Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené dámy, vážení pánové, myslel jsem si, že si ušetřím mnoho slov. Bohužel se ukázalo, že to asi nebude tak, jak jsem si představoval, a proto mi dovolte, abych navázal částí tam, kde jsem v minulé rozpravě skončil, a seznámil vás s věcmi, týkajícími se Dohody o strategickém partnerství mezi Evropskou unií a Kanadou. (Hluk v sále.)
Tato dohoda, která je nám nyní předkládána, má docela bohatou historii. Minule jsem již hovořil o tom, co je asi příčinou tohoto vzniku. Jen krátce řeknu, že snaha přijmout TTIP, to znamená Severoatlantickou dohodu mezi Spojenými státy a Evropskou unií, se setkala s docela výrazným a velkým odporem nejenom mezi obchodními aktivisty, ale i v oblasti práva, politiky, historie... (Kolem prochází ministr Zaorálek se slovy: Vezměte to zeširoka.) Ano, budu to brát zeširoka.
Beru tu připomínku pana ministra, že to mám vzít zeširoka. Ano, příroda volá, potřebuje si odskočit, rozumím tomu.
Tato dohoda je vedena tím, jak byla vedena příprava dohody k TTIP mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými, jak narazila na velké výhrady, které byly. Autoři podobné dohody, která byla v přípravě mezi Evropskou unií a Kanadou se rozhodli tu velkou dohodu, která se nazývá CETA a která bude třetím bodem tohoto jednání, rozdělit na dvě části.
První část, kterou teď projednáváme, já ji pracovně nazývám kamarádská část, je část smlouvy, která je součástí té ucelené dohody, tak jak se tyto smlouvy předkládají, tzn. obsahuje jak meritorní tak věcnou část, ale neobsahuje obchodní část. Obchodní část je vyčleněna a dána jako samostatný materiál k projednání. Toto má svým způsobem vytvořit dojem určitého snazšího průchodu těchto smluv v rámci projednávání. Upozorňuje na to článek 10 této smlouvy, který hovoří právě o obchodních záležitostech. A v této smlouvě se také hovoří o tom, že schválením této dohody o strategickém partnerství se tyto strany zavazují pokračovat v obchodních jednáních a, cituji: strany spolupracují s cílem podpořit udržitelný rozvoj, růst vzájemného obchodu a investic k oboustrannému prospěchu, jak stanoví komplexní dohoda o hospodářské a obchodní spolupráci. Jinými slovy, vytváří předprostor, předpolí schválení dohody obchodní, tzn. té obchodní CETA.
To je taky důvodem, proč považuji tuto smlouvu za součást uceleného celku smlouvy mezi Evropskou unií a Kanadou, která byla uměle rozdělena, aby vytvářela tady tento dojem snazšího přijetí potom, jak velice tvrdě narazila smlouva TTIP. V této smlouvě, ač již jsem o tom hovořil, se také říká, že jsme kamarádi. S tím souhlasím. Pan ministr zahraničí Zaorálek již tady jednou řekl, ale že bohužel neobsahuje věci týkající se třeba vízové povinnosti. Neobsahuje věci, které jsou pro nás důležité a které již v minulosti ukázaly docela velké problémy mezi vnímáním spolupráce mezi Kanadou a Českou republikou, potažmo Evropskou unií, kdy jednostranně nastavené sankce proti České republice, ne jako členu Evropské unie, potažmo celé Evropské unii, ale pouze vůči vybraným státům Evropské unie, Kanada považuje za běžný diplomatický postup, se kterým samozřejmě my jako Česká republika nebo jako člen Evropské unie souhlasit nesmíme, nechceme a nemůžeme, přesto ostatní velké státy Evropské unie maximálně zdvihly prst a řekly: Kanado, to bys neměla. Ale nepostavily se za nás, aby bránily tomu, co Kanada udělala, a jednostranně omezila vstřícnost vůči jednomu ze států Evropské unie, a to České republice. Všichni si na to vzpomínáme a já myslím, že nemá cenu tady tu historii rozebírat. Pouze upozorňuji na to, že ne všechny vztahy mezi Kanadou a Českou republikou, teď z toho vyjímám Evropskou unii, byly vždy, řekněme, takové ty krásné, kamarádské. Znovu se vracím k tomu slovu. Protože jinak tu dohodu ani nelze nazvat.
Tato dohoda stále opakuje, že máme společné zájmy. Ve všech článcích se objevuje to, že máme společný cíl, společný zájem, nejsem ale pevně přesvědčen, jestli je to opravdu tak a že ten společný zájem má Evropská unie jako celek. Jako zájem Kanady určitě ano, já tady nepochybuji o záměru Kanady tuto smlouvu uzavřít, Kanada jako svrchovaný subjekt má svůj zájem proniknout na evropské trhy a je to pro ni možná i životně důležité po problémech, které prožívá s obchodní smlouvou nebo s dohodou obnoveného charakteru, a to nafta mezi Mexikem, Spojenými státy a Kanadou. Proto je pro ni orientace na Evropu docela důležitá a chápu ji, proč je tlačeno k ratifikaci, urychlené ratifikaci této smlouvy.
Co ale nechápu, je prostě to určité pokrytectví, které nás vede k tomu, že předkládáme vlastně jednu smlouvu zbytečnou a druhou, na které nám velice záleží, k projednání.
Jako úsměvné mi připadá článek 14, který zní Blahobyt občanů. Ano, vážené kolegyně a kolegové,v tomto článku se Evropská unie a Kanada zavazují, že dopřejí občanům blahobyt. Co si pod tím každý představí, může být docela zajímavé. Tento článek 14 má tři body. Paradoxně všechny ty články, které v této smlouvě jsou, mají tak málo bodů a jsou tak prázdné a neobsažné, že je až úsměvné tuto smlouvu schvalovat.
Budu pro zajímavost citovat tady tento článek o blahobytu: Strany jsou si vědomy, že je důležité rozšířit a prohloubit vzájemný dialog a spolupráci v celé řadě otázek, které ovlivňují kvalitu života jejich občanů širšího mezinárodního společenství a v tomto duchu podporují a usnadňují dialog, konzultace a pokud možno spolupráci v rámci stávajících a nově se objevujících otázek společného zájmu, které mají vliv na blahobyt občanů. Já bych byl někdy velice rád, kdyby mi nějaký lingvista toto přeložil do českého jazyka, co to vlastně znamená. Tento bezobsažný text se přelívá ze stránky na stránku a opravdu, pokud byl autor placen za tiskovou stránku, přišel si na své. Ale žádný jiný důvod než deklaratorní prohlášení tady v tomto bohužel nenacházím. Protože Kanada i Evropská unie přijímají společné znaky demokratického státu a nepotřebují se navzájem ubezpečovat o těchto otázkách a záležitostech.
Zavazujeme se v článku 17 k odolnosti vůči katastrofám a zvládání mimořádných událostí. Já si myslím, že samozřejmě to je v zájmu obou dvou států, ale znění tohoto bodu, který má jeden odstavec: V zájmu minimalizace dopadu přírodních katastrof a katastrof způsobených člověkem a zvýšení odolnosti společnosti a infrastruktury strany potvrzují svůj společný závazek podporovat prevenci, připravenost a opatření v oblasti reakce a obnovy, a to i v případě s využitím spolupráce na dvoustranné a mnohostranné úrovni. Co si o tom článku člověk může říct? Absolutně nekonkrétní prohlášení: Ano, máme zájem a budeme s vámi možná spolupracovat, možná ne a možná přizveme někoho dalšího, ale z celkového pohledu vlastně nic neříkající. Opravdu celá tato smlouva je plná takovýchto deklaratorních nicneříkajících prohlášení.
Měl jsem možnost si přečíst dvoustranné smlouvy s jinými státy mezi Evropskou unií a dalšími, které jsme v minulosti ratifikovali, schvalovali, ale žádná z nich nebyla plná takovýchto bezobsažných, nicneříkajících formulací a frází. Z tohoto titulu mi stále zvoní v hlavě ta myšlenka autora, proč takovouto smlouvu předložil, proč ji dal k projednání Evropské unii, proč Evropská unie ve své velké moudrosti vůbec připustila, že projednává takovouto smlouvu. A zase si říkám: Ano, je to proto, protože ona původně neměla být samostatná. Ona původně měla být propojena s tou obchodní částí. Protože když se podíváte na tu obchodní část, a budu o ní hovořit, až na ni přijde řada, tak tyto body jsou adekvátní odpovědí v té obchodní části a jste schopni ji spojit dohromady a vytvořit jednu společnou smlouvu a dohodu mezi Evropskou unií a Kanadou.
Z toho titulu mi nezbývá nic jiného, než vás upozornit na to, že tato smlouva nemá obsah. Tato smlouva ani jak z pohledu Evropské unie tak z pohledu Kanady nemá žádný věcný obsah, který by našim občanům, popř. občanům Kanady, nějak pomohl. Ani v jednom z bodů se nezavazujeme, ani my ani Kanada ani jiné státy Evropské unie, k něčemu konkrétnímu.
Vše zůstává v tom volném poli vysvětlení, máme zájem, chceme, možná, ale ani v jednom z bodů není konkrétní záležitost týkající se jasně deklarovaných cílů. Mimo samozřejmě ty obecné, které obecně uznáváme a o kterých se hovoří již delší dobu, jako Úmluva Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu a podobné záležitosti, na které je Kanada i Evropská unie vázána jinými mezinárodními smlouvami.
Pro zajímavost uvedu článek 22, který je velice aktuální. Tento článek se vztahuje k oblasti, o které naše média už poslední měsíc velice intenzivně informují. Dovoluji si říct, že americká média od prezidentských voleb Donalda Trumpa informují ještě podrobněji, a to je oblast kyberkriminality. My jsme dokonce v této oblasti šli tak daleko, že jsme při Ministerstvu vnitra vytvořili speciální odbor zabývající se odhalováním kyberkriminality. Dokonce poslední novinové články hovoří o náboru velké skupiny specialistů, kteří by se touto oblastí měli zabývat. V tomto článku 22 se hovoří: "Strany uznávají, že kyberkriminalita představuje celosvětový problém, který si žádá globální řešení. Strany proto posilují spolupráci za účelem předcházení kyberkriminalitě a boje proti této trestné činnosti prostřednictvím výměny informací, praktických znalostí v souladu se svými právními řády a zákony. Strany se snaží ve vhodných případech spolupracovat s cílem poskytnout pomoc a podporu ostatním státům při vytváření účinné právní úpravy politik a postupů pro předcházení kyberkriminalitě, boje proti ní, kdekoliv se tento problém objeví. Strany se v souladu se svými právními řády a zákony vyměňují informace v oblasti jako jsou vzdělávání, odborná příprava vyšetřovatelů kyberkriminality, postupy při vyšetřování kyberkriminality a digitální forenzní analýza."
Mě by zajímalo v této části, jak dalece doposud tyto strany spolupracovaly. Pokud se čekalo na tuto smlouvu mezi Evropskou unií a Kanadou, jak se tato věc řešila doposud? Nebo naopak máme podezření, že Kanada, tento národ severský, ač obývající velké území, co se týče kilometrů čtverečních, tak velice řídce obydlené, je problém nebo je zdrojem kyberkriminality, popřípadě je ten, z jehož území kyberkriminalita pochází a ze kterého bychom měli čerpat znalosti a zkušenosti pro boj s naší kyberkriminalitou? Bojím se, že to tak není a že tento bod se sem dostal hlavně pod tlakem určité módnosti a snahy naplnit určitý rozsah předem daných normostránek mezinárodních smluv.
O něco zajímavější je článek 23, následný, tzn. Migrace, azyl a správa hranic. To je ten článek, na který jsem upozorňoval i z pohledu vízových povinností a toho, co Kanada učinila vůči České republice a kdy Evropská unie opět prokázala, že jí na jednotlivých státech až tak dalece nezáleží a není schopna se jednotně postavit za stát, kterému je na mezinárodním poli ve věcech, které spadají do činnosti Evropské unie, činěna křivda. V tomto článku je jeden jediný bod, který hovoří: "Strany potvrzují svůj závazek ke spolupráci a výměně názorů v oblasti svých právních předpisů, v oblasti migrace (včetně legální migrace, nelegální migrace, obchodování s lidmi, migrace a rozvoje azylu, integrace, víz a správy hranic)." Tady by mě opravdu zajímalo, jak dalece bylo postupováno právě v té oblasti víz. Protože si myslím, že v této části smlouvy jsme zůstali před tvůrci z Bruselu vcelku osamoceni. A nevím ani, jestli tuto smlouvu v této části konzultovali naši odborníci z Ministerstva zahraničních věcí a podíleli se na přípravě těchto bodů. Protože to je další výhrada, které je tato smlouva z mé strany označena, a to, že tuto smlouvu podle mnohých bodů, které se v ní nacházejí, připravovali lidé nebo úředníci bruselští - nic proti nim - ale přesto, chybí mi tam vyjádření toho českého zájmu. Už na začátku jsem zase řekl, že český zájem, který jsme měli vůči sporným vztahům s Kanadou, zůstal nevyslyšen v Evropské unii. O to více bychom měli při přípravě těchto smluv se státy, kdy máme tuto negativní zkušenost z minula, jak se zachovaly vůči České republice, se intenzivně podílet na přípravě takovéto smlouvy. Postrádám tady určité jasné deklaratorní stanovisko ze strany Ministerstva zahraničí. Ano, v článku XY se nám podařilo doplnit to a to. Prostě tato smlouva toto postrádá.
Opět se vracím k tomu, proč toto postrádá, protože nikdy neměla takhle vzniknout. Je to umělý výtvor, který pouze má za cíl zakrýt hlavní smysl předkládání, a to projednávání té obchodní části. Ani jeden z bodů, který tady je, není závazný, přesto připravuje předpolí pro projednávání obchodní smlouvy. Ta obchodní smlouva bude o to zajímavější a těším se na tu debatu, kdy vás s ní budu moci podrobně seznámit, proto nebudu příliš protahovat tuto smlouvu řekněme deklaratorní. Pouze chci opravdu upozornit na to, že za tu dobu, co jsem měl možnost číst mezinárodní smlouvy, jsem na prázdnější text ještě nenarazil. Není veden ani snahou o budoucí spolupráci, rozvoj něčeho. Většina smluv má ekonomický podtext toho, proč chceme, nebo ochranářský, chceme zabránit něčemu. V této smlouvě není ani půl slova o těchto záležitostech. Pouze a jedině deklarace.
Zajímavá je hlava VI. Politický dialog a mechanismy pro konzultace. Tady ty mechanismy pro konzultace jsou velice zajímavé, protože ten má nejvíc bodů. Ten článek 27, který hovoří o mechanismech pro konzultaci, se rozkládá na asi osmi nebo devíti stránkách oproti všem jiným hlavám a bodům, protože hovoří o tom hlavním. O tom, že tato smlouva bude docela dobrou cestovkou pro úředníky, kteří se budou starat o tuto budoucí spolupráci. Vrcholné schůzky konané jednou ročně nebo podle vzájemné dohody střídavě v Unii a v Kanadě. Zasedání na úrovni ministrů zahraničních věcí. Konzultace na ministerské úrovni o politických otázkách společného zájmu. Konzultace na úrovni vysokých úředníků a na pracovní úrovni, pokud jde o otázky společného zájmu, nebo informace o spolupráci v oblasti hlavního vývoje na vnitrostátních nebo mezinárodní úrovni. Podpora výměny delegací Evropského parlamentu a Parlamentu Kanady. Smíšený ministerský výbor. Zřizuje se smíšený ministerský výbor. Společně mu předsedají ministr zahraničních věcí Kanady, vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Zasedá jednou ročně na základě dohody. Přijímá výroční zprávu.
Ale každopádně, základ těchto bodů je, že různě početné a početnější delegace na základě smlouvy, která nemá žádný konkrétní bod, žádný konkrétní hmatatelně vyjádřený zájem, budou jezdit, konzultovat, radit se a vlastně svým způsobem nic nedělat.
Protože v tom článku politický dialog se hovoří: Strany se snaží o posílení dialogu a konzultací účinným a pragmatickým způsobem, aby podpořily své rozvíjející se vztahy, dále je prohloubily a podpořily své společné zájmy a hodnoty prostřednictvím mnohostranných závazků. Tomu říkám věta! To je klasický příklad úřednické deklarace: my bychom rádi, my všechno chceme, ale nevíme. Ale to nám vůbec nebrání v tom, abychom se nesetkávali, neříkali si o tom, že vlastně nevíme, ale chceme.
Je to prostě smlouva, ke které snad ani není možné při nejlepší vůli přijmout kladné stanovisko. Je to samozřejmě na vás, kolegyně a kolegové, jak dalece budete vnímat tuto potřebu. Minimálně úroveň zdržet se si myslím, že je úrovní, která by byla úroveň hodná této smlouvy. Ale chápu předkladatele. Co však nechápu, je, že se s ní málo hovoří o českých zájmech. Jsem rád, že pan ministr již zasedl. Doufám, že jsem mu dal dostatek prostoru, a budu rád, když mi odpoví, jak dalece tato smlouva bude schopna ochránit české zájmy, aby se neopakovalo to, co se opakovalo v minulosti ve vztazích s Kanadou a Českou republikou ohledně vízových problémů. Ano, byly vyvolány zvýšenou žádostí nebo zvýšenou žádostí českých občanů o pobyt, práci, popřípadě jiné záležitosti v Kanadě, přesto neadekvátní reakce proti jednomu ze států EU byla dle mého názoru chybná, přesto EU neučinila mimo zdviženého prstu žádný odvetný krok vůči Kanadě, a to považuji za chybu. Čekal jsem, že v této smlouvě by se mohl objevit nějaký prvek, který by toto do budoucna zapovídal. To znamená jedna unie, jedna zahraniční politika, minimálně jedna vízová politika, ne rozdělená podle toho, jestli se jedná o Francii a Německo na jedné straně, popřípadě Českou republiku, Slovensko, Maďarsko na druhé straně. To v této smlouvě není, byť se předkládá jako smlouva mezi Kanadou a EU. To považuji za základní problém mimo to, že byla vytažena a expolována z té obchodní smlouvy jako smlouva samostatná.
Cítím určitou povinnost to tady říci, byť je pravdou, že bych svůj příspěvek byl schopen docela hodně zkrátit, ale tím, že ob jeden bod je obchodní dohoda mezi Kanadou a EU a tato smlouva, jak už znovu zdůrazňuji, je interpolace nebo vytažení některých věcí z té původní smlouvy, cítil jsem za nutnost vás informovat o těchto výhradách. Bojím se, že pod dojmem té povinnosti vůči EU, budeme hlasovat a nezohledníme ty věci, které zde jsou. Přece EU má vždy pravdu, přece EU moc dobře ví, co dělá, přece EU je ta, kterou musíme poslouchat, jinak nám dá sankce, jinak nás požene k soudu a bude nám dělat ty, ty, ty! Já se ptám, kde jsou české zájmy, kde jsou české priority a hlavně kde je poučení z minulosti. A to je ta otázka, která tady zůstává. Opravdu by mě zajímalo, jak tato smlouva, pane ministře, reflektuje na minulý vývoj, to znamená na vztahy Česká republika - Kanada po jednostranných krocích Kandy vůči nám, a jestli se naše Ministerstvo zahraničních věcí aspoň minimálně pokusilo do této smlouvy při přípravě v Evropské unii uplatnit nějaké brzdy nebo nějaké věci, které by zabránily takovýmto krokům ze strany EU. Pane ministře, děkuji za odpověď. (Potlesk poslanců KSČM.)
