Falšované uvádějí zákazníka při nákupu v omyl, neboť zamlčují důležité informace o složení potraviny nebo o jejím původu. A ty, co jsou již označeny za nebezpečné obsahují nepovolené látky, překračují limity povolených látek nebo neuvádějí alergeny. Také často jeví známky kažení, plísně, škůdce, obsahují cizorodé předměty apod.
Často můžeme slyšet, že největší podíl na nekvalitních potravinách mají sami spotřebitelé, kteří vytvářejí obrovský tlak na ceny potravin. Důsledkem toho dostane výrobce nebo dodavatel jasnou zakázku vyrobit potravinu za cenu, za kterou nelze nakoupit ani správné suroviny, takže ji poctivě vlastně nelze vyrobit. Tlak na cenu ale přeci neospravedlňuje ani výrobce ani prodejce k tomu, aby se potraviny tak říkajíc na hraně zákona na našich pultech objevovaly. Nekvalitní potraviny nemají v obchodě zkrátka co dělat a zákazník by neměl být ten, co je bude s lupou a slovníkem v ruce odhalovat. A to, že je pro řadu spotřebitelů nejdůležitější cena je smutný fakt, kterému se v případě většiny důchodců nebo třeba matek samoživitelek nelze divit.
A jeden příklad, jak se dá cokoliv obejít. Všemi oblíbený špekáček je druhem uzeniny, připravovaný z jemně kulturované směsi vepřového a hovězího masa, s vložkou z uzeného špeku, která mu dala název. Pravý špekáček podle původní receptury by se měl skládat z 50 % hovězího zadního masa z mladých kusů, z 20 % vepřového výřezu bez kůže a 30 % na kostičky nakrájeného špeku a měl by být kořeněn česnekem, pepřem, případně i trochou muškátového oříšku. Od roku 2011 jsou špekáčky zapsané v seznamu zaručených tradičních specialit, který registruje Evropská komise. U spotřebitelského testu většina špekáčků více či méně nakonec původní receptuře vyhověla. Ale existují i levnější tábornické pochoutky, které, když se trochu jinak jmenují, už žádné požadavky na recepturu nemají. A tak různé opékáčky, buřty, buřtíky nebo táboráčky mohou obsahovat kuřecí nebo vepřové kůže, drůbeží separát, barviva, tzv. éčka, sójovou nebo pšeničnou mouku a podobně, také obsah masa není nikde pevně stanoven.
Kvalitu potravin kontroluje SZPI podle zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ten odpovídá principům kontroly potravin uplatňovaným ve státech Evropské unie. V rámci stanovených kompetencí kontrolují zemědělské výrobky, potraviny nebo tabákové výrobky. Od roku 2015 také přibyla reklama a pokrmy v zařízeních společného stravování. Sankce by měly být tak vysoké, aby se nevyplatilo ani výrobcům ani prodejcům fungovat na oné hraně zákona. Kontrola totiž musí být hlavně v zájmu státu a jeho kontrolních orgánů. A všichni musí vědět, že se nekvalita a klamání spotřebitele nevyplácí.