké ceny má jít, když všechno je veřejné a průhledné, jinak ho každý pitomec na té dražbě přehlasuje, když on dopředu řekne, kolik to bude stát. Je to podobné, jako když do rozpočtu dáte na kruháč 12 milionů, tak si můžete být jisti, že nikdo žádnou nižší cenu nenabídne, ačkoliv ta suma je tam jenom tak, protože se nemůže vědět dopředu úplně přesně.
Takže je to všechno jenom taková hra, a proto se přikláním k těm, kteří si myslí, že bychom měli ten návrh zamítnout. Já mám výhodu, že už nekumuluji, protože už nejsem primátorem, takže mě nikdo nemůže obvinit, ale před chvílí jsem dostal několik dvacetikorun pamětních, teď mám velké dilema, jestli do doznání Arthura Londona do konce června je tam mám napsat, nebo ne, ale ony, myslím, nevychází. Ale mně bylo řečeno, že za 10 let budou mít cenu půl milionu, takže nevím, jestli tam mám dát i budoucí... Mě tady tehdy dojalo, když někdo tady říkal, byla to, myslím, polemika s Jirkou Dienstbierem, že když někdo bude v důchodu, koupí si auto za milion, tak ho začneme stíhat. Ale on ten člověk neví, že lidé třeba na auto střádají. Takže já už 20 let střádám a můžu si koupit tři superby. Za to, co jsem nastřádal, protože nemám čas utrácet. Nemám čas utrácet! Dokonce ani nevím, já chodím do krámu jenom se dívat, abych vůbec věděl, jaké jsou nové výrobky, protože mně ta stará televize, co dostala moje tchyně, která spekulovala, chtěl jsem ji nechat zatknout, představte si, co ona provedla... Maminko, promiň. Ona si koupila od Koženého tu kuponovou knížku, ona fakt dostala deset tisíc, protože seděla v první řadě v letadle, přišla za mnou Policie ČR... (Jan Horník: Pane předsedo, k věci.) To s tím velmi souvisí, pane předsedající. Velmi souvisí! A přišla policie, že jdou zatknout jakéhosi pána, který si od města koupil barák v dražbě za milion, prodal ho za dva miliony, to je přece spekulace, okamžitě jsem je poslal za mojí tchyní, ať ji jdou zatknout, protože za tisíc korun koupila kuponovou knížku a deset tisíc korun získala. Prostě tady se bavíme hodiny a hodiny o takových hloupostech, prostě zamítněme to, to nemá cenu, ta diskuse je jasná. Vy nás samozřejmě přehlasujete, protože vy to tam tak máte, já vám to 0,7, o které tak usilujete, přeji, aby vám aspoň něco zbylo. Já vím, je to náročné. Táta z ODS, to ta rodina potom trpí. Ale my z ODS jsme takoví skromní, my prachy v podstatě nepotřebujeme. Kdyby nebylo vás, tak mně by stačil úplně důchod. Já bych vůbec žádný plat senátora nepotřeboval.
A chtěl bych ocenit pana senátora Valentu, vaším prostřednictvím, když se na něj dívám, protože on by nepotřeboval žádný plat, žádný plat, je mu to úplně jedno. A on přesto bude hlasovat pro zamítnutí tohoto zákona. Je to tak, pane senátore? (Ivo Valenta: Ano.) Děkuji vám.
