Po dlouhém zlehčování situace a nesplněných slibech předložil ministr zdravotnictví novelu ukládající povinnost tvorby jejich zásob, od které si slibuje, že podobným rozsáhlým výpadkům léčiv zamezí. Naděje, které do této novely pan ministr vkládá, jsou ale přehnané. O kvalitě tohoto zákona hovoří i to, že po předložení musel být upraven komplexním pozměňovacím návrhem. Novela jako taková problém úplně nevyřeší a to musí vědět i sám pan ministr. Nevyřeší například třeba volně prodejné léky, kterých je v současné době kritický nedostatek a tato novela nevyřeší ani to, že některá léčiva prostě nelze skladovat. Jsou to individuálně připravované léky, které se připravují na míru konkrétním pacientům před podáním, jsou to sezónní přípravky, například vakcíny, které se vyrábějí na konkrétní sezónu s konkrétním složením, nebo například radiofarmaceutická léčiva, jež se musejí podávat pacientům v řádu dnů nebo hodin od výroby.
Předpokládaná novela neřeší také závislost na mimoevropských producentech léčiv a potíže se zásobováním. Problém spočívá i v nedostatečných evropských kapacitách. Masivní výpadky léčiv ukazují, jak stát není schopen pružně reagovat na kritické momenty a strategicky plánovat a tím těmto situacím předcházet. SPD dlouhodobě říká, že stát musí podpořit obnovu výroby léčiv v České republice a odstoupit od nesmyslných regulací Evropské unie, díky kterým se právě výroba přesunula mimo Evropu, a to převážně do Asie.
Přitom donedávna byla Evropa ještě v tomto směru soběstačná. Hovořila jsem už i o závislosti výroby základních chemikálií, která jsou pro léčiva potřeba a není z velké části možná v Evropské unii z ekologických důvodů, ale další problém je, že farmaceutická výroba je energeticky velmi náročná a ceny plynu a elektřiny pro průmyslové využití stouply za poslední rok o více než 100 procent. (Poslankyně postupně zvyšuje hlas.) Předkládaný návrh zákona vyžaduje od výrobců, aby dodali léky ještě měsíc za určitých okolností.
Předkládaný zákon vyžaduje od výrobců, aby dodali lék ještě měsíc, za určitých okolností i dva poté, co nahlásí výpadek. Farmaceutické firmy by tak nově byly povinné držet zásoby některých nedostatkových léků po dobu až dvou měsíců a distributoři budou mít povinnost informovat bezprostředně SÚKL, kolik balení léků s omezenou dostupností mají na základě (skladě?) a nebudou smět také zvýhodnit jakoukoliv lékárnu při dodání léků, což by mělo omezit vznik lokální nedostupnosti. Lékárny budou rovněž mít povinnost nahlásit aktuální stav zásob léčivého přípravku s omezenou dostupností a současně ho budou moci objednávat v množství obvyklém pro danou lékárnu. Do systému rezervních zásob by mohlo spadnout až 6 000 různých léčiv. Podobně budou počty léků skladovat a hlásit i lékárny tak, aby lékárna, která obvykle vydává několik balení za týden, si v situaci s omezenou dostupností takové množství podržela a nezvyšovala množství vydaných léků jen proto, že dochází k předzásobení.
Určitě tohle vidím jako kladný postup, nicméně doufám, že to nedopadne na malé lékárny, které to administrativně zatíží takovým způsobem, že to pro ně bude mít třeba fatální dopad.
Zákon tedy umožní státu prodloužit dobu, která je nezbytná na hledání řešení, kdy dojde k přerušení dodávek konkrétního léku a neřeší tu podstatu problému. Určitě to není tedy, jak pan ministr od samého počátku řekl, že je to systémové komplexní řešení. Jsem ráda, že pak později to své vyjádření zmírnil a trošku přehodnotil a uvědomil si, že naše možnosti jsou omezené, pokud jsme v tomto směru nesoběstační.
Já vám děkuji. My nebudeme tento zákon určitě nějakým způsobem blokovat a já myslím, že ukáže sám čas, že to není všespásné řešení a že ho budeme muset hledat někde jinde a že tato novela nezabrání úplně výpadku léčiv v České republice. Děkuji.
