Je těžko říci nějakou jednotlivost, na níž je člověk pyšný. Jsou různé výkony, stupně úspěchů, které mohou dělat radost. Ve sportu, v lásce, ve své profesi, takže člověk má několika alternativ, kde se může cítit úspěšně a tím pádem být i pyšný na svůj výkon. Možná založení Radia Beat je něco, na co bych mohl být pyšný, ale ne protože to byl tak úspěšný výkon, ale spíš jsem hrdý, že jsem se mohl účastnit skvělého projektu, který se posluchačům líbil. Jinak bych to slovo pyšný vyměnil za slovo hrdý. Jsem hrdý (pyšný) za službu vlasti svého tatínka za války i po ní, protože jako jeden z mála byl účastníkem i tak zvané "studené války", která možná ani ještě neskončila. To ho stálo hodně nervů i pomluv ze strany Stb a jejich přisluhovačů.
Jsem hrdý, že jsem se mohl vrátit do země svých předků a pokračovat v práci svých rodičů. To je vychovat další generaci slušných lidi, kteří ctí lidskou důstojnost, demokracii, chovají v srdci lásku a věrnost své vlasti. A to se mně povedlo, protože oba moji synové jsou velcí patrioti jako já.
2. Proč se hlásíte k pravici a jak má vypadat skutečná pravicová politika?
To je hezká otázka. Víte, jako mladý jsem vždy tíhnul k levici, protože jsem vždy měl sociální cítění. Měl jsem pocit, že společnost by měla nechat lidi, kteří umějí pracovat a vymýšlet dělat to, co umějí. Kdo se z jakýchkoliv důvodů ocitne v těžké situaci, o toho by se měl stát postarat. Samozřejmě slovo "postarat" musí být jasně definováno.
Ale jak jsem vyrůstal, v podstatě jsem si uvědomil, že revoluce a radikalizmus mně moc nesedí a že jsem spíš typ, který tíhne k tradicím. A v tom momentě jsem si začal uvědomovat, že jsem špatně pochopil termín "konzervativní", že jsem ve svém jednání a životním stylu spíš konzervativec. A tak jsem se začal zabývat pojmem "konzervatizmu" z pohledu historického a sledoval jsem jeho vývoj do dnešní politické podoby. Uvědomil jsem si, že pravý konzervatizmus byl nám obyčejným lidem ukraden. Byl nám ukraden tím samým způsobem jako byly ukradeny ideály socialistům a ideály lidem jako Ježíš Kristus, který prosazoval lásku a mír na světě. Socialistům to vzaly partajní aparáty, Kristovy myšlenky sloužily jako podklad k hierarchickému organizačnímu "procesu" církvi a nám obyčejným lidem naše idey vzali boháči (bankéři, právníci, korporace). Proto dneska v západním světě hodně věci haprují. Říká se tomu krize morálky, nebo dokonce rozklad kapitalismu. Já si to nemyslím. Já nápravu vidím právě v návratu k základům konzervativního myšlení. Ne návrat k pravicovým kořenům, jak chce ODS. Ne, tohle musí jít mnohem dál. Víte, i v USA si bohatá vrstva začíná uvědomovat, že skrze své bohatství mohou pomáhat světu. Sami to vidíme na tom, co dělá Bill Gates a další, jako je on. Ono to není nic nového. My jsme taky měli takového "osvíceného" podnikatele a boháče. Jmenoval se Tomáš Baťa. Vzpomeňme si, co všechno dělal pro svoje pracovníky ve Zlíně. V Kanadě Timothy Eaton. Ten žil asi takových 50 let před Baťou. Založil obrovské prodejny přes celou Kanadu. Umožnil všem svých pracovníkům, aby mohli mít zdravotní péči přes podnikový zdravotní systém a to dávno před tím, než stát zavedl povinnou státní zdravotní péči.
Základy konzervatismus se vyvíjely evolučním procesem. Otec pracoval na svém a chtěl to předat svému synovi. Chtěl ho naučit všemu, co on uměl a předal mu svoji malou živnost. Ten ji pak zdokonaloval a předal dál svému synovi. Tomu se říká předávání tradice. Člověk se učí ctít svoje předky, protože díky nim se člověk má dneska dobře. Díky úsilí našich předků, máme dneska naši řeč, naši zem, dnešní svobodu a demokracii.
Konzervatizmus není pro bohaté. Je pro nás všechny. Naučí nás ctít naše předky a mít respekt nejenom k naší historické minulosti, ale i k naší dnešní realitě. Dává nám naši identitu. To jsou ty důvody, proč vidím svoji i naši budoucnost v Občanské konzervativní straně. Prává konzervativní strana jak pro zaměstnance, tak pro tisíce drobných podnikatelů, kteří mají vůli a oddanost něco tvořit pro sebe a pro svoje rodiny, to jsou lidé naší nové budoucnosti. A my ji budeme tvořit s nimi společně.
3. Čemu byste se chtěl v Evropském parlamentu věnovat a co konkrétního byste chtěl prosadit (obecně i extra pro ČR)?
Na prvním místě europoslanec musí umět komunikovat. Jestli je to doktor, inženýr, nebo právník, co je mu to platné, když neumí promluvit v angličtině nebo francouzštině. Jeho znalosti jsou mu prakticky k ničemu. Kolik si myslíte, že z těch cirka 200 kandidátů do evropského parlamentu umí alespoň jeden světový jazyk. Řeknu Vám to. Skoro 190 z nich neumějí vůbec žádný jazyk mimo špatnou ruštinu. A to jsou tam inženýři, doktoři a právníci. Představte si, kdyby v českém parlamentu skoro nikdo neuměl češtinu. Ano, měli by sluchátka a překladatele. Ale politika se nedělá v parlamentu, ale v kuloárech, nebo na společenských akcích, kde se naši europoslanci umějí zeptat, kde je WC nebo poznamenat, že je dneska venku pěkně. Je to ubohé. Nedivím se, že čeští europoslanci mají tak špatnou docházku na parlamentních jednáních. Ničemu nerozumějí, nudí se a usínají. Lépe nechodit!
Já bych se rád věnoval otázkám evropské bezpečnosti a výdajů na ni. Vzhledem k tomu, co se děje na Ukrajině, si myslím, že je to otázka číslo jedna, kterou musí řešit EU. Tím myslím řešit společnou obranu, protože v době, kdy naše zdravotnictví potřebuje peníze jako velbloud na poušti vodu, naše vláda zase prodloužila pronájem gripenů za 1,7 mil. korun. Co jsou naší malé zemi platné nadzvukové stíhače. Ať nám vzdušný prostor chrání Britové a jejich královské letectvo. Naši piloti tam mohou létat, jak létali v době jejich největší slávy za druhé světové války. A mimochodem naše L159 jsou ideální stroje při hlídkování v malém vzdušném prostoru. Místo toho je máme někde zabalené a schované v hangárech.
A právě k prosazení změny a vůbec prosazení politiky prospěšné pro naši českou zemi, je důležitá jazyková zdatnost. Moje angličtina a zkušenosti z kanadského parlamentu, 23 let života doma v Čechách a hlavně můj český patriotismus, mně dává ty správné nástroje být tím efektivním europoslancem, kterého právě dnes potřebujeme.
