Občas můžeme slýchat z vládních lavic názory, že do kultury jde rekordní množství peněz. Opticky se to tak může zdát, ale při bližším pohledu zjistíme, že tomu tak není a zásadní problémy této oblasti nejsou řešeny. Jedná se přitom o resort, jehož důležitost v životě lidí je nepopiratelná a zásadně podceňovaná. A aby toho nebylo málo, kromě debaty o rozpočtu na příští rok, následně proběhla také debata o střednědobém rozpočtovém výhledu do let 2021-2022 a… v kultuře bude ještě hůř, výrazně.
V roce 2021 má rozpočet MK poklesnout téměř o 0,5 mld korun protože, slovy paní ministryně financí Schillerové, “končí některé projekty na MK”. Ano projekty, např. na obnovu památek z EU končí, proto by se měly logicky objevit nové, s tím však rozpočtový výhled nepočítá a kultura má být připravena více jak o 4% prostředků. Ministerstvo financí tímto výhledem připouští devastaci resortu kultury, místo toho, aby hledalo nové cesty k financování kultury.
Po schválení poslaneckou sněmovnou bude pro příští rok Ministerstvo kultury disponovat sumou 15,2 mld. To může vypadat, v kontextu let minulých, jako přitažlivé číslo, nicméně při bližším pohledu zjistíme, že mandatorní výdaje na církve a náboženské společnosti budou v příštím roce téměř 3,3 mld. Pokud toto číslo od celkového rozpočtu odečteme, tak se dostaneme na sumu 11,9 mld. To představuje pouhých 0,74% HDP.
To ale není vše. Z této zbylé částky je určeno celých 68% (8,2 mld.) pro několik státních příspěvkových organizací! Do všech dalších oblastí kultury v regionech a na opravy památek (mimo státní vlastnictví) jde cca 1,7 mld. Další cca 2 mld. jdou do státního fondu kinematografie (převážně na tzv. pobídky), na zabezpečení plnění úkolů MK (převážně chod úřadu) a do výzkumu, vývoje a inovací. Nezpochybňujeme význam velkých institucí typu Národního divadla nebo Národní knihovny. Nicméně není možné, aby tyto instituce žily na úkor menších kulturních institucí a živé kultury v regionech. V těchto položkách je vidět buď stagnace, nebo neustále snižování financí.
Naše snaha musí v této fázi směřovat především k podpoře regionální kultury. Nelze se zaměřovat pouze na centrální a velké instituce. V tomto ohledu poslankyně Lenka Kozlová předložila 5 pozměňovacích návrhů k vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2020, které část financí, určených pro státní příspěvkové organizace, převáděly právě na regionální kulturu a její infrastrukturu. Všechny však byly v průběhu třetího čtení poslaneckou sněmovnou zamítnuty.
Pět zamítnutých pozměňovacích návrhů bude mít své důsledky
První z nich se týkal regionální sítě knihoven. V České republice jich funguje zhruba 6500 a v hlavním dotačním programu Veřejné informační služby knihoven je pro příští rok počítáno s pouhými 38 mil. Naše síť knihoven patří k nejrozsáhlejším na světě a na menších obcích často jenom knihovna podporuje komunitní život v obci. Valná většina těchto knihoven je financovaná z obecních rozpočtů, které jsou již tak zatížené a nejsou schopny plně pokrýt jejich potřeby. Stát má mít funkci centrální podpory a metodického vedení, kterou však při nejlepší vůli s tak nízkými prostředky nemůže plnit. Knihovny je nutné inovovat, využívat moderní technologie, nakupovat nové tituly, modernizovat vybavení... Proto jsme v souladu s Aproximační strategií Ministerstva kultury z roku 2015 požadovali navýšení prostředků ve výše uvedeném programu na 100 mil.
