Je to věc, kterou jsem těžko mohla trávit, protože se jaksi domnívám, že tato informace měla zaznít buď z jiných úst, povolanějších, a hlavně ale, ta povolaná ústa o tom v podstatě nevěděla, protože když jsem začala pátrat, kde se tato informace, od koho se vzala, tak to bylo jenom z úst pana premiéra, protože na té Homolce to nevěděl ani pan ředitel. Ten by musel souhlasit s touto změnou. Nevěděl o tom. Komunikovala jsem s panem ministrem, ten také s tímto návrhem nesouhlasil. Takže bych se potom ráda jednou dověděla, kdo stál za touto myšlenkou. Já si myslím, že Nemocnice Na Homolce pro svou výjimečnost nemůže být covidovou nemocnicí jako takovou, je tam gama nůž, který je jeden jediný v ČR, to znamená, že bychom vozili pacienty s tímto onemocněním velmi závažným, kde jsou