Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, páni ministři, dámy ministryně, vážené kolegyně, kolegové, nevím, jak začít v této rozjitřené atmosféře a diskusi. Tady tolik témat zaznívá, že možná bude lepší se vrátit na začátek a říci si: lidé jsou již rozděleni. Tady neobjevujeme Ameriku, lidé jsou rozděleni v české společnosti. Copak to nevidíme, nevnímáme? Jsou. A my bychom měli být ti, kteří hledají ty mosty mezi těmi rozdělenými skupinami lidí a snažíme se je spojovat. Protože co může být horšího pro zemi bez rozdílu politického naturelu, než když je společnost rozdělena. A rozdělena je na bázi covidu. To si musíme vždycky uvědomovat, ať si k tomu myslíme, co chceme, ať tomu věříme nebo ne, ať jsme zastánci té nebo oné teorie, přesto si musíme uvědomit, že společnost už nyní je rozdělena.
Co se týče toho zákona, který je před námi a těch debat, které se rozviřují. Jakoby Česká republika byla úplně mimo svět. Ale vždyť přece my jsme součástí nějakého světa, nějaké Evropské unie. A opravdu si myslíte, že ostatní státy budou jiné než Česká republika? My tady můžeme být absolutně svobodní, jak navrhují kolegové. A mně se to líbí, svobodomyslnost je mi hodně blízká. Ale narazí na hranici na rakouské celníky nebo pohraniční stráže, řeknou, kde máte nějaký pas. Nemáte, zpátky, anebo proveďte si test. To nejsme schopni ovlivnit jako zákonodárci České republiky a možná ani v jiných rovinách nejsme schopni tuto situaci ovlivnit v rámci, nevím Evropské unie, Evropské rady, dokonce OSN a podobných záležitostí. Prostě je to individuální záležitost jednotlivých států. Čili dávat všechno dohromady a tvořit tady nějakou představu občanům, že Česká republika bude ten ostrůvek svobody ve světě, je mylná představa a mylné naděje.
My můžeme maximálně pro naše občany udělat to, že ta svoboda u nás v České republice bude maximální, protože si jí všichni vážíme a chceme, aby občané rozhodovali sami o sobě v co největší možné míře, zdůrazňuji v co největší možné míře. Máme tady instituty, které pro nás to rozhodování mají ulehčit. Máme tady SÚKL, orgán, který je státem odborně pověřen kontrolovat léky, kontrolovat jejich účinnost a pouštět je na český trh. Dokonce jdeme tak daleko, že nejsme odkázáni jenom na evropské normy, máme vlastní, vlastní orgány, které nás můžou i varovat před něčím, co třeba ta Evropa už schválila a co my nechceme přijmout. A tady bychom měli dbát asi rad odborníků a ne studovat každý amatérsky imunologii, biologii a další obory a hledat jednoduché odpovědi. Nebude to jednoduché, protože těch vakcín na světě, které budou k dispozici, zdůrazňuji, budou k dispozici, bude pět, šest, možná sedm. Všechny budou mít ty základní testy za sebou v těch skupinách a paradoxně jsou na rozdílné základní bázi postavené ty vakcíny. My tady řešíme možná jednu vakcínu, která je nevyzkoušená, novátorská, absolutně i v odborné společnosti vnímaná jako novinka. Ale jsou tu i klasické vakcíny realizované klasickými postupy a musíme zohledňovat tady tyto roviny. A i stát bude stát před tím vlastně, jakým směrem se vydat. A já věřím, že se vydá v tom směru větší otevřenosti i k ostatním a nebude se soustřeďovat jenom na jednu firmu, nebude se soustřeďovat jenom na jeden typ vakcíny, ale umožní těm občanům širší přístup podle toho, jak jsou ochotni se nechat k této věci v rámci očkování, nechci říct donutit, protože to je přesně to, co bych strašně nerad, aby zaznívalo ve společnosti. Znovu zdůrazňuji, společnost je rozdělená. Jakmile v rozdělené společnosti začnete něco nutit, tak se dostanete na hranu a ti lidé, kteří jsou ochotni naslouchat, si ty uši zacpou. To rád zdůrazním. A, pane ministře, prosím, abyste i ve svých vystupováních a ve vystupováních svých podřízených v rámci Ministerstva zdravotnictví, které jediné tady teď představuje tu relevantní instituci, která by měla dávat informace, zdůrazňoval, že nehovoří jenom ke svým posluchačům, ale také k té protistraně, a že tady musí jó zvažovat argumenty i to, co říkají, aby to nebylo možné vykládat jako nátlak, vykládat jako nebezpečí, které máme.
Velice se mi líbilo vystoupení pana profesora a dalších, kteří tady říkali o očkování. Tady trošku na odlehčení řeknu, já jsem se chtěl nechat letos poprvé očkovat na chřipku. Bohužel jsem měl smůlu, narazil jsem na ty zlé korporáty, kteří do naší republiky dodali málo očkovacích vakcín, a i když jsem byl v ten první den, kdy bylo komerčně umožněno očkovat pro občany a přihlásil jsem se a byl jsem registrován v té společnosti, tak už jsem měl smůlu, protože všechny volné vakcíny byly vyčerpány v řádu možná sekund v rámci elektronických objednávek. Tak jsem neočkován proti chřipce a možná mě to i mrzí z toho pohledu, že jsem měl obavy a strach ze souběhu těchto dvou infekcí.
A to je taky otázka, která se týká toho konkrétního zákona, který tady momentálně probíráme. Česká republika se postavila tímto návrhem do řady všech zemí světa, bez rozdílu zřízení, které v těch zemích je - zase rád zdůrazňuji, protože to není politikum - a hledá řešení pro své občany. Řešením je nakoupit vakcíny a umožnit zdarma přístup občanů k těmto vakcínám. Zdůrazňuji umožnit přístup, ne to do nich nacpat. I v tom návrhu zákona je to takhle psáno. Musím ale zdůraznit jednu rovinu, kterou toto neobsahuje, a to je moje otázka panu ministrovi a budu rád, když ji zodpoví. Evropská unie, potažmo hlavně Evropský parlament tvrdě prosazuje v rámci jednání Evropského parlamentu, aby firmy dodávající očkovací látky ručily za negativní důsledky očkování. My na to máme vlastní zákon, který řeší zodpovědnost státu za očkování a v tomto návrhu je to poznamenáno. Já bych rád od vás slyšel, jestli se podaří prosadit v rámci Evropského parlamentu toto usnesení a ty firmy budou v rámci Evropy nuceny převzít tuto zodpovědnost, a ony se snaží z této zodpovědnosti vyvléci, zcela logicky, tak jak bude postupovat Česká republika. Jestli se nedostaneme do nebezpečí těch slov, která vyřkl dle mého názoru velice nešťastně pan premiér, když řekl ono se nic dělat nedá, my musíme tu zodpovědnost převzít a svým způsobem veřejným prohlášením jakoby vyvinil tyto společnosti z případných negativních důsledků. A teď zdůrazňuji, každá látka, každý lék má nějaké negativní důsledky. Není žádný lék, který by žádné neměl, akorát míra rizika se může lišit, a proto je důležité, aby ty firmy, které na náš trh budou dodávat tyto látky, věděly, že to, co tady máme před sebou, není nějaký generální pardon pro ně, ale že to je řešení pro české občany v rámci českého státu, ale že český stát tady tyto náklady bude uplatňovat potom na těchto dodávajících firmách, protože ony by se té odpovědnosti vzdát neměly. A to bych rád, aby pan ministr tady na mikrofon jasně řekl, že to tak bude. A mám obavu, pokud by to mělo být jinak, o to, co se kolem toho bude dále dít. Čili toto ujištění bych rád slyšel a velice ovlivní potom další postup v rámci projednávání toho zákona a dalších věcí týkajících se dalších pokračování v rámci covidu.
Zazněla tady ještě jedna věc, která stojí za úvahu, a to je ten příklad, osobní příklad. Opravdu do té společnosti budeme muset umět dát osobní příklad. Já tady vítám tu individuální iniciativu lékařů, kteří tady mezi námi, kolegyně a kolegové ve Sněmovně, přijdou a řeknou ano, já se nechám očkovat, protože vnímám jako odborník, jako člověk, který tu medicínu dělá dlouhé roky, že to je potřeba. Já bych také rád viděl, aby to udělala vláda, aby deklarovala ke svým občanům tuto pozici. Já bych rád, aby to udělali primáři, aby to udělali profesoři, kteří se rádi vyjadřují k těmto věcem, aby to udělali všichni ti lékaři, kteří mají v tom svém vínku vysokou důvěryhodnost občanů. Kdo je dneska nejdůvěryhodnější povolání mimo Hasičský záchranný sbor, který bude dnes snad následovat? Jsou to lékaři a ti by měli jít příkladem. To, co tady je jakoby zpochybňováno - ano, znám lékaře, kteří kouří, byť moc dobře vědí, že kouření škodí zdraví. To tak prostě je, ale přesto oni mají obrovskou míru důvěryhodnosti ve společnosti a pokud tato fronta těchto lidí, kteří jsou v té první linii, nepůjde tím příkladem, tak se nám nepodaří náladu v té společnosti změnit. A to je můj druhý apel na pana ministra, aby již nyní začal s touto prvofrontovou linií jednat a snažil se i právě do té mediální sféry uvést, že to je ku prospěchu občanů. Protože pokud tady selžeme a nepodaří se to, tak se ani to proočkování nepodaří a nepodaří se ty lidi přesvědčit, že to je opravdu bez výrazných rizik.
A poslední věc, kvůli které jsem se přihlásil, je můj pozměňovací návrh, který jsem zavedl do systému a v podrobné rozpravě se k němu potom přihlásím. Tady upozorňuji na jednu drobnost. V tom návrhu, který máme před sebou se hovoří: Ministerstvo zdravotnictví může zajistit distribuci - může zajistit distribuci - léčivého přípravku podle odstavce 1 prostřednictvím distributora podle zákona o léčivech, vybraného společně zdravotními pojišťovnami provádějícími veřejné zdravotní pojištění. Já se omlouvám, mám zamlžené brýle. (Řečník si otírá brýle.) A tady chci upozornit na to slovo "společně". Pan ministr si již ve své krátké praxi ministra vyzkoušel, jak těžká je domluva s pojišťovnami. Zažili jsme to všichni, když se provádělo testování a měly být rozvezeny testovací látky a distribuovány do zařízeních sociální péče. Trvalo tři, čtyři, možná týden trvalo, než byly pojišťovny schopny se dohodnout, jakou formou vlastně ta distribuce bude provedena, kdo to bude provádět. Až na zásah ministra řekněme na hraně nějaké regulérní soutěže toto prošlo a navrhl(?). V tomto zákoně se opět hovoří "vybraného společně zdravotními pojišťovnami". Předpokládá se automaticky, že zdravotní pojišťovny najdou shodu na tom distributorovi, který to bude provádět. Já se ale bojím stejné situace, která nastala v rámci testování, že prostě se najde pojišťovna, která ať z jakýchkoli důvodů řekne já nesouhlasím s tímto distributorem a bude problém.
Proto navrhuji, aby slovíčko "společně" bylo vyškrtnuto a nahrazeno slovíčkem "většinově". To znamená, že když bude většinová shoda pojišťoven, tak ten, kdo je v menšině, bude muset ustoupit, aby byla zajištěna co nejrychlejší distribuce těchto látek a nedostali jsme se do stejné pasti, jako byla past testování, kdy se opozdil rozvoz těchto testů a ti, kteří to organizovali, vlastně v tomto byli ne zodpovědní, protože se dostali do pasti aktuálního stavu pojišťovnictví v České republice. Proto i my v rámci KSČM bychom rádi prosadili jednu zdravotní pojišťovnu, ale teď už to je politická písnička a tu tady v tomto okamžiku nechci až tak dalece vést, protože si myslím, že se jedná o věc mimo politiku. A znovu, po třetí zdůrazňuji, společnost je rozdělena a tady bychom všichni měli být ti, kteří napříč politickým spektrem stavíme mosty a hledáme porozumění pro tu společnost než ji rozdělovat a ty příslovečné mosty vyhazovat do povětří. Děkuji vám za pozornost.