Další návrh se zaměřoval na program podpory profesionálních divadel a stálých profesionálních symfonických orchestrů a pěveckých sborů. Tato stálá tělesa se dlouhodobě potýkají s problémy ve financování. Malé platy a existenční nejistota nemohou jít ruku v ruce s rozvojem těchto reprezentantů živé kultury. Na příští rok je plánována nejhorší rozpočtová situace od roku 2016. Nyní se jedná o 130 mil. Podpora tohoto programu však byla v letech 2017 - 2019 na úrovni 160 mil. Již zmiňovaná Aproximační strategie ale počítá s částkou více než 200 mil. Také Ministerstvo kultury považuje tento program za podfinancovaný a dodává, že v souladu s Koncepcí podpory umění na léta 2015 - 2020 by mělo dojít k postupnému nárůstu finančních prostředků. To ale neodpovídá výši alokovaných prostředků pro tento rok ani výhledu rozpočtu na roky 2021 a 2022. Proto jsme tento program chtěli navýšití o 35 mil.
Oblasti, které se nevěnuje dostatečná pozornost, je i památková péče. V její podpoře došlo oproti loňskému roku k propadu o 51 mil. V době, kdy je očekávaný značný úbytek financování památek z fondů Evropské unie, považujeme snižování nákladů na obnovu kulturních statků ze státního rozpočtu za nezodpovědné. Proto jsme chtěli dorovnat finance ze státního rozpočtu na obnovu kulturního dědictví na úroveň loňského stavu.
V pořadí čtvrtý pozměňovací návrh byl zaměřen především na budování kulturní infrastruktury v regionech a na obnovu materiálně-technické základny regionálních institucí. Pro tento rok se počítá s 260 mil. Budování infrastruktury a modernizace vybavení je důležitým předpokladem pro kontinuální rozvoj muzeí, galerií a dalších kulturních zařízení. Podobný program je určen i pro státní příspěvkové organizace, ve kterém je ale na rok 2020 alokováno 905 mil., což je o 50 mil. více, než v loňském roce. Chápeme potřebu technického rozvoje těchto institucí, nicméně je zde vidět jasná disproporce mezi podporou několika státních příspěvkových organizací a strádajícími regionálními institucemi.
Dále jsme chtěli podpořit program na rozšiřování a přijímání informací v jazycích národnostních menšin. Celkové financování postupně klesá a přitom náklady stále rostou. Oproti roku 2011 objem těchto prostředků klesl o téměř 8 mil. Na silné podfinancování mnohokrát upozorňovali členové dotační komise Ministerstva kultury. Média národnostních menšin řeší existenční problémy, přičemž jsou základním kamenem všech cizojazyčných menšin v České republice. V průběhu tohoto roku se chybějící finance povedlo najít a rádi bychom, aby tento problém byl vyřešen již přímo v rámci státního rozpočtu na rok 2020. Proto jsme navrhovali, aby byly 4 mil. přidány právě na tento program a další 1 mil. kč na program Podpora kulturních aktivit národnostních menšin.
"Dochází k podstatnému rozevírání nůžek mezi velkými kulturními centry a regiony. Tento problém je čím dál více znatelný. Menším regionálním institucím se často nedostává financí na běžný provoz a lokální kulturní soubory řeší existenci. Jsou závislé především na napjatých rozpočtech svých zřizovatelů. Stát vzrůstající náklady nerefunduje samosprávy jsou nuceny hledat jinde. Dlouho očekávaný Národní investiční plán poskytuje v oblasti kultury pouze několik nepodložených tezí, které se těžko dají nazvat koncepcí. Zmiňuje se o velkých plánech na digitalizaci kulturního dědictví, nebo o vzniku centrálního portálu knihoven. Jak ale máme brát vážně smělé plány, když například i Ministerstvo kultury léta postrádá informační systém pro rozdělování dotací a na tento problém upozornil v letošním roce i Nejvyšší kontrolní úřad?” Shrnuje neutěšenou situaci v resortu kultury poslankyně Lenka Kozlová.
