Myslím, že někteří z vás tady říkali osobní zkušenost, jak vidí tento zákon. Já vám ji rád řeknu také. Já samozřejmě vůbec nemám žádný problém s tím, že nejen já, ale my tady dáváme majetková přiznání. V těchto patrech politiky se s tím musí počítat. Mám ale problém s tím, že ti, kteří jsou opravdu ovlivnitelní a pro tuto společnost možná poslední, kteří rozhodují v této společnosti o dobru a zlu, o tom, kdo se chová mravně a nemravně, tak to jsou soudci a pak státní zástupci. A na ty se vlastně nepodívá nikdo, protože to je uloženo. Myslím si, že není vůbec v silách předsedy Nejvyššího soudu, aby vůbec takové věci kontroloval. A možná snad v případě nějakého trestního řízení, když tam někdo zabrousí, tak to může zkontrolovat a pak se něco stane. Takže to je jedna část veřejné moci, která podle mě není v tuto chvíli pod žádnou kontrolou, ani tímto zákonem.
A jsou to lidé, kteří skutečně rozhodují o miliardách, zda je přisoudí tomu či onomu, kdo vyhraje... Myslím si, že to napětí tam je nepoměrně větší než nějaké lobbování u nějakého senátora v Senátu nebo poslance v Poslanecké sněmovně, to zaprvé.
Zadruhé. Tímto jenom připomínám, ačkoli pro ty změny hlasovat budu, ale jen připomínám, že my zase řešíme nějaký důsledek. Ale ten řešíme až ve chvíli, kdy je to špatně. A já se přikláním tady ke kolegovi, který říkal, že ten zákon lze obejít. Zvláště ti, kteří finanční prostředky mají, tak to udělají jinak než takovým přímým vlastněním médií. Mně to naopak vyhovovalo. Všichni ví, kdo co vlastní, všichni to čtou. A jak tady bylo upozorněno, vidíme, kam se to sune. To se mi zdálo lepší než to, že se to teď udělá jinak. Koupí si to někdo jiný. Někdo ze skupiny, někdo vzdálený... Známe zřejmě způsoby, jak se to dá dělat, všichni. Ale teď si hrajeme na to, že zlepšíme morálku této společnosti. Vůbec ne. Já myslím, že tu morálku společnosti máme zlepšit tím, že tady například stejně jako Poslanecká sněmovna máme určité pravomoci minimálně k veřejnoprávním médiím.
A vykonáváme je správně? Vždycky jsme se postavili za to, aby ti, kteří byli v médiích nespravedlivě napadáni, tak aby tomu tak nebylo, aby média vyváženě informovala o všem? Já jsem si na to musel počkat, kolik je to, od roku 2007? Devět let. Vydržel jsem to. Po několika letech jsem si na to zvykl a nedělalo mi to ani problémy. Dělá mi spíš problém, když o mně napíše někdo něco pozitivního, to špatně snáším, nejsem na to totiž zvyklý...
Ale ano, napsat, že bere Jiří Čunek dávky ve statisících, a tím pádem si celá republika myslela, že jsem nepracoval a žil na sociálních dávkách. No jo, no, když se spočítají čtyři mateřské, čtyři porodné, fakultativní dávka do roku 1996, brali jsme přídavky všichni, protože nebyl ten, kdo by je nebral, brali je zkrátka všichni. Když se to dalo dohromady a pak se napsalo, že jsem byl na sociálních dávkách, protože to je sociální dávka. A víte, proč to řešíme? Protože kdybych měl média, tak bych mohl vysvětlit v jiných novinách, jak to vlastně bylo. A to pominu takové drobnosti, jako že policie v úterý přijde a všechny tyto informace si vezme z příslušného úřadu a již druhý den to je v novinách. Ani to není ve spisu. A nikomu to nevadí. Je to špatně? Ozval se nějaký z těch soudců nebo někdo vůbec kompetentní, že takhle nemá probíhat vyšetřování? Já to mám za sebou, ale mnozí z vás to máte před sebou. Tuto oblast musíme změnit! A že to napsaly ty noviny takto? No, mediální rada se vyjádří, že ono se vlastně tak nic nestalo, protože ono to pod tím úsekem sociálních dávek je. To, že to je polopravdivá informace, tím se někdo zabývá? Ne. Dehonestují člověka. Ale ne mě už, mě už skoro dehonestovat ani nelze, to je velká výhoda a celkem si to užívám. Ale co ti ostatní?
