Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vážený pane ministře, dovolte mi, abych se také za klub KSČM vyjádřil k návrhu novely Vojenského zpravodajství.
Jak již tady bylo řečeno, jedná se o zákon, který to neměl na začátku lehké. Tu těžkou úlohu si způsobilo ministerstvo samo, protože předložilo návrh, který narazil na velký odpor odborné veřejnosti i laické veřejnosti v rámci přípravy tohoto materiálu. Nejasné termíny, nejasné definice a nejasnost nakládání s těmi údaji, které by byly patřičně získány, odložily tento materiál a zůstal dlouho, jak se říká, pod stolem. Nyní se tady dostává verze, ke které jsem měl docela obsáhlé vystoupení, přesto mě zarazil můj předřečník hovořící o komplexním pozměňovacím návrhu v nějaké formě, který vlastně, jak se vyjádřil, a teď nebudu přesně citovat, tento návrh, o kterém teď máme jednat, odkládá a zase hází pod stůl a vlastně je tady něco úplně nového a ten návrh nemám k dispozici. Čili nevím, k čemu se vlastně mám vyjadřovat v rámci prvního čtení.
Předpokládám-li postup, který tady kolegové Piráti naznačili, znamená to, že v prvním čtení tady budeme hovořit o něčem, to potom takhle zahodíme, stenografy spálíme - záznamy, protože budou zbytečné, do druhého čtení bude předložen úplně jiný návrh nebo komplexní návrh pozměňující charakter tohoto zákona. Jsem schopen nebo ochoten akceptovat někdy tyto postupy, když se jedná o zákony obecně prospěšné pro společnost, pod tísní časovou, pod tísní věcnou, ale ne v tomto konkrétním případě u tak dlouho projednávaného zákona, tak dlouho připravovaného zákona, abychom znovu jednali o něčem úplně jiném, než máme zde. Proto si dovolím navrhnout vrátit tento zákon předkladateli a předložit ctěné Sněmovně již v té komplexní pozměňované verzi, pokud tedy pan ministr se k ní přihlásí. Jinými slovy, jestli souhlasí s tím, že vlastně tento zákon, který je teď na stole a o kterém diskutuji, bude přepracován tím komplexním pozměňovacím návrhem, potom tedy dávám návrh na vrácení předkladateli k zapracování nebo k přepracování. Pokud se tak ale nestane, to samozřejmě závisí na předkladateli, potom budu diskutovat k tomu materiálu, co mám před sebou, a budu očekávat reakce pana ministra.
Čili k tomu materiálu, který máme, čili materiálu - sněmovní tisk 800 v prvním čtení. Změnily se oproti původnímu výrazně definice, za to děkuji, z druhé strany zůstává hodně neznámých. Neznámé, co zůstává, je, kdo všechno v ČR bude bránit Českou republiku v rámci kyberprostoru, pane ministře. Máme zde specializovaný úřad - Národní úřad kybernetické bezpečnosti, a to je úřad, který má už z titulu své funkce právo bránit Českou republiku proti kyberútokům. A ne že by nebyly. Byli jsme vystaveni kyberútokům, naše zdravotnická zařízení byla vystavena kyberútokům a mnoho občanů České republiky je napadeno kyberútoky, mnozí dokonce museli platit výkupné. Jsou to různé mafiánské a vyděračské skupiny budující kyberprostor v rámci svého byznysu. Toto všechno by měla zabezpečovat Národní centrála kybernetické bezpečnosti jakožto civilní orgán fungující v nějakém prostoru, kyberprostoru a měl by mít veškeré možnosti monitorování a fungování v rámci kyberprostoru. Nebo se pletu? Pletu se v tom, že tento úřad by měl mít informace, co se v tom kyberprostoru děje? Měl by poctivě monitorovat všechny ty toky a hlídat ty údery, které přicházejí v rámci sítě? Anebo jsou to jiné útoky a jiná síť, kterou bude monitorovat Vojenské zpravodajství? Asi ne. Předpokládám, že to je jedna síť. Čili nyní zde budeme mít Vojenské zpravodajství, které funguje v nějakém prostoru, a budu-li obrazný, tak bude jedna černá krabička NÚKIBu, druhá černá krabička Vojenského zpravodajství, možná se dočkáme ještě třetí černé krabičky BIS, možná čtvrté černé krabičky klasických orgánů činných v trestním řízení, pokud budou zařizovat odposlechy a další záležitosti.
