Fenoménem posledních skoro 10 let v České republice je vznik sdružení spojených s aktivitami, které provádějí intenzivní nátlak nebo chcete-li lobbing na politiky k prosazení svých cílů. V projektu nazvaném Rekonstrukce státu je zastoupeno pět organizací, které jsou zapojeny do projektu: Oživení, Naši Politici, Centrum aplikované ekonomie, Otevřená společnost a Frank Bold, který celý projekt inicioval a má na starosti jeho koordinaci. Financován je donátory ze stran některých velkých firem nebo také americkou a britskou ambasádou, open society foudations a jmény jednotlivců, spojenými s podnikatelským sektorem. V neposlední řadě jsou zde nadace pod jmény významných a vážených osobností, jako je například fond bývalého ochránce lidských práv Otakara Motejla.
V době obrovské nespokojenosti občanů s korupcí a protekcionalizmem, které zasáhly českou politiku, oslovila Rekonstrukce státu všechny kandidující politiky v parlamentních volbách formou smlouvy s 9 hesly a úkoly, kterými tato hesla mohou splnit. Mimo jiné například Transparentní financování politických stran, Zveřejňování smluv na internetu nebo Transparentní legislativní proces. Kdo by si dovolil být proti?! Zvláště když smlouva byla doplněna pohrůžkou zveřejnění těch, kteří tak nechtějí činit, a to si v ostré volební kampani nechtěl skoro nikdo dovolit. Mnozí, tak jako já jsme to vyřešili individuálními připomínkami k jednotlivým návrhům a podmínkami k jednotlivým konkrétním krokům daných zkušenostmi z praxe.
Nastala polarizace společnosti a i díky masivní reklamní kampani se to projektu podařilo a k moci se dostaly nové subjekty politiky jimi tehdy podporované např. ty, které slíbily vše z 9 hesel. A tak je možno tleskat tomu, že bylo dosaženo cíle občanské společnosti.
Realizační fáze plnění slibů ale mnohdy narazila a začaly se projevovat rozpory, které mnohdy končily i veřejně prezentovanými rozpory donátorů a podporovaných politiků.
Jako příklad z praxe zde uvedu heslo o Zveřejňování všech smluv firem státních nebo se státním podílem a těch financovaných ze státního rozpočtu.
Týká se to například národního železničního dopravce, který na trhu soutěží o přízeň cestujících s donátorem rekonstrukce státu podnikajícím v osobní dopravě. Otázka obchodního využití informací je zřejmá a navrhované začerňování citlivých údajů je bohužel pouze imaginární ochranou obchodního tajemství. Mnohdy už jen vědomí o smluvní spolupráci je cennou informací. A tady jen připomenu ČEZ a dostavbu nových bloků, na kterou si brousí zuby hodně hladových, či snahy měst a obcí o odkup provozovatelů vodovodů a kanalizací.
Proto je na místě otevřít otázku, zda všichni, kteří tyto projekty podporují, jsou vedeni dobrými úmysly a zda zahraniční podporovatelé uplatňují stejné postupy i ve svých mateřských zemích. Je dobré se poučit u těch, kde to funguje a volit postupné kroky realizace. Proto se nechce nechat KSČM zmanipulovat hezkými sliby. Cesta do pekel je totiž většinou dlažděná dobrými úmysly.