Já jsem rád, že můžeme dnes udělat tlustou čáru za těmi dětskými dluhy, které tady řešíme už dva roky, a zařadit se tak mezi evropské vyspělé státy, které tuto techniku neuznávají a které své děti nezatěžují těmito problémy. Byla to taková černá etapa a my to můžeme opravdu dnes změnit a já jsem za to velice rád. Jsem rád za to, že jsem byl také stejně jako kolegové Valachová, Nacher a Výborný na tom úplném začátku, kdy jsme s tou iniciativou přišli a tím jsme to téma nastavili a to se tak mohlo začít řešit.
Jsem velice rád, že následně to převzalo Ministerstvo spravedlnosti, na které ten tlak zapůsobil a přišlo s nějakou svojí vlastní variantou, kterou tu nyní máme před sebou. Já si uvědomuji, že tam proběhla dlouhá diskuse i na Legislativní radě vlády, že tam docházelo k tomu střetu práv, práva dítěte a práva rodiče, takže bylo nutné to dlouze vydiskutovat, a proto i vnímám, že to zpoždění, které bylo, jak řekl už kolega Nacher, způsobeno nejenom covidem, ale i touhle diskusí, protože to byla celkem radikální změna, která v České republice byla nutná udělat.
Dle mých informací tam byla širší a užší varianta toho návrhu a mrzí mě, že nakonec ministerstvo vybralo ten užší, tu užší variantu, nicméně i ta, si myslím, že bude dostatečný posun a velice důležitý krok k tomu, abychom s praxí dětských dluhů mohli v České republice skončit. Samozřejmě i ve Sněmovně se projevily nějaké porodní bolesti. Bylo to zařazeno na několika schůzích, i mimořádných, mohli jsme to vlastně mít vyřízené už mnohem rychleji než až dnes, ale nakonec tedy se to všechno povedlo a přes ty všechny porodní bolesti a přes zřejmou snahu některých lidí, aby se to nedostalo dál a neposunulo, to máme tu a můžeme opravdu rozhodnout. Já musím tady ještě jednou říct, že je to úplně nejlépe načasované, je to podle mě nejlepší dárek k narozeninám, který mi můžete dát, když podpoříte tento tisk ve třetím čtení.
Také bych chtěl vyzvednout pozměňovací návrh kolegy Farského a kolegy Výborného. To si myslím, že je velice důležitá změna, protože my jsme objížděli v jižních Čechách ty samosprávy a komunikovali jsme i s nemocnicemi, aby ty dětské dluhy odpustily, nicméně velice často, téměř vždycky, jsme dostávali tu reakci takovou, že oni nemohou, že samozřejmě se bojí toho institutu řádného hospodáře, protože se obávají, že potom budou popotahováni za to, takže tam ta vůle byla, nicméně tam byla i ta obava velká, čemuž já rozumím, a ten problém tam prostě je. Proto bych chtěl apelovat, abychom podpořili tento pozměňovací návrh, aby opravdu ty samosprávy, nemocnice, ale i obecní společnosti a všichni, kteří nějaké dluhy vůči nezletilým evidují, je mohli s klidným svědomím odpustit a vyřešit v těch institucích.
Na závěr bych chtěl ještě poděkovat. Chtěl bych poděkovat všem kolegům, kteří na začátku s tou iniciativou přišli. Chtěl bych poděkovat i těm kolegům, kteří tlačili tuto problematiku ve Sněmovně dál, tak abychom ji mohli posunout. Chtěl bych poděkovat i Ministerstvu spravedlnosti, které na tom oddělalo spoustu práce a vždycky velice vstřícně zapracovávalo ty připomínky. Chtěl bych poděkovat veřejnosti, která to téma taky sleduje a jistě tlačí na své zákonodárce, aby to vyřešili. A na závěr bych chtěl poděkovat i Společnosti Tady a teď, která už zde jednou zazněla, která, si myslím, že provádí velice dobrou práci právě v oblasti dětských dluhů.
Co říct na závěr? Prosbu a apel na vás, na kolegy poslance, abyste podpořili jednak ten návrh jako takový a jednak i pozměňovací návrh, o kterém jsem hovořil, abychom jednou provždy udělali tlustou čáru za nemravností jako jsou dětské dluhy a dostali to do situace, kdy k osmnáctinám těm dětem z narozeninového dortu nevyskočí exekutor a nezkazí jim celý život.
Já děkuji za pozornost.
