Pane předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové, já bych rád osvětlil možná jednu věc, která asi tady nebyla řečena. To je ta chronologie toho, jak vlastně stát nebo jak můžeme mít zajištěnou ochranu dětí. Tedy ochrana dětí by vždycky měla být pod, pokud to nejsou děti v rodině pochopitelně, ale obecně pod kuratelou státu, tak jak ve všech civilizovaných zemích je. Ta situace ve Zlínském kraji je taková, že kojenecké ústavy byly zrušeny již někdy kolem roku 2014, možná se pletu, nebo 2015, to jsem ještě nebyl. A vlastně to zařízení nahradil ZDVOP, to znamená zařízení pro okamžitou pomoc dětem. A tady je potřeba si uvědomit, že já jsem přesvědčen, že takto je to správně, protože když se cokoliv stane, jak tady bylo řečeno, že prostě nějaká rodina nemůže plnit svou funkci, protože se opíjí, a tedy ne jednorázově, ale prostě zneschopní se rodiče tímto způsobem. Nebo se nabourají nebo se cokoli stane. Tak tyto děti vlastně mohou jít a mají jít do tohoto ZDVOP, ten ZDVOP je pro děti 0-18 let. A tam se přidávám ke kolegovi Červíčkovi, že tam samozřejmě velkou část, drtivou část nesou náklady kraje, protože ve Zlínském kraji, a to už jsem organizoval já, jsem nechal přepočítat, kolik je vlastně pracovníků, kteří se o to děti starají, kolik těch dětí průměrně je, jaký byl nejvyšší počet atd. Takže my jsme jeden ZDVOP zrušili s ohledem na ekonomiku. A ve Zlínském kraji zůstal jeden. V tom jednom je 11 míst pro děti a jsou tam, v přepočteném úvazku tedy, je tam 17 lidí. To znamená, ty provozní náklady jsou 12,5 milionu korun, z čehož 9 milionů hradí kraj. Věřím, že v jiných je to obdobné. A ten průměrný počet obložnosti tam je za poslední asi dva roky, kdy jsme udělali tu změnu, možná tři už to teď budou, tak je asi 82 %. Takže dá se říct, že ten počet a ta úměra tedy byla zpracována dobře. Ono taky, když to přepočítáte a vezmete těch 11 míst, které tam jsou, a vezmete, že Zlínský kraj má 600 tisíc obyvatel a přepočtete na 10,5, tak to vychází. A přicházíme k tomu číslu, které tady bylo řečeno, těch... teď se omlouvám, jestli jsem si to zapamatoval správně, já jsem to předtím nevěděl, že v celé ČR je asi těch 228 dětí, které tuto pomoc potřebují. A já si myslím, že toto je správná cesta. Už se nebudu vyjadřovat k zákonu v tom smyslu těch chyb, které tam vidím také. A jak, na rozdíl od některých mírných kolegů, mě to nemrzí, mě to štve doslova. Protože takto postupovat nemáme. A nejvíc chyb se stává právě z toho, že my pro viděné dobro nevidíme potom ty chyby, které to může napáchat. A samozřejmě v legislativním procesu a v procesu potom řekněme právním se všechno odehrává s určitým zpožděním, které může poškozovat jak pěstouny, tak rodiny, tak děti atd. Bylo by asi dobře, abychom... Velmi často čtu v tom veřejném mediálním prostoru, pořád se mluví o dětech, jak my jim chceme pomoct. A ten, kdo řekne vyšší číslo a zahrne děti většími materiálními statky, jako by byl dobrý. Tak dneska zcela jistě podle mě neexistuje jediné zařízení, které, myslím z dětských domovů, které by trpělo nějakými hmotnými statky. Já jsem jich pár navštívil a tolik plyšáků a hraček atd. mé 4 děti neměly nikdy. Tak to znamená, že ten... A mnoho firem, protože je to určitě z určitého altruismu, ale určitě i z důvodu reklamy, velmi rádo dává finanční prostředky směrem k dětským domovům než řekněme k zařízením hospiců atd., tzn. zařízením pro staré lidi. A to se projevilo za těch 30 let, kde už ta změna probíhá, skutečně tak, že materiálních věcí máme už skutečně dost.
