možná některé z vás překvapím, nebudu teď vystupovat primárně ke konopí, ale jako předsedkyně komise pro kontrolu použití odposlechů se budu věnovat zejména tedy použití nebo problematice těch odposlechů.

Zarámuju na začátek, že ten, kdo byl odposloucháván, tak má právo se to zpětně dozvědět, protože se jedná o obrovský zásah do soukromí, a proto má právo žádat o přezkum zákonnosti takového odposlechu. A proto mají policisté, státní zástupci či předsedové senátů soudů prvního stupně ze zákona informační povinnost odposlouchávaného o tom spravit.

Jenomže my v praxi mnohdy vidíme a nevíme, jestli k informování opravdu došlo. Jednak je to dáno tou mnohostí subjektů, to znamená policie, státní zástupci, soud, a také není vždy možné zpětně ověřit, zda byla tato informační povinnost splněna. A také se orgány činné v trestním řízení opětovně neinformovaly, zda již nepominuly důvody pro to, aby tu informační povinnost mohly splnit.

A odposlouchávaný má tedy právo na ten přezkum zákonnosti odposlechu, ale pokud se nedozví, že byl odposloucháván, tak té možnosti přezkumu nemůže využít. A to je taková hlava 22.

Takže jako předsedkyně stálé komise pro kontrolu použití odposlechů jsem se opakovaně s tímto problémem neplnění té informační povinnosti setkávala a na stálé komisi jsme tuto otázku v uplynulých letech opakovaně řešili. A já chci poděkovat všem svým kolegům a kolegyni z komise, že jsme se jednoznačně shodli na tom, že je potřeba v tomhle trestní řád upřesnit, aby k plnění informační povinnosti skutečně docházelo.

A o to víc si vážím toho, že se tenhle problém informování o odposleších bezvýsledně snažilo vyřešit již několik mých předchůdců, to znamená předsedů této komise, a na půdě Poslanecké sněmovny k tomu proběhlo i několik seminářů.

Proto jsem již na začátku volebního období žádala pana ministra, abychom se ve spolupráci tomuhle problému věnovali, a moc děkuju za to, že jsme opakovaně tuhle otázku na jednání stálé komise se zástupci ministerstva mohli řešit. Následně jsem, tuším na jaře minulého roku, vyzvala Ministerstvo spravedlnosti k sepsání konkrétního řešení. Jsem moc ráda, že to všechno vedlo k úpravě zákona, o kterém se tady dneska bavíme, protože součástí úpravy trestního zákoníku je také úprava trestního řádu, kde je právě tato otázka měněna. A věřím tomu, že vlastně v rámci této novely upravujeme tuhle povinnost, tak tím dojde k posílení práv a svobod lidí, kteří odposloucháváni byli.

Ta náprava jednoduše spočívá ve zpřesnění, kdo, v jaké fázi a dokdy musí tuhle informaci té dotčené osobě poskytnout. Když to shrnu, pro každý jeden z těch orgánů, který jsem jmenovala předtím, to znamená policie, soud nebo státní zástupci, se upřesňuje konkrétní moment, kdy to plní, a zároveň končí jakási dvojkolejnost, která tam byla předtím, ke které mohlo docházet u plnění informační povinnosti u obžalovaných, kteří se o tom zároveň dozvěděli z trestního spisu.

Zároveň jsem hodně ráda, že v tom návrhu je také nově povinnost průběžně zkoumat právě to, jestli nepominul důvod pro neposlání té informace, a pokud ano, pak je třeba o odposlechu informovat neprodleně, neuplyne-li mezitím tedy lhůta 10 let.

Potud velké poděkování a chvála panu ministrovi a ministerstvu za zapracování mých podnětů a podnětů celé stálé komise.

Teď mám ještě ale některé otázky k tomuto tématu, které bych ráda přednesla, a není mi jasné, proč jsou řešeny zrovna tímto způsobem.

Za prvé, kromě zpřesnění těch lhůt se žádným způsobem nezměnil termín podání informace, to znamená, je stále stejný - po pravomocném ukončení celé věci. My jsme za komisi mezi našimi návrhy ministerstvu navrhovali, aby ta informační povinnost byla splněna ihned po podání obžaloby, respektive na konci přípravného řízení. Protože - dám modelový příklad - pokud jste například ve skupině odposlouchávaných, ale nejste sám přímo obžalovaný, o tom odposlechu byste se pravděpodobně dozvěděl od svého známého obžalovaného, který přístup do spisu má, vás by ale žádný orgán o tom neinformoval. To znamená, vy o tom budete vědět, že se to dělo, nemáte ale tu oficiální informaci od orgánů činných v trestním řízením, a to znamená, že potom nemáte možnost toho soudního přezkumu. A takové soudní řízení se může táhnout klidně až 10 let, dokud nebude pravomocně ukončeno, a tím pádem není možné tu informační povinnost splnit.

