Ptám se, proč občané většinově, zdá se, mají strach přijmout uprchlíky z těchto islámských zemí nebo postižených zemí. Jsem přesvědčen, že bohužel případů, které tady řekl předřečník pan senátor Brož, známe málo. To znamená příklady dobré praxe, kdy takto dobře dopadnou. My máme velmi dobrou zkušenost s migranty, kteří k nám přišli před mnoha sty lety. Tehdy se nazývali Cikáni, dnes jsou to Romové. My jsme je a je to naše chyba, není to jejich chyba, žádným způsobem nedokázali integrovat, a to především proto, že jsme téměř nikdy nevytvořili ucelený program. Nebo nepřijali ucelený program, který by integraci podpořil. Nebudu vás tím zdržovat, už jsem o tom mluvil několikrát. My program máme asi takový, že tu pomůžeme nějakým dětem, tu dáme nějaké peníze na zpěvy a tance. Pak se snažíme řešit něco s těmi, kteří konají nějaké problémy někde na severu Čech tím, že utratíme 200 mil. Kč. Pošleme tam Policii, ale nic zvláštního se nestane. Ale program, který máme zpracovaný již dlouhodobě a vláda ho přijala v roce 2012, teď ho inovovala. To znamená program, který by byl spuštěn na celém území, staral se o děti ve školkách tak, aby uměly česky. Děti ve školách tak, aby měly všechny asistenty, pak případně v učebních oborech či na středních školách atd., a pak, abychom vytvořili zákonné prostředí, kdy otcové dětí jsou mnoho let nezaměstnaní, kteří tráví čas většinově buď doma u televize anebo kolem těchto domů, tak těmto lidem nedokážeme dát práci tak, aby ji museli přijmout a také ji museli vykonávat. A pokud bychom tohoto dosáhli, tak vám z osobní zkušenosti stejně tak, jako pan senátor Brož, tam, kde se nám to chvíli povedlo, tak se naráz situace začíná měnit. Ne samozřejmě tak, že by to pěti, deseti, možná dvaceti let jejich chování bylo nerozeznatelné od chování většinové společnosti, která chodí do zaměstnání. To asi ne. Ale významně by se situace zlepšila.
Situace, kdy roste rasová nesnášenlivost, může vznikat i tak jednoduše jako je situace, kterou právě teď řeším nově u nás na Vsetíně, kde jsou opravená náměstí a na tato náměstí chodí maminky s kočárky a mladí lidé od 15 do, zkrátka teď jsem nechtěl říci jen mladí lidé, ale velmi často jsou tam mladé skupiny Romů, kteří nechodí do zaměstnání. Je jim 15 až 60 let, a oni tam jenom sedí a oni nic nedělají. Oni skutečně neodhazují papíry, nedělají binec, jenom obsadí všechny lavičky a baví se tam. Tak, že bychom jim to ani nemohli nějakým zásadním způsobem vytknout. Problém samozřejmě není v tom, abychom jim vůbec něco takového vytýkali. Problém je v tom, že oni mají být v práci. Rozhodl jsem, a naštěstí, a tady musím pana premiéra v tomto smyslu pochválit, či jeho vládu, že vytvořila program, kdy dala více peněz, a to teď sděluji vám všem, na úřady práce, proto, abyste mohli zaměstnat dlouhodobě nezaměstnatelné lidi a za peníze státu – samozřejmě nejsou všechny – protože oni hradí, např. dostanete zhruba 12 000 Kč. Tedy myslím obec, případně nezisková organizace, která by je vzala. Můžete jim dát určité činnosti a za tyto peníze oni budou konat práci. Musím říci, že celkově státní správa a teď myslím i deriváty státní správy, se mnou spolupracují dobře, takže těchto lidí chceme přijmout desítky a budou dělat takové práce jako např. po povodních v roce 1997, když se projedete, samozřejmě dnes to nejde díky stavu vody, ale když jinak po krásné Bečvě se projedete a po všech našich řekách, tak tam vidíte PET lahve, staré sítě, silony atd., které uvízly v březích a křoví. To všechno oni mohou tito lidé dělat. Je to ohromná práce, vezměte si, kolik máme povodí a jak vypadají a budou vypadat, mohou vypadat krásně. A stát určitě vydělá na tom, že tyto lidi z náměstí tímto způsobem s naší pomocí pochopitelně dostane, protože nemá cenu jim vysvětlovat, že tam nemají sedět, ať se rozptýlí a sedí někde jinde. Oni mají mít práci. Ale ouha! Co se stane, když on práci nepřijme? Máme totiž tisíc důvodů, pro které on práci může nepřijmout. Dneska má rýmičku, zítra má zrovna nějaké – jde s dítětem, musí doprovodit dítě zase s rýmičkou apod. Takže máme spoustu věcí, které pro slušného, normálního občana mají být v našem systému, ale my neumíme systém rozdělit jaksi diferencovaně. On platí pro všechny občany stejně.
To znamená, výsledek je, že velmi těžce je vůbec do práce dostaneme, pak už jsme změnili zákony tak, že když práci nakonec odmítne z vlastního důvodu atd., tak je vyřazen z Úřadu práce, a tím je vyřazen coby příjemce dávky. Ovšem když on prokáže, že skutečně nemá na chleba, tak vy ho hlady nemůžete nechat umřít. To znamená, stát se o něj zase postará. A nám ohromně roste skupina, která už vůbec není romská. Je to skupina z většinové společnosti mladých lidí, kteří už jsou ve středním věku, tedy mladí byli dříve a dneska mají přes 40 let, protože máme 25 let po revoluci, a oni v zásadě nikdy nešli do práce, protože jim ta trocha stačí. To nemluvím o těch, kteří páchají trestnou činnost, jim stačí to, že se o ně vždycky stát aspoň trochu postará a nedonutí je.
Chci tím říct; samozřejmě vytvářet systém, který bude motivační, kdy nakonec, což jsme taky zkusili, že jsme jim na svačinu dávali chlebíčky a nějak jsme je motivovali, aby pro ně práce byla příznivá, což se vám zdá neskutečné... Zkusil jsem to jen tak, co lidi přivede k práci. Je to velmi těžké. Nás čeká spolupráce se státem v tom, abychom toto změnili.
Kdybychom dokázali my – jako stát – tuto oblast, kterou desítky let neumíme řešit, tak jsem přesvědčen, že naši občané nám budou věřit, že když přijmeme uprchlíky nebo utečence z válečných oblastí, tak dokážeme zajistit to, aby se mohli integrovat v naší společnosti. Protože máme velkou skupinu, která se integrovat nedokáže.
Nevím, a neslyšel jsem to, jestli v několika set lidech, které chceme přijmout, přijímáme skutečně jenom ty, kteří jsou lidmi, kteří přijali naši kulturu tím, že žijí v křesťanství. Nebo jsou to lidé, kteří jsou lékaři, učitelé – zkrátka už jsou v zásadě připraveni, aby mohli získat nějaké povolání. Nebo jsou to lidé, kteří nejenže neumí ani česky, ale nekonali nikdy ani žádnou práci v civilizované podobě, kromě žití ve svých domorodých obcích, kde kdysi žili.
Myslím, že toto je příčina nedůvěry. Jsem přesvědčen, že český národ není národ rasistů. Nejsme lidé, kteří jsme a priori proti každému, kdo je jiný. Jen máme špatné zkušenosti s tím, že problémy neřešíme. Teď se bavíme vždycky jenom o tom, že bychom měli někomu pomoci. My mu pomůžeme. Ale co se stane, co bude za deset let – to nevíme. Lidé nikdy nepřichází tady do Prahy, nejsou rozmísťovány kolem Úřady vlády, ani kolem Senátu... Zkrátka, vždycky se najde nějaká jiná obec, někdo jiný, kdo strach musí překonat a kdo obtíže potom ponese. Obce nebo kde shromažďovací tábor, nebo jak se to bude nazývat, nevím, bude mít, tak ti lidé píší a ptají se. Jak nás ochráníte? Vždyť máte tu zkušenost. Musíme na to dokázat odpovědět. Dokážeme dobře odpovědět nejenom tím, že problém vyřešíme, ale aspoň ho začneme řešit. A my jsme, jak jsem podotkl, v mnoho oblastech ještě ani nezačali.
