Ačkoli se mnoho lidí dívá na squatting skrz prsty a squattery považuje za drogově závislé existence žijící na okraji společnosti, je třeba říci, že squatteři jimi obsazené prázdné domy využívají především pro konání kulturních a společenských aktivit. Často se tímto způsobem zabrání jejich dalšímu chátrání. Jednání squatterů je spojeno s politickým protestem, snaží se upozornit na tu skutečnost, že desítky tisíc Čechů jsou bez vlastního bydlení, bydlí v nájemních domech s vysokým často existenčně neúnosným nájemným či se zadlužují na desítky let prostřednictvím hypoték. Svým postojem upozorňují, že existují stovky a tisíce chátrajících domů, majících konkrétní vlastníky, kteří se snaží tímto jednáním na jejich zhoršujícím se stavu na lukrativních místech vydělat.

V českém právním prostředí je jednání squatterů kvalifikováno jako trestný čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru. Zásahy proti squatterům jsou pravidelně, stejně jako v poledním případě, doprovázeny razantními zásahy desítek policistů, často těžkooděnců. Přitom by stát mohl vynaložit mnohem méně úsilí a finančních prostředků, kdyby přijal takové zákony, které by tvrdě postihovaly ty vlastníky, jejichž domy jsou dlouhodobě neobydlené a chátrají a mnohdy ohrožují i své okolí. Chování státu ovšem pouze potvrzuje ten fakt, že v dnešní společnosti znamená vlastnit prázdný dům více než bydlet v něm a využívat ho.

Ludvík Šulda, místopředseda KV KSČM Praha a kandidát pro předčasné volby do PS PČR za KSČM