Mluvilo se tam o mnoha věcech. To jednání bylo poměrně dlouhé, tedy celodenní, což většinou nebývá. Trochu smutné je to, že pominuly nějaké excesní příspěvky některých účastníků, kdy tam vystoupila nějaká zástupkyně odborové organizace pracovníků v Evropské unii. Řekla, že důležité je, aby se zvýšily platy těmto pracovníkům, což nemělo žádnou souvislost s tím, kde vzít 800 miliard a podobně, jiné excesy tam ještě byly, tak se vlastně ukázalo, že je velmi těžké najít společnou řeč všech států, aby se dohodly na tom, kde EU získá finanční prostředky takto. Takže to bude ještě proces dost velký a dost dlouhý.
Druhá věc, která už se netýká toho včerejšího... Jinými slovy závěr té konference byl, že máme vůli všichni o tom mluvit, ale problémem je, že každý vidí získávání prostředků úplně jinak. Druhá věc je, kde bych chtěl obrátit prostor a pozornost nás, senátorů a senátorek, tedy Senátu PČR, že bychom neměli vidět jenom tu naši situaci, tu blízkost Ukrajiny, tu čistou poctivost v tom, jak bychom rádi viděli nějaké řešení. Ale také to, že bychom měli se dívat na to, co je pro koho z těch našich spojenců, zatím tedy, důležité.
Aniž bych to příliš rozváděl, ale to tady vůbec nepadá. Amerika, a to ne jenom ústy současné vládní garnitury, považuje za největší nebezpečí pro sebe Čínu. Spojení Ruska s Čínou je pro Ameriku významné nebezpečí. Myslím, že z toho vyplývá, že to řešení na Ukrajině oni vidí a dělají podle pocitu svého ohrožení. My ho samozřejmě vidíme zase nějak jinak, z té naší strany, protože jsme blíž. Čína je pro nás dál. Nicméně já jsem přesvědčen, že to ohrožení spojení velkých velmocí, které se vždycky budou chovat jako velmoci, je pro státy střední velikosti, jako je Česká republika a ostatní, poměrně zásadní a ten náš postoj v těchto věcech zásadní také je. Takže tolik k té záležitosti Evropské rady.
Na závěr mám dotaz, protože jak víte, jsem asi již 15 let významným podporovatelem zavedení základní vojenské služby, protože mé vidění světa je takové, že jeden voják na pěti tancích jezdit nebude... To znamená, že tak jak ostatní státy Evropy postupně přistupují k tomu, každý jinou formou, jak zavést či znovu obnovit základní vojenskou službu, tady podotýkám povinnost, to znamená, my máme pořád takový pocit, že žijeme ve světě, kde se každý z nás může rozhodnout tak, jak chce, a nikdo mu nemá co nařizovat. Já jsem přesvědčen, že obrana vlasti není věcí jenom osobního rozhodnutí, ale je to úkol státu, chránit vlast a chránit národ, což jsou různé pojmy.
Tady bych se rád zeptal paní ministryně, jestli je nějaká představa, protože včera jsem se to nedozvěděl, ani se o tom nemluvilo, co s těmi 800 miliardami, jaké by mělo být jejich rozdělení. Protože jedna věc je, kterou tady řekl, o které mluvil pan senátor Fischer, můj předřečník... To znamená nějaké přiblížení se ke kompatibilitě zbraňových systémů, které v tuto chvíli skutečně nefungují, tedy ta kompatibilita žádná není. To znamená, v tomto smyslu určitě tomu rozumím, myslím, evropském. Ale druhá věc je, jestli, když jsem včera viděl tu diskuzi o daních, jak bude těžká, válka bývá někdy a nebezpečí bývá velmi rychlé. To znamená, není moc času. Vidíme to na tom rozhodování americké administrativy a evropské administrativy, jestli se nemluví o tom, že máme dneska... Všichni jsme zároveň účastníci projektu NATO. Jestli v rámci tohoto projektu se nemluví o tom, že na této již fungující bázi by evropské státy možná s jadernou mocností v tomto smyslu, Francií, na této bázi neřešily tento problém. V té evropské struktuře si myslím, že to bude daleko těžší.
Takže ten dotaz je, jestli už se ví, kam tyto peníze mají jít? Vím, že do zbrojního průmyslu, ale jakým způsobem. Je představa o tom, jestli se to bude poměrově dělit, tedy ta možnost vzít si tu půjčku, jednotlivých států, jestli to bude povinnost každého státu atd. Jestli se ví bližší nějaká schopnost pojmenovat těch 800 miliard eur. Děkuji.
