Hned v úvodu se sice nechává slyšet, že má nerad diskuse zda komunisté již dospěli do bodu, kdy se mohou podílet na moci či nikoli, ale pak se odvážně sám do tohoto hodnocení pouští, když začíná subjektivně a bez hlubší znalosti hodnotit některé body volebního programu KSČM. Přejdu jeho připomínku o předpokladu „že KSČM se drží zásady, že co schválí vedení strany a otisknou Haló noviny, to je prostě pravda“. Zní to poněkud komicky zejména ve světle posledních událostí v samotné SPOZ. V ní o tom, co je a není pravda, nerozhodovalo ani vedení ani členská základna, ale VIP členové této strany.

Ale nyní již k samotným bodům, které pana Smrčka vedou k jeho – mírně řečeno – chybným závěrům. V prvé řadě jde o bod „vytvoření veřejné komerční banky bez poplatků, se zaručeným zhodnocením vkladů a dostupnou úrokovou mírou na poskytované úvěry“. Z tohoto bodu vyvozuje, že KSČM chce „znárodnit finanční sektor“, ale i další způsob jeho uvažování směřuje k zajímavým závěrům. Cílem KSČM totiž není v tomto případě znárodňovat. Pouze chce za pomoci již existujících státních bankovních institucí jako je například Českomoravská záruční a rozvojová banka či Česká exportní banka apod., jejich přetvořením, s využitím jejich současného potenciálu a rozšířením jejich dosavadních možností pomoci drobným a středním podnikatelů s poskytováním garantovaných snadno dostupných půjček s nízkou úrokovou mírou. Tak by tato veřejná banka konkurovala již existujícím komerčním bankám a na trhu finančních institucí by došlo alespoň k částečné rovnováze.

U bodu „zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie, avšak bez dodatečného růstu cen energií pro spotřebitele“ pan Smrčka správně uvádí, že „při zvýšení výroby z obnovitelných zdrojů budou vyšší náklady“, ale už nesprávně, v duchu neoliberálního učení, dodává klasické rčení „vše zaplatí občan“. Samozřejmě je také nutné specifikovat, o jak velké zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů by šlo. KSČM v rámci své politiky chce spalovat biomasu jen v místním měřítku (nepřevážet ji do velkých elektráren), odpady spalovat až po jejich vytřídění a vytříděné odpady účelně recyklovat. Místo pěstování komodit pro biopaliva do spalovacích motorů je používat k výrobě potravin. Právě snaha KSČM o zvýšení podílu malých vodních, větrných a solárních energetických zdrojů ušetří obyvatelům a obcím platby za dodávanou elektřinu (protizápočtem). Stejně tak i zdanění vypouštění skleníkových emisí tak, aby výsledný efekt byl finančně neutrální pro obce i domácnosti (elektrický proud z obnovitelných a jaderných zdrojů zlevní) ukazuje, že tvrzení o tom, že veškeré náklady zaplatí občan, nemusí být pravdivé. Zejména pokud víme, jakým směrem usměrňovat výstavbu obnovitelných zdrojů a získávání finančních prostředků pro pokrytí vyšších nákladů.

Strach z toho, že by stát mohl být dobrým vlastníkem (lepším než úspěšní podnikatelé typu Bakala). Tvrzení, že zestátňování je „výmysl“ komunistů. Nepřipouštění si faktu, že v době krize došlo v mnoha západních zemích k zestátnění stovek podniků proto, aby byla zachráněna pracovní místa a strategické podniky se ekonomicky udržely. To všechno je cítit z komentáře k bodu „zakládání nových podniků, dále výkup akcií vedoucí k posílení státního majetku v podnicích důležitých pro zaměstnanost a ekonomickou bezpečnost státu…“, který je doplněn o následující citát: „takže další zestátnění či spíše dobrovolný odprodej s pistolí u hlavy?“ Jak jsem již uvedl výše – v minulých letech i v západní Evropě bylo uskutečněno převzetí akcií strategických podniků státem, vždy po dohodě s majoritním vlastníkem, zcela transparentně a na základě řádného finančního vyrovnání. To je samozřejmě i cílem KSČM. Domníváme se, že strategicky významné podniky (těžba surovin, energetika, informační služby) by měly být v rukou státu, neboť jen tak lze předejít jeho možnému vydírání či úmyslnému znehodnocování a drancování jeho bohatství. To je ostatně i aktuální případ OKD a dolu Paskov, resp. firmy NRW, která po tom, co za deset let vyzískala z dolů desítky miliard korun zisku, se nyní v letech krize chce ztrátového dolu zbavit a na dlažbu poslat tisíce lidí. Zcela legitimním požadavkem je i možné zakládání státních či komunálních podniků, které by konkurovaly soukromým firmám a zároveň by umožnily snížit enormní nezaměstnanost.

Rovněž tak podivení a zesměšnění bodu „vytvoření rovných podmínek pro domácí a zahraniční kapitál a zabránění odčerpávání v ČR vytvořeného zisku do zahraničí – pro lepší šance českých investorů a výrobců i posílení příjmů rozpočtu“ ukazuje na to, že od SPOZ nelze očekávat obhajobu českých národních zájmů. Přinejmenším v ekonomické oblasti. Zemanovi zřejmě nadále půjdou ve šlápějích dosavadních především pravicových vlád, které rozprodaly většinu majetku v českých rukou a dopustily vyvedení mnohasetmiliardových zisků do zahraničí. Naopak KSČM se programově hlásí k vyrovnávání šancí pro domácí a zahraniční kapitál. Jedním z kroků je právě posílení vlivu českého státu v ekonomice. To začíná zpřísněním odpovědnosti vlády za výkon vlastnických práv státu v podnicích s majetkovou účastí státu. Současně by měla být zastavena privatizace důležitého majetku státu. Aktivity státu v ekonomice by měly získat koncepčnější charakter. V té souvislosti navrhuje KSČM zřídit veřejné fondy hospodářské rekonstrukce pro strategické řízení veřejných investic. Kromě již zmíněného je nutné prověřit systém státních pobídek do soukromých investic, zaměřit je především na tvorbu pracovních míst. Větší prostor pro české firmy mohou vytvořit i regulační opatření vůči zvýhodněným subjektům a subjektům nepřiměřené tržní síly. Jde např. o omezování nátlakových praktik obchodních řetězců zejména vůči dodavatelům zemědělských produktů z ČR a také o necelní omezení dovozu dotovaného zahraničního zboží. Pokud pak některá firma zdaňuje své aktivity v daňovém ráji, měl by jí být odepřen přístup ke kupní síle obyvatelstva v rozvinutých zemích. Takový podnik by neměl profitovat z rozvinuté infrastruktury zemí Evropské unie, na jejímž budování se finančně nepodílí. Měla by být tudíž zavedena povinnost zdaňovat podnikatelské aktivity tam, kde se skutečně odehrávají.

Opatření KSČM rozhodně nemají za cíl směřovat, jak je podsouváno, k vyvolání dominového efektu dalších a dalších regulací, omezení a zákazů. KSČM nabízená řešení jsou uskutečnitelná za cenu toho, že překročíme svůj vlastní stín předsudků a budeme skutečně usilovat o skutečný ekonomický růst a řešení ekonomických a sociálních problémů většiny občanů České republiky. Strašení tím, že navrhovaná opatření jsou možná pouze, „když republiku obmotáme ostnatým drátem“ nejsou hodna představitele „levicové“ či „středolevé“ strany, za kterou se SPOZ hrdě prohlašuje, ale spíš strany pravicové. Ukazuje se, že přání je i v tomto případě spíš otcem myšlenky.