Europeum institut pro evropskou politiku.
Konference s názvem Občané a jejich očekávání od EU: je nutná rekalibrace?
Pohled první: diskusní panel vedou čtyři mladí Evropané, vzájemně se titulující označením výzkumný pracovník a ředitel. Naproti nim sedí 80% seniorů a 20% velmi mladých. Jako zástupce generace 30-60let jsem zde skoro osamocen. Tento stav je i z pohledu probíraného tématu signifikantní. Mladé lidi to zajímá z pohledu budoucna a starší generace chce slyšet, co se vlastně v Evropě děje. Ti, co to prožívají přímo a nesou produktivní zodpovědnost, považují takovéto diskuse v době, kdy jsou již potřebné činy, za opožděné.
Pohled druhý: diskuzní panel je národnostně obsazen výzkumnicemi z Itálie a Řecka a dvěma mladým Čechy, ředitelem institutu a moderátorem. Tématem je solidarita nebo spíše její nedostatek, který je vnímán hlavně od těchto států z "periferie" Evropy. Popis situace v České republice prezentovaný panem ředitelem mile překvapil. Máme nejnižší nebo druhou nejnižší nezaměstnanost, u mladých lidí vlastně žádná není, lidé bohatnou a investují do nemovitostí, přesto jsme však negativní k EU. Je zajímavé slyšet z úst mladého člověka toto hodnocení. Předpokládejme, že není jen z pohledu jeho životních zkušeností, kdy cestuje po celé Evropě, je stále na jiném místě a vnímá slovo solidarita z pohledu historického pojmu, používaného starými členy EU vůči nám. Jaký význam má slovo solidarita pro současnou Evropu? Není to spíše emočně zneužívaný termín a jeho obsah si každý vykládá svými zájmy? Má být solidarita bezbřehá a neomezená tak, jak nyní slýcháme z úst lidskoprávních aktivistů z táborů v Řecku nebo máme spíš poslouchat varující hlasy českých policistů střežících makedonskou hranici? Na tyto otázky zřejmě na této konferenci odpovědi nenajdu. Pohled mladých je pohledem plným optimismu s možným cílem federalizace Evropy. Byť Evropa a její členové nevidí stejný zájem. Rozdílnost podmínek v EU a postupné vyprchávání myšlenek a idejí, které stály u jejího zrodu, dnes spíše naznačují její pozvolný rozpad.
Pohled třetí: po otázce na kapitalizaci zisku a socializaci ztrát, jak ukazuje politika posledních let eurozóny při řešení ekonomické krize na příklad v Řecku. EU zachraňovala banky na úkor lidi v zadlužených státech. Dnes mnoho občanů cítí podobný zájem velkých firem na levné pracovní síle z řad migrantů. Náklady však zůstanou na sociálních systémech tvořených z daní nás všech. V odpovědích diskutující panelistů zaznělo zajímavé vyjádření, týkající se změny ekonomického systému, jako možného řešení stávajících nerovností. Toto vyjádření mne naplňuje nadějí, že po mnoha letech nenapadnutelného vládnutí kapitalismu s nepředstavitelnou možností hledat jiné řešení, se ukazuje jiskřička naděje. Mladí uvažují a hledají. Boří nenapadnutelná dogmata a zalévají půdu, do které jsme my, komunisté, zasadili semínka idejí nové společnosti. Jestli vyrostou do podoby, kterou si představujeme my, nebo budou úplně jiné, již bude záležet na práci těchto mladých, kteří budou tvořit svět, ve kterém budou žít.
