Každému průměrně znalému člověku musí být jasné, že technické prostředky se dají stejně dobře využít jako zneužít. Můžeme se nad odposlechy pohoršovat jak chceme, ale ony tu prostě byly, jsou a budou. Apokud něco musíme důkladně střežit, je to toliko státní, vojenské a duševní tajemství. 

Všechny vojenské vysílačky za časů Varšavské smlouvy zdobil varovný nápis "Pozor, nepřítel naslouchá!". V dnešním globálně propojeném světě naslouchají nejen nepřátelé, ale také obyčejní slídiči. Z dětské zvídavosti se mnohdy stane bezbřehá zvědavost až chorobné voyeurství. I bulvár, bohužel, patří ke svobodě slova, a přiživování se na soukromí jiných přináší vydavatelům škvárů mimořádné zisky.

Pokud někdo touží po klidu a soukromí, nezbývá, než aby si našel tiché místo, pokud možno vzdálené politice i civilizaci, a tam se ukryl bez spojení se světem, doufaje, že ho tam nikdo neobjeví. Ti ostatní se musí nějak vyrovnat s tím, že jejich telefonní hovory, esemesky a maily mohou být monitorovány stejně, jako je monitorován jejich pohyb na veřejném prostranství nebo na komunikacích. Ostatně děje se to převážně v zájmu ochrany těch slušných proti těm neslušným, porušujícím zákony.

V tomto směru chápu zveřejňování odposlechů politiků či lobbistů úplně stejně – jako ochranu slušných proti neslušným. Mohu se zajisté tázat, kdo za tím stojí, proč je to tak načasováno a komu to má sloužit, ale nad tím vším ční zásada, že člověk, kterému je svěřena správa věcí veřejných, stává se sám objektem veřejného zájmu a je kontrolovatelný všemi prostředky. I zde hrozí podvrhy a manipulace s fakty, ale to by byla jiná kapitola.