V letošním roce 2016 měla Armáda České republiky 18 800 vojáků, zatímco Policie České republiky více než dvojnásobek početního stavu. Přesněji 40 077 příslušníků. Pak je jasné, že více než obranné zájmy státu jsou dnes a v budoucnu prioritou politických elit v této oblasti otázky řešení nejen trestně právní a přestupkové problematiky, ale zejména řešení problémů „veřejného pořádku“.
Pod tímto pojmem si lze představit cokoliv. Například od vystrkování zadku na americký konvoj, přes aktivity Zelených, až po možné občanské nepokoje v souvislosti s migrační krizí, obecnou nespokojeností se zavíráním dolů, až po demonstrace vyjadřující nespokojenost s politikou vlády v nejrůznějších oblastech, například ve vztahu k EU.
Asi se nikdo nesnaží zastírat (i když to také nikdo nezdůrazňuje), že policie má také vnitřní funkci ve vztahu k obyvatelstvu. Nepodceňuje to evidentně ani dnešní struktura policejního sboru. Jen u služby pořádkové policie je zařazeno cca 18 000 příslušníků policie (což je stejný početní stav, kterým disponuje naše armáda). Podle policejního serveru jde o službu, která je prakticky pilířem policie.
Jedním z úkolů pořádkové policie je spolupůsobení při zajišťování veřejného pořádku a byl-li porušen, činí opatření k jeho obnovení . Mohou být její jednotky využity také k ochraně a obnovení veřejného pořádku. Speciální pořádkové jednotky krajských ředitelství policie -tzv. těžkooděnci, (Praha, Brno, Ostrava, Ústí nad Labem) pak chrání bezpečnost osob a majetku, spolupůsobí při zajištění veřejného pořádku a bezpečnosti, k obnovení veřejného pořádku.
Až do 1. října letošního roku to bylo toto zaměření části policejního sboru svéprávným rozhodnutím naší současné i minulých politických reprezentací, respektujícím státní suverenitu. Od tohoto data však současné vedení státu učinilo zásadní rozhodnutí. Smlouva se Spolkovou republikou Německo umožňuje policistům obou zemí působit i na území druhého státu. Vedle oprávnění policistů působit na celém území druhého státu mezi hlavní změny v nové smlouvě patří možnost použít zbraň na území cizího státu nejen v případě krajní nouze či nutné obrany.
A hned se tato smlouva v nedávno minulých dnech okatě demonstrovala. Podle tisku čeští a němečtí policisté v počtu 600 cvičili při fiktivní demonstraci na hranici v Mníšku na Mostecku souhru a komunikaci. Cílem bylo ověřit možnosti, které dává nová smlouva o policejní spolupráci mezi Českou republikou a Německem.
Tak tedy. Nešlo o kradená auta, drogy ani falešné zboží asijských prodavačů, ale o JINÉ možnosti. Konkrétně o ZÁSAH PŘI DEMONSTRACI. Chápu to tak, že pro dnešní politickou reprezentaci je pohodlnější a z alibistických důvodů vůči českému národu používat při jakýchkoliv projevech občanské nespokojenosti policisty zpoza západních hranic. A obráceně. Třeba by naši policisté, například z Ostravska či Kladenska, asi nemuseli důrazně zafungovat, kdyby mezi demonstranty z šachet či jiných ohrožených podniků, nebo v případě všeobecného naštvání lidí, byli jejich známí a příbuzní. Případně by se zásahem z morálních či jiných důvodů nesouhlasili. Zkrátka, už nebudou u duchcovského viaduktu střílet čeští četníci.
Tato pofiderní smlouva s Německem je další krok globalizace výkonné a represivní moci, v tomto případě struktur EU. Jenom, prosím, netvrďte, že jde v principu o usvědčení vietnamského trhovce ve stánku na Rozvadově.
Ladislav Šedivý, zastupitel za KSČM města Tábor
