Občanská společnost byla nedílnou součástí moderní společnosti jak dnes, tak i v minulosti. Věřím, že i v budoucnosti bude přirozenou lidskou vlastností sdružovat se s lidmi se společnými zájmy. Ne jenom ze zájmu o sport, kulturu a podobně, ale i o věci a dění okolo nich a samozřejmě o politiku.

Politika a občanská společnost má ale svá specifika a rizika. Politika je totiž o politických stranách a hnutích, a právě ty jsou také dle mého názoru reprezentanty svébytné občanské společnosti! 

Specifické postavení této skupiny občanské společnosti je dáno volbami. Volná soutěž politických stran je zákonem zaručený systém tvorby moci výkonné a výsledek voleb je zpětně také velkým vykřičníkem jejich schopnosti uspokojovat potřeby většiny občanů.

Proto říkat, že chceme realizovat vůli lidu, ale nechceme mít ty „neschopné“ politiky, je nepochopení zastupitelské formy demokracie. A zaštiťovat se slovy o vládě odborníků a ne politiků, je jinými slovy říkat, že z odborníků se po zvolení stávají hlupáci, kteří jsou neschopni odborně posoudit předkládané návrhy. Proto nás takové názory přivádějí do modelu technokratického řízení státu bez zodpovědnosti vůči voličům a rozmělňování zodpovědnosti za rozhodnutí na výběr nepřijatelnějších korektních variant. 

Na příkladu rozhodování EU třeba o migraci jasně vidíme, kam taková řešení spějí, a přitom by stačilo, aby se na začátku našel POLITIK a jasně řekl NE bez hledání korektního odborného řešení.