Vážené soudružky, vážení soudruzi, sympatizanti a příznivci politiky KSČM,
srdečně děkuji všem, kteří dali hlas KSČM a přihlásili se tím k naší politice, politice o lidech a pro lidi.
Bohužel výsledek voleb je pro nás obrovským zklamáním. Lidé se nechali vtáhnout do cizích snů, a to snů miliardáře a očekávají, že tento člověk, který své peníze vydělal na divoké privatizaci a zlodějnách posledních 27 let, jim část těchto peněz vrátí. Hluboce se však mýlí. Jemu naopak jde o jejich peníze, a to o ty, které se v budoucnu z jejich kapes vyberou na daních. Otázkou zůstává, zda ti, kteří věří v lepší zítřky a dnes tančí vítězné tance vůbec připustí, že se nemají líp.
Levice prohrála na celé čáře. Nemůžeme se utěšovat tím, že sociální demokracie skončila až za námi. Našim problémem je naše neschopnost oslovit občany a sdělit jim, co pro ně můžeme a chceme udělat. Ukazuje se, že žijeme ve stereotypu pouček a rétoriky minulých dob, a to občany již nezajímá. Nepomohly nám ani vnitřní boje a štěpení strany na staromilce a neotesanou mládež. Máme přece společný cíl a tím je spravedlivá společnost i pro neprivilegované. Ukazuje se, že hlavní médium dneška, z kterého občané čerpají informace nejsou ani tak kritické výkřiky na facebooku a sociálních sítích, ale jasná a srozumitelná slova, znějící z úst čelních představitelů stran, hnutí a poslanců přenášená celostátními médii i formou internetu.
Podrobné analýzy výsledků voleb budou jistě důležité, ale již nyní je zřejmé, že se bude muset změnit fungování poslaneckého klubu KSČM. Tak zvaná přednostní práva vystoupení vedení poslaneckého klubu, která jsme v minulosti využívali velmi sporadicky, nám ubrala mediální prostor k oslovení občanů. Jako znovu zvolený poslanec, který v minulém volebním období naskočil do rozjetého vlaku po Katce Konečné, to chci změnit. Náš hlas z parlamentu musí být nejen odborný, ale také velice rázný. Již nestačí, abychom byli chváleni za pilnou práci ve výborech PS PČR, která není na veřejnosti vidět, ale musíme být slyšet a vidět tak, aby nás média zařazovala do hlavního vysílacího času.
Tento úkol má před sebou i strana jako celek. Již téměř 10 let odkládáme nutnou organizační změnu ve straně a stále se utěšujeme, že to přece nějak ještě jde. Proto ztrácíme aktivní členy, mladé a příznivce, kteří jsou oprávněně netrpěliví a očekávají změny. Všichni vnímáme, jak ZO KSČM, základní článek výstavby naší strany ve většině případů upadají do letargie a místo soudružské diskuse zaznívají jen monology. Okresní výbory místo aby na tuto situaci reagovaly, mnohdy řeší pouze osobní nevraživost mezi členy a politickou práci formalizují do nic neříkajících zápisů, nekonkrétních úkolů bez možnosti kontroly plnění a spokojují se vzájemným ujišťováním těch, co spolu mluví, jak to děláme dobře. Nepřímým důsledkem velice špatného výsledku je i výrazný ekonomický dopad na činnost strany. A to by měla být poslední kapka nutná k řešení dlouhodobě špatné situace v organizační struktuře strany.
Jsou před námi okresní konference a pokud proběhnout tak, jako v minulosti, pouze chvalozpěvy nad vnitrostranickou prací, je s námi konec. Veřejnost to nezajímá, veřejnost chce vědět co nabízíme.
Volič musí znát stanovisko KSČM na problémy, které ho trápí v jeho okolí, musí vědět, jak chtějí komunisté řešit jeho každodenní drobný problém v jeho bydlišti. Přijdou-li domů z práce, musí v televizi vidět a slyšet charismatická vystoupení představitelů strany a poslanců k aktuálnímu domácímu a zahraničnímu dění. Toto je jediné řešení ke získání důvěry občanů zpět a pevně věřím, že komunisté, tak jako v minulosti, najdou sílu to dokázat.