A teď se vrátím k tomu podstatnému – dítě samozřejmě má vyrůstat v rodině. A my kolem sebe kolikrát slyšíme – je draho, a proto my nemáme, my mladí nemáme děti, protože bychom je neuživili. Částečně se s tím dá souhlasit, protože ti, kteří děti mají, řekněme, mají tu nejenom odvahu, ale také si uvědomují, že děti jsou naplněním života a mají tu radost z toho, nemyslím jenom tu počáteční, ale celkově tu radost z toho, že mají děti, tak pro společnost dělají strašně moc. Oni ji budují. A proto je dobře, aby dostávali finanční prostředky, aby ti, kteří děti mít nemohou nebo nechtějí, aby je nahradili. To znamená, abychom nevymřeli a tato společnost existovala. A pak tady máme pěstouny, a ty je třeba zahrnout nebo vzít do této kategorie taky, protože sice mluvíme o tom, a já tomu samozřejmě také věřím, že pěstouni jsou lidé, kteří prvoplánově dělají tuto službu z lásky k dětem. Ale ta láska k dětem, kdyby hladověli, nebude mít velkého trvání. Protože to může vydržet rodina, to znamená děti, které jsou jejich vlastní. Ale pěstouni nahrazují pro tuto společnost nejenom ústavy, ale samozřejmě nahrazují dobře, anebo méně dobře, ale pořád mnohdy lépe než ústavy, práci s dětmi. A proto jim tyto peníze musíme dát, protože když jim je nedáme, tak ti pěstouni nemohou tuto práci vykonávat. Jinými slovy tím chci říct, že výše peněz, které zaplatíme, tak ta také moduluje počet lidí, kteří budou ochotni na sebe převzít tuto odpovědnost. Myslím, že by v České republice, a věřím, že to tak bude, neměly zmizet zcela, v uvozovkách, postaru, „kojenecké ústavy“. Protože ZDVOP nemají a nemohou mít zdravotnické pracovníky či odborně vyspělé pracovníky. Takže pořád z těch 228 dětí v České republice je nějaká nepatrná část, která do ZDVOP, a ani tím pádem k pěstounům, jít nemůže. Takže to záchytné zařízení být musí. A právě Zlínský kraj, na tom je to vidět, takové 2 děti má. A musel je předat do takovéhoto zařízení v Jihomoravské kraji, protože existuje. Takže je dobře se dívat na tuto problematiku z pohledu celku, z pohledu taky racionality, takže nemluvit jenom o lásce všech, kteří s těmi dětmi dělají, ale že to nemohou také dělat zadarmo a musí být spravedlivě správně odměněni. A jak vidíte na tom, co jsem říkal, to znamená, že 17 pracovníků se vlastně stará v průměru o 8 dětí. Tak taková úměra ale není všude ve všech krajích. Protože i v tomto se bude muset zřejmě udělat nějaký pořádek. A poslední věc, kterou řeknu, je skutečně to, že mě mrzí, že vládní koalice v Poslanecké sněmovně nezabránila některým poslaneckým návrhům, které prošly. Protože pak vlastně návrh, který byl relativně dobrý, tak doznal potom změn. A to, co tady řekl kolega Oberfalzer, tak pak nastává, že na jedné straně je veřejnost masírována sdělovacími prostředky, které masírují pěstouni a lidé, kteří v této problematice jsou, že chtějí zvýšit prostředky. Stejně tak tam bude to zvýšení prostředků pro kraje, což je velmi dobře. A já vám řeknu, že velmi rád bych dneska hlasoval pro zákon, který by vůbec nebyl takový, jak ho máme. Jenom bychom zvýšili prostředky a pak tady přišel zákon, který skutečně bude bez chyb, které všichni vidíme. A navíc všichni říkáme už teď – musíme to schválit, přestože vidíme, že jsou tam tak velké chyby. A ty důsledky, které tam mohou vzniknout, tak samozřejmě potom tvoří chyby další, které už jsou ale chyby také na člověku a na dětech, na pěstounech atd. Takže děkuji za pozornost.
