Konzervativní strana odkazuje na svá dřívější prohlášení k výročím 17. listopadu v uplynulých letech. Upozorňovali jsme v nich na mnohé jevy a tendence, které tento státní svátek nasvěcují spíše jako živý symbol, než jako pouhý objekt vzpomínek. Právě před rokem jsme identifikovali několik palčivých úkolů, které čekaly na tehdy nastupující vládu: zvýšit výdaje na obranu, stát pevně na straně rodiny, urychleně zahájit výstavbu bloků jaderných elektráren a celkově radikálně omezit energetickou závislost na Ruské Federaci, nezapomínat na rizika kulturně nekompatibilní imigrace, zkrotit státní rozpočet.
Nečiní nám to žádnou radost, ale uplynulý rok nám dal za pravdu. Ruská Federace přešla od své regionálně omezené vojenské agrese proti Ukrajině k rozsáhlé invazi, současně opětovně nabírá na intenzitě válka kulturní, kterou progresivní levice vede proti vlastní civilisaci (dnes tedy zejména dalším stupňováním požadavků stran tzv. manželství stejnopohlavních párů...). Dlouhodobá laxnost v oblasti energetiky přinesla své trpké ovoce a hledání jiných než ruských zdrojů ropy a zejména plynu není dnes otázkou strategické rozvahy, ale spíše akutních kroků, přičemž k zahájení výstavby JE jsme se přiblížili jen opatrně. Nezbytný manévrovací prostor, jako ostatně celou ekonomiku, si přitom podvazujeme trváním na projektu Green Deal. Obnovený imigrační tlak přiměl vládu k přijetí opatření (podle všeho účinných) na hranici se Slovenskou republikou. Tlak, pod kterým je státní rozpočet, stále roste.
Téměř každý z těchto úkolů by za běžných okolností mohl stačit k tomu, aby se pod jeho tíhou politická stabilita země rozložila. I proto je na místě si stále připomínat, že vývoj naší země po Listopadu 89 byl přes všechny své nedostatky neskonale lepší, než cokoli mezi lety 1938 a 1989.
Za Konzervativní stranu
Jan Kubalčík
předseda