již za starého Rakouska byl podivný zvyk českých poslanců, kteří během týdne pobývali ve Vídni, rokovali v Říšské radě, obcházeli ministerstva, aby nová železnice vedla přes jejich okresní město, aby císař pán pomohl zafinancovat novou školu, a pak se ještě dotyčný poslanec zastavil u ministerstva, jestli by dostal řád Františka Josefa, který jeho kolega dostal už minulý rok. Pak v pátek nasedl do rychlíku, jel do krajin českých a na víkend mluvil na táboru lidu a bouřil proti zpuchřelému Rakousku a útlaku českého národa. Zdá se, že tyto mravy se u nás zachovali a stejní lidé, kteří u nás bouří proti bruselské byrokracii, proti potlačení českých zájmů Evropskou unií, jedou do Bruselu a mluví tam poněkud odlišným jazykem. To samozřejmě nepřispívá důvěryhodnosti našich poslanců u nás i v Evropě, nicméně tento zlozvyk existuje.
A tudíž máme tedy zprávu o marrákešském setkání, já se teď nechci ponořit do detailů, o tam tady mluvilo spoustu lidí. Nicméně si můžu těžko představit úmluvu nebo jakoukoli konferenci, která by byla na jednu stranu závaznou, a na druhou nezávaznou. Něco jsem tam prohlásil, ale možná podle pravidla našeho národního klasika dobrého vojáka Švejka, který radil, měl by jim to odpřísahat a pak se na to vysrat. Tedy očividně i tento přístup se u nás zachovává. Ale přejděme k vážným věcem.
Musíme si uvědomit, že migrace vždy byla a vždy bude. A zajisté před šestnácti sty lety obyvatelé posledních keltských oppid a germánské kmeny, které se v Čechách a na Moravě usadily, poněkud zírali, když přišel ten podivný kmen z Volhyňských bažin a začal se tady někde mezi Řípem a (nesrozumitelné) roztahovat. To se vždycky stalo. Potom před dvanácti sty lety, jak známo, do Evropy poněkud násilně migrovali Maďaři, které můj předchůdce u tohoto pultu tak velice chválil. Oni sem migrovali teprve v 8. století. Tak bylo to vždycky a bude migrace pokračovat. Je opravdu prvotní zájem, aby toto neprobíhalo živelně, nýbrž v jistých pravidlech a legálně. Nemůžeme si dělat iluze, že vybudujeme velikou čínskou zeď kolem České republiky, a to, co se děje po celé Evropě, se nám bude vyhýbat. Musíme počítat s fakty a podle toho se chovati. A ne myslet, že se tomu vyhýbáme.
To jenom snad k tomu, že ti, kteří nám slibují, že se tomu vyhneme, lžou a vědomě lžou, poněvadž jednoho dne se, a bohudíky někteří naši politici si to už uvědomili a pomalu pohybují s kormidlem české politiky, že prostě se budeme muset chovat jako ostatní evropské národy. Můžeme brzdit, můžeme protestovat, ale nevyhneme se tomu. Tudíž bych prosil, aby naši politici snad jednou se pokusili mluvit stejně v Bruselu i v Praze, to by bylo velice prospěšné pro naši politiku, a uvědomili si, že pohybům jako stěhování národů se nemůže vyhnout.
Děkuji mnohokrát za pozornost.