Takže moje první otázka zní, jestli by tohle ještě nemělo být upraveno.

A druhá otázka, ta se týká zpětné kontroly, protože stálá komise může kontrolovat, zda byla informační povinnost splněna zejména u policie. Problém ale je, když to u policie nekončí, případ jde dál a u těch dalších orgánů, tedy u soudů, státních zástupců, už ta zpětná kontrola neprobíhá, nebo neprobíhá úplně ideálně. Takže jakým způsobem bude zajištěno, aby šlo zpětně kontrolovat, zda byla informační povinnost splněna i u těchto orgánů. Ten problém by šel v podstatě velmi snadno vyřešit nějakou evidencí, i když chápu, že takové řešení je nákladné a hodně, hodně citlivé z hlediska ochrany těchto údajů. Ale Je pravda, že zatím jsem ani ze strany ministerstva neslyšela žádný jiný návrh řešení. Takže bych byla ráda, abychom se k tomu v průběhu projednávání ještě dostali.

Takže když to shrnu, já jsem velmi ráda, že se díky iniciativě stálé komise daří změna, že je to posun k lepšímu, který má za cíl chránit práva lidí. Ale přesto si myslím, že tam jsou některé nedostatky, které bychom ještě mohli řešit, a my se tím určitě budeme zabývat i na jednání stálé komise pro odposlechy. Je pravděpodobné, že do toho druhého čtení přinesu nějaké pozměňovací návrhy k tomuto tématu.

A zbyl mi ještě čas, tak se ještě zmíním o té otázce konopí, která tady byla už tak diskutována. Mám potřebu říct, že my jsme dlouhá léta, nebo respektive lidé v České republice dlouhá léta čelili represivnímu přístupu v otázce pěstování konopí. A místo řešení to vytváří opravdu jenom další problémy, vytváří to trestání lidí, kteří nikomu neubližují, kteří si opravdu sami pěstují konopí pro sebe, třeba i ze zdravotních důvodů, a já jsem nikdy nerozuměla tomu, proč by měl být trestán někdo jenom proto, že si pěstuje pár rostlin konopí. Proč by měl být trestán někdo, například seniorka, která chce ze zdravotních důvodů používat nějakou konopnou mastičku.

Ty zákazy zejména v tom pěstování... jako se doposud i ukazuje, že jsou nejenom neúčinné, ale ještě vytvářejí ten prostor pro černý trh. Kriminalizují nevinné lidi a zbytečně zatěžují stát na dalších nákladech. 

A já možná ještě v reakci na to, co tady padalo v těch faktických poznámkách předtím, myslím, že to zmiňovala kolegyně Maříková, prostřednictvím pana předsedajícího, že máme stále více lidí na návykových látkách. Ano, máme. Tyto látky jsou už dnes zakázané a je to zejména tím, že málo investujeme do prevence. My i v rámci novely rozpočtu jsme navrhovali jednak za Piráty, jednak tu byla i koaliční iniciativa posílit právě programy prevence a redukce, řekněme, návykového chování.

A bohužel tam ty prostředky stále nejsou. Budu velmi sledovat po Novém roce, protože vím, že ministr Stanjura slíbil, že tam ty prostředky dodá, ale je to prostě otázka spíše investice do prevence a do práce s těmi lidmi, kteří se do těch situací, kdy jsou závislí na nějakých návykových látkách, dostanou, je potřeba s nimi pracovat. To, že nějakou látku budeme udržovat mimo zákon, nebo respektive bude zakázaná, znamená, že se prostě bude prodávat dál na černém trhu a my to vidíme u toho konopí neustále. Lidi, kteří si pěstují, potom prodávají vlastně i na černém trhu a vystavují represi nejenom sebe, ale i lidi, kteří by to chtěli používat právě třeba na nějakou tu konopnou mastičku nebo konopný olejíček, který používá dnes už spousta lidí. Takže tolik za mě, budu ráda, když pan ministr zareaguje na ty otázky k odposlechům, které jsem měla.

Děkuji za pozornost.