Představa, že sociální problémy mají jen ti, kteří jsou bez zaměstnání, je mylná. Pro mezinárodní srovnání je nízký výdělek definován jako dvě třetiny mediánu, což pro ČR znamená 13 770 Kč hrubého. Tato úroveň se týká 26% žen a 15% mužů. Průměrně. V některých regionech, a mám za to, že Táborsko k nim patří, je zřejmě situace ještě horší.
Ani začátkem roku 2017 jsme nezaznamenali nějaký výraznější růst. Někteří zaměstnavatelé sice stále hlásí kritický nedostatek pracovníků a požadují zahraniční dělníky, ale sami pro tento nedostatek pracovních sil v určitých oborech vytvářejí podmínky. Tragicky nízkým platem, který nabízejí.
V těchto dnech jsem zaznamenal názor Josefa Lidrala z Nové Vsi u Tábora. „MAS Kovosvit hledá zámečníky, údržbáře.. Požadavky? Dobrý zdravotní stav, práce v prašném a hlučném prostředí... A mzda? 15 000 Kč hrubého. To si snad dělají z lidí bžundu. Ničit si zdraví za takovou almužnu, to jsem si myslel, že nový majitel je jiný frajer.....“, zamýšlí se Josef Lidral.
Ostatně, úplně stejně, jako předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula. Ten nedávno rozhořčeně uvedl: „Firma Svitap, výrobce technických tkanin, zastřešení a stanů ze Svitav, má údajně problém. Ale hlavně sama se sebou. Nabídka práce je skutečně úchvatná. Doufám, že na ta místa nastoupí děti vedení společnosti. To by byl teprve příklad k následování, protože to, co nedávno nabízeli tzn. třísměnný provoz za 13 - 15.000 Kč hrubého je neakceptovatelné.“
Jak je patrné, také na Táborsku se setkáváme v praxi s tím, co ekonomové označují termínem „pracující chudoba“. Mám za to, že než studie ekonomů a jejich škatulkování sociálních skupin, je důležitější člověk sám a podmínky, které jsou mu pro kvalitní život politickou reprezentací vytvářeny. Ty, které jsou zatím slibovány některými politickými stranami a hnutími, jsou bohužel jen slibem, kterým nezarmoutíš.
Ladislav Šedivý, táborský zastupitel za KSČM
