Musíme s politováním konstatovat, že místo úspor a skutečného snížení veřejných výdajů připravuje „pravicová“ vláda zvýšení daní na maximum. Zdanění je však už nyní tak obrovské, že zde již prostor pro snižování deficitu není. Vláda tedy zkouší získat více, kdekoliv to jen trochu možné je. V důsledku tohoto postupu vznikají místo cesty k co největšímu zjednodušení daňového systému stále krkolomější konstrukce, které mají zastřít, jaký systém daní ve skutečnosti je: daňová kvóta je obrovská a nejvyšší souhrnnou sazbu má střední třída, která nedosáhne na zastropování „pojistných odvodů“. Místo „sociální daně“ a „zdravotní daně“, která by měla být sjednocena s daní z příjmů a do ní zahrnuta, se stále trvá na konstrukci pojištění a stropů a pod názvem „solidární příspěvek“ se připravuje další zesložitění daňového systému.

Občané platí příliš mnoho na daních jen proto, že vlády chtějí hodně utrácet. Bludný kruh zvyšování daňové zátěže je podporován tím, že vlády a jim poplatná média rádi poukazují na podobnou praxi u všech svých sousedů. Tím se tento neblahý trend stává jakýmsi planetárním omylem. Z něho pak lze odvodit tyto závěry: málokdo hledá alternativy k vysokým výdajům, k vysokým daním a přílišným regulacím, které zatěžují jak jednotlivce, tak jejich rodiny. Zapomíná se, že veřejná politika má posilovat především osobní svobodu a příležitosti tak, aby lidé byli schopni se postarat o sebe a o své blízké nezávisle na státu. Příliš mnoho lidí se snaží žít na úkor ostatních, a to jak z pohledu materiálního, tak duchovního, ale především zbavováním se vlastní odpovědnosti – jak jinak si vysvětlit odpor proti redukci daní, což je cesta nejen k ekonomickému růstu, ale také k posílení našich rodin, které by měly být nejlépe vybaveny učit děti občanským ctnostem, ale i zvykům nezbytným pro hospodářskou produktivitu.

Cílem vlády by nemělo být učinit ze všech občanů jednolitou kompaktní masu, ale umožnit každému, aby se mohl mít lépe. Právě v tom spočívá politika snižování daní a omezování regulací. Umožňuje rodinám více investovat do budoucnosti své a svých dětí, podporovat nejrůznější humanitární a občanské aktivity. Opačný přístup vede k utlumení iniciativy občanů, což má za důsledek nárůst počtu těch, kteří chtějí na životě společnosti jen parazitovat. Přesáhne-li jejich počet určitou hranici, jsou výdaje ostatních občanů natolik neúnosné, že mnozí takovou společnost opouštějí. Řadu z naznačených neblahých trendů již můžeme v praxi jasně pozorovat.

Za Konzervativní stranu

Martin Rejman

předseda