V prvním kole prezidentských voleb to byla docela nuda. Poměr Zeman x Ostatní byl 1:6, možná dokonce 1:7. Jak říkám, nuda. Oživení a estetický zážitek přinesla jen ukrajinská aktivistka, která ve volební místnosti ukázala svoji pěknou hruď s nápisem proti Zemanovi. Je zbytečné spekulovat o tom, kdo to inicioval a kdo na tom voličsky vydělal. To udělali již jiní. Zajímavé na této události bylo, že tato pěkná aktivistka byla v pátek zajištěna a přes víkend byla ve zkráceném řízení odsouzena. Podmínečné potrestání a vyhoštění z ČR. To je fofr. Tak o tomto postupu veřejnost naposledy snad slyšela tehdy, kdy se takto několikrát postupovalo proti fotbalovým výtržníkům. Ne že by to bylo špatné, naopak, ale máme zde jiné příklady soudní praxe, které jistě více ovlivňují současný a zejména budoucí život společnosti.

Namátkou. Pětileté stíhání ředitelky ERU Vitáskové, která byla odsouzena na osm a půl let ve vězení, ale v těchto dnech ji Vrchní soud v Olomouci zprostil obžaloby.

Po dlouhých deseti letech se podařilo uzavřít případ ústeckého soudce Reného Příhody, kterého kárný senát Nejvyššího správního soudu potrestal snížením platu o 15 procent na pět měsíců za to, že pozměnil již vyhlášený rozsudek. Příhoda celou dobu trval na tom, že se ničeho nedopustil. Další příklady si jistě každý doplní sám.

Obohacující je rovněž sledovat tanečky ohledně stíhání nestíhání a vydávání poslanců Babiše a Faltýnka. O kvalitě a rychlosti soudů se budeme jistě přesvědčovat další měsíce a roky.

Nejsilnější podnět k zamyšlení nad funkci naší justice je však amnestie prezidenta Václava Klause v roce 2013. To byla ukázka práce našich orgánů činných v trestním řízení. Tento výkon se stal hlavním důvodem zmíněné amnestie.

Klaus nařídil, aby bylo zastaveno pravomocně neskončené trestní stíhání, pokud od jeho zahájení uplynulo k 1. lednu 2013 více než osm let. Výjimkou byly kauzy, v nichž podle trestního zákoníku hrozil více než desetiletý trest. Amnestie se podle údajů Ministerstva spravedlnosti dotkla 111.263 odsouzených a obviněných. Na základě amnestie bylo zastaveno trestní stíhání 265 obviněných. Abolice se týkala některých známých kauz, například Progres Invest, H-System, fondů Trend a Mercia nebo údajných stamilionových podvodů, kterých se podle žalobců dopustil podnikatel a někdejší šéf Českomoravského fotbalového svazu František Chvalovský. Velkou pozornost médií vzbudila také částečná amnestie někdejšího soudce Jiřího Berky, viněného ze zmanipulovaných konkurzů. Nejvíce zastavených stíhání (46 procent) pochází z majetkové trestné činnosti, mezi které patří například podvody, zpronevěry, krádeže, legalizace výnosů z trestné činnosti nebo porušování povinností pří správě cizího majetku. Jak asi takový výkon soudů a prezidenta nesli poškození?

Při posuzování práce soudů je jistě pár vyjímek. Kamarád premiéra Tolánka Marek Dalík, jemuž se říkalo Topolánkova peněženka, a jenž si tuto přezdívku zaloužil svým výkonem při nabídce řešení problémů společnosti Tatra, byl překvapivě odsouzen na pár let ve vězení.

Měl smůlu, jistě je rozhořčen, že právě on byl odsouzen, když stovky jiných dostali amnestii a abolici. Možná to nebyla smůla, třeba to byla v jeho případě jen normální práce neovlivněných soudů.

Možná případ odsouzené aktivistky hnutí Femen při volbě prezidenta bylo vlašťovkou ohledně rychlosti našich soudů. Věřme, že tak už v budoucnu nebudou žádné amnestie a abolice třeba.

18.1.2018