Toto zůstává nevyjasněno. V tom návrhu se hovoří o tom, že Vojenské zpravodajství je připraveno zajišťovat součinnost při provádění činností, jimiž se podílí na zajišťování obrany státu v kybernetickém prostoru. Jinými slovy přiznává, že shromážděné informace, které ono získá, je možno poskytovat dále. Oceňuji, že je napsáno, za jakých podmínek, to znamená, musí se přiznat k tomu atd., komu konkrétně, jaké sekundy, časy, co předává. Ovšem pořád mi uniká smysl toho, když tu máme už úřad, který má disponovat těmito věcmi, proč zřizovat tu pravomoc Vojenskému zpravodajství. Anebo to otočme a řekněme, ano, za kybernetickou bezpečnost České republiky zodpovídá Vojenské zpravodajství, komplexně zodpovídá a potom NÚKIB pouze bude přebírat tyto informace a řešit tu možnou civilní záležitost, protože já nevěřím tomu, že je možno jenom tak z prvních dat nebo z prvních signálů na síti rozlišit, co je civilní útok a co je vojenský útok.
Co má civilní charakter vydírání nějakého uživatele, nebo masivní útok, přehlcování sítě a další, a nebo co má konkrétní vojenský cíl. V nějakém okamžiku se to bude překrývat, v nějakém okamžiku se to bude rozdvojovat. Proto si nejsem jist, jestli je správné umožňovat tuto pravomoc více organizacím, tak bychom se měli dohodnout, jestli to bude Vojenské zpravodajství a nebo NÚKIB. Ale ne v tomto kontextu, jak je zákon navržen. Jsou v tom vlastně oba. A teď přijde kybernetický útok, přijde ze zahraničí, může v tom být dokonce vojenský zahraniční subjekt, ale bude útočit na civilní objekt, třeba na nemocnici. Který z těch dvou úřadů se chopí iniciativy? Bude to NÚKIB, který zasáhne a začne aktivně působit? A nebo to bude Vojenské zpravodajství? Jak budou tyto dva úřady spolu komunikovat? Každý má jiné velení, každý má jinou strukturu. Tento zákon to vůbec neřeší. A to považuji za docela vážné, aby informace a možnosti obrany proti tomuto útoku byly i v tomto zákoně jasně dány i s kompetencemi, to znamená, kdo bude zasahovat. Bude to NÚKIB, nebo Vojenské zpravodajství?
Další záležitost, kterou považuji za nevyjasněnou a kterou bych rád, aby v možném pozměňovacím návrhu k tomuto návrhu, teď nevím, jak bude tvarován pozměňovací návrh Pirátů, se hovořilo o kontrole a o člověku jak říkajíc nad, nechci říct zákon, ale nad předpis, který bude podléhat přímo ministrovi a který bude kontrolním člověkem, bez něhož Vojenské zpravodajství nebude moci činiti žádné kroky. Ale to bude voják, bude to vybraný voják ve stejném systému struktury řízení. A nejsem si jist, jestli ta nezávislost, která je tímto zákonem deklarovaná, je pouze deklarace nezávislosti. Tady bych přivítal, kdyby už takový člověk měl být, aby to byl civilní člověk, aby to byl člověk mimo, aby byl vybírán třeba prezidentem republiky, nebo Sněmovnou jako kontrolní člověk, kontrolní orgán, který má hlídat tyto záležitosti. Samozřejmě bude mít veškeré prověrky, které by tato funkce vyžadovala. Ale bylo by to aspoň z tohoto pohledu, aby to nebyla malá domů a zametání pod stůl problémů, které můžou vyvstat v rámci tohoto zákona. A že problémy můžou nastat, předvídá i tento návrh, který máme před sebou. Návrh hovoří o tom, že je nepřípustné sbírat civilní data, že je nepřípustné s nimi manipulovat, ale zároveň hovoří o tom, že kdyby se tak náhodou stalo, tak je povinnost tohoto člověka varovat a říci ministrovi, že by měl činit nápravu, čili automaticky už předvídá, že se to stane - v tomto návrhu, což považuji sice za správné, že umí reagovat i na věci, které nepředpokládá, že nastanou, z druhé strany mi otevírá pochybnosti vůči tomuto zákonu. Nebudu se pouštět do technických záležitostí týkajících se toho, že my vlastně nevíme, co v té černé skříňce bude, jak bude fungovat. Tady se hovoří z větší části o pasivní detekci, to znamená sledování provozu, ale připouští se i aktivní funkce, to znamená aktivní útok působení v rámci sítě. Asi je to oprávněné, proč by vojáci jináč měli zbraně, kdyby je nechtěli aktivně použít. Je to logické, z druhé strany se ptám, jak dalece budeme obeznámeni s těmito záležitostmi v rámci demokratických procesů v době míru. Nehovořím o nouzovém stavu, výjimečném stavu a dalších záležitostech. Tam je to zcela jasné a je to zákonem dáno. Ale v současné době, v době míru, jak budeme informováni o tom, že se něco takového odehrává. Tady je tato informační bariéra i z tohoto návrhu, který tady je, zřejmá.
Poslední věc, u které se chci zastavit, je přístup předkladatele k operátorům, nazvu-li to takhle, k poskytovatelům. V celé té materii se hovoří pouze v tom jednom bodě o povinnosti umožnit instalaci přesně definovaného černého boxu do definovaného místa. Tu mapu má schvalovat vláda v rámci svého řízení. Nepředpokládám, že ve vládě jsou odborníci, kteří by až tak do důsledku byli schopni rozhodnout, jestli tento bod ano, nebo ne, ale bude to souviset zase s útvarem Vojenského zpravodajství, který nějakou mapu předloží a nechá si to jenom tak schválit, svým způsobem mu každý bude věřit. Zůstává zde ale otevřená otázka, co to udělá s technikou té sítě. Na to jsem se ptal operátorů, měl jsem tu možnost s nimi hovořit vícenásobně a oni jenom pokrčili rameny: "My jsme schopni zabezpečit průchodnost sítě, zabezpečit bezpečnost sítě, jsme schopni zabezpečit síť jako takovou, která slouží k elektronické komunikaci, ale nejsme schopni garantovat, když tam bude zařízení, u kterého nevíme, co je uvnitř." To je logické, technicky logické a těžko se hledá argument, který by to vyvrátil. Z druhé strany po těchto operátorech chceme, aby garantovali rychlost, aby garantovali kvalitu. Nejsme teď v kontraproduktivním vztahu, když máme jeden státní úřad - Český telekomunikační úřad - který trvá na dodržování určitých parametrů sítě a parametrů přenosu a rychlosti přenosu a dalších, dokonce pod velkými sankcemi a hrozbou až odebrání licence, a z druhé strany tady budeme mít úřad - Vojenské zpravodajství - které bude mít někde umístěné své černé skříňky a dokážu si živě představit, co bude dělat operátor, když mu bude hrozit postih, že nedodrží předepsané parametry Českého telekomunikačního úřadu, řekne: já nic, já to mám jisté, ale ta černá skříňka, která tam někde je, to určitě dělá ona. A v ten moment jakýkoliv postih, který by mohl být i oprávněný, skončí nevyjasněností těchto dvou přístupů k technologii a k zajištění. To by byla otázka, která by mě opravdu zajímala, jak se to bude v budoucnu legislativně řešit, případné takovéto spory mezi Českým telekomunikačním úřadem a operátorem, když v té síti bude zrovna toto umístěno, jak k tomu bude přistupováno. A nebo by to už v tomto návrhu zákona mělo být ošetřeno, protože tady se sice hovoří o odškodnění, to tady je, ale pouze v činnosti, ne při běžné pasivní kontrole, a už vůbec ne za pokuty, které Český telekomunikační úřad může operátorovi vyměřit za nedostatečné parametry sítě. Toto bych očekával, že by se i v tomto návrhu mělo objevit, abychom nestavěli potom do rozhodující role dva úřady - z jedné strany ČTÚ, z druhé strany Vojenské zpravodajství, aby se mezi sebou přely, kdo tedy má pravdu.
Tolik možná mé delší vystoupení, každopádně budu rád, když pan ministr tedy řekne, jak je to s tím komplexním pozměňovacím návrhem, který je připraven. Pokud by takový návrh měl být, a pan ministr se k němu přihlásí jako ministr zodpovědný za předklad tohoto materiálu, potom navrhuji, aby tento materiál byl vrácen předkladateli a předložen v podobě, se kterou ministr souhlasí. Pokud tak není a i nadále budeme pokračovat v tomto materiálu, tak tento návrh považujte, prosím, za bezpředmětný. Z druhé strany si říkám po zkušenostech s různými odposlechy, že Julius Assange by mohl asi hovořit o tom, jaké to je se dostávat k datům, která vlastně neexistují, nikdo je nezná, nikdo je neví a přesto hýbou světem, a je za to postihován a hrozí mu snad doživotí, popřípadě i mnohonásobný trest smrti, pokud bude vydán do Ameriky, jaké by to bylo, kdyby se podílel na přípravě takového zákona a jaké opatření by činil vůči službám, které disponují s daty a informacemi z volných sítí.
Děkuji za pozornost.
