Tři roky bez Václava Havla... lepší, než s ním

KOMUNISTICKÁ STRANA ČESKÁ 21

SVOBODA, DEMOKRACIE, PRÁCE, SPOKOJENÝ ŽIVOT

KSČ 21

Nastává opět ten zvláštní čas, kdy v ulicích měst můžeme vidět vánoční výzdobu a ve sdělovacích prostředcích stále častěji obličej zrádce a kolaboranta.

Zanedlouho to budou už tři roky, kdy čeští komsomolci zveřejnili pravdu o tom, kdo dne 18. prosince roku 2011 skutečně zemřel. Že zemřel sluha USA a NATO, že zemřel největší zrádce českého lidu. Předem musím konstatovat, že nám byl, je a vždy určitě bude lhostejný - nic jiného si nezaslouží. Tato pravda, v čí prospěch sloužil, se prokazuje dodnes. Nově odhalená, pozlacená busta zmíněného zrádce v Americkém kongresu jistě nikomu z pracujících a vykořisťovaných v naší republice život neulehčila. Nemohli jsme tehdy ani smutnit, ani držet státní smutek. Mně, ani nikomu z komunistů, se snad tehdejší reakční pravicové vládě nepovedlo pokazit předvánoční atmosféru třemi dny nuceného litování definitivního konce prohnilé politické figurky v rukou Západu. Snad byl efekt zcela opačný. Místo účasti na naplánovaných a tehdejší vládou zakázaných předvánočních akcí se lidé museli bát otevřít snad i konzervu, aby na ně z ní nevykoukl obličej Václava Havla.

Pravicoví politici se snažili tehdy a dodnes se snaží z Václava Havla hrdinu. Naše odpověď musí být jednoznačná. Je třeba opět jasně říct, že tito posluhovači kapitalistů si dovolují oslavovat člověka, který přinesl do naši vlasti jen zlo a nenávist. Vše společně vydřené za 41 let socialistické společnosti, vše co budovali naši otcové, dědové i pradědové, ochotně pomohl nechat rozkrást a zlikvidovat. Byl odpůrcem všeho pokrokového, přesně toho, co přinášelo lidem skutečnou svobodu, zejména klid na práci v míru. Prosazoval důsledně úpadkové kapitalistické prvky života, které naše občany ožebračují až na samotné existenční dno. Vždy budu rád nápomocen tomu, aby se více otevírala příslovečná kniha hříchů tohoto člověka. Věřím, že k dalším krokům není daleko, ale jen málo kdo se opováží ukázat na nedokonalost člověka, který se nechal nazývat prezidentem. Tento dříve bezvýznamný člověk, synáček kolaborantů s fašisty, jablko nepadlo daleko od stromu, neudělal pro lepší život lidí v naší vlasti vůbec nic, snad ani jako kulisák. Jeho hry pomalu upadají v zapomnění a hoří v průběhu dějin. Snad jen na jeho projev z konce roku 1989 se nezapomíná. Dnes ale komunisté mají tu výhodou, že nemusí strašit nezaměstnaností, lidé se jí bojí i bez našich slov.

Čím byl tedy pro nás Václav Havel? Pro nás, většinu občanů, tedy těch, kteří jsme každý den nuceni prodávat svou pracovní sílu kapitalistům, abychom přežili, zůstává Václav Havel marnotratným člověkem a mnoho z nás se to již nebojí přiznat. Jeho manželka, dříve signatářka Anticharty 77, dnes hovoří o tom, že v posledních chvílích svého života se Václav Havel cítil špatně, ale že i tak odešel náhle. Pracující naší rozbité a rozkradené republiky se cítili špatně po celou dobu, po kterou seděl na Hradě a nemohli s tím nic udělat.

Ač budou jistě mnozí omdlévat z mé troufalosti, nemohu vzpomínat na Václava Havla ani po třech letech s láskou, ba ani s úctou. Nikdy nebyl mým prezidentem.

Vojtěch Mišičák, tajemník Ústředního výboru KSČ 21