Skončil tak proces nastartovaný přijetím zákona č. 132/2011, kterým se měnil zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a zákon č. 102/1992 Sb. Tento zákon vstoupil v platnost dne 25. 5. 2011. 

Deregulaci nájemného nejvíce pocítili obyvatele velkých měst, především Prahy. Dle cenové mapy nájemného umístěné na webových stránkách Ministerstva pro místní rozvoj ČR se nájemné v Praze pohybuje zhruba od 100 Kč za m² v okrajových částech Prahy až po 240 Kč za m² ve středu města. V městských částech jako jsou Holešovice, Karlín, Žižkov, Podolí, Smíchov, Nusle či Vršovice jsou ceny v rozmezí od 137 do 149 Kč za m². V těchto městských částech nebydlí pouze majetní občané, historicky zde žije i velká skupina seniorů. Ti patří mezi příjmově nejslabší skupinu občanů České republiky, vždyť průměrný důchod v naší republice činil na konci roku 2012 jen 10 778 Kč. Cena nájemného u standardního bytu je zde kolem 9500 Kč bez služeb a spotřeby energií. Spolu s nimi se pak výsledná suma dostává vysoko nad průměrný důchod. Není proto divu, že mnoho důchodců v Praze doslova živoří a žije ze dne na den. Jedná se především o osamělé důchodce, ale čím dál častěji i o rodiny důchodců. Tito lidé totiž kromě výdajů na bydlení často vynakládají i nemalé prostředky na léky, návštěvy u lékaře, ale i další nezbytné potřeby. Za desítky let poctivé práce se jim tak nedostává žádného vděku při jejich zaslouženém odpočinku, spíše naopak, mají před sebou každodenní boj o aspoň částečné důstojné dožití.

Pravicový stát razí heslo, že se o takto přežívající důchodce mají postarat především jejich děti, ty však mají často podobné starosti jako jejich rodiče, tedy uživit nejen sebe, ale i své rodiny a zajistit je. V České republice je totiž zhruba 750 000 nezaměstnaných, mzda těch, kteří pracují se pak pohybuje i přes celostátní statistiky někde na úrovni 20 000 Kč hrubého měsíčně. Přitom dochází k neustálému zdražování ve všech oblastech našich životů. 

Aspoň začátkem pro řešení této nelehké situace seniorů by mělo být zavedení institutu tzv. minimálního důchodu nad úroveň životního minima (s jeho postupným zvyšováním až na 10 000 Kč měsíčně) a pravidelná valorizace důchodů a sociálních dávek podle inflace a vývoje průměrných mezd. Stejně tak důležité je již konečně prosazení dlouho očekávaného zákona o sociálním bydlení, stanovení normativů sociálně potřebných bytů a zavedení dalších opatření, jejichž cílem bude čelit nárůstu chudoby starých a bezmocných nebo sociálně ohrožených. V neposlední řadě pak jde o výstavbu a modernizaci domovů a zařízení pro seniory, včetně stacionářů pro seniory vyžadující celodenní péči a zachování současných sociálních zařízení pro seniory s důrazem na rozvoj terénních služeb, které seniorům umožní zůstat v domácím prostředí.