A pak je tady někdo, kdo díky tomu, že nevlastní média, vlastní jen novináře nebo PR skupiny, které jim ta sousta dávají, tak zlikvidují, a prosím skutečně beze mě, zlikvidují mnohé dobré politiky, kteří to fakt chtěli dělat poctivě. A jak tady bylo řečeno, v těch radách na obcích a všude likvidují už předem ty, kteří by tam vůbec chtěli jít. Takže tam potom, a teď se vám omlouvám, nastoupí nějaká průměrnost, která protože nic nemá nebo si to neuvědomuje, tak jí to nevadí. Ale toto je ten kořen, který my máme léčit. Ne až tímto zákonem, kterým stejně nic nedosáhneme. Ale budiž, veřejnost si to přeje. To je totiž tak. Rekonstrukce státu píše, že nespolupracuji, nebo jsem dokonce proti. No, asi mi to v těch volbách neublížilo, stejně mi to bylo jedno. Ale já si myslím, že lidé nás hodnotí podle našich skutků, tzn. oni nás vidí, co děláme, jak se chováme, jestli se chováme účelově, korupčně nebo se chováme nějak jinak v politice. Ale to v té politice musíte vydržet mnoho let, ale mnozí to nepřežijí.
Když si Andrej Babiš koupil ta média, tak já jsem to svým kolegům, kteří to hned napadali, protože to bylo v té době, kdy jsme ho už všichni sledovali, tak jsem říkal: "Ten to udělal chytře, totiž to je jediná cesta k tomu, aby se mu nestalo to co mně." Měsíc po nástupu do nejvyšších pater politiky se ta mediální smršť přehnala tak, že mnozí z vás, kteří jste tady v té době byli, jste to cítili na sobě. Nikdo by nezvedl ruku nijak jinak, než psaly noviny. A ti, kteří zvedli, tak vám děkuji, byli jste stateční. I ti, co tady nejsou. Ale Andrej Babiš si zajistil, že mohl vůbec fungovat. A teď my bychom ale měli zajišťovat to, aby mohl fungovat každý, i když ta média nevlastní. Takže já jsem to bral, že udělal jediný rozumný krok, který v té době udělat měl, protože chtěl vstoupit do politiky a nechtěl být smeten, řekněme, mediální vichřicí, která by byla nespravedlivá. Nechť je smeten to spravedlivou. A já to říkám podle toho, co jsem zažil. Já jsem byl absolutně bezbranný, nemohl jsem nikomu nic říci. A ti, kteří to neprožili, naopak seděli někde v těch patrech nahoře, no, těm se ten život posuzuje z těch soudcovských míst, protože ti si vždycky myslí, že jsou absolutně... Že jich se ti nemůže týkat. Ale jich se to také jednou dotkne. Takže my bychom měli vytvářet systém už někde jinde, ne tady. Takže to jenom na margo toho zákona, že já ty změny podpořím, i ten zákon podpořím, ale pořád ještě to není to správné řešení. To není řešení toho, aby ti, kteří vstoupí do politiky a nic zlého neudělají, aby s nimi nezametl ten poslední státní zástupce někde na tom okrese na okraji s nějakým policistou, aby ho nedehonestoval, aby mu nevzal vůbec chuť v té politice být. Politiku máme dělat proto, abychom něco udělali pro tuto společnost. Ne proto, abychom se bránili proti gaunerům, kteří jsou v médiích, v policii a ve státním zastupitelství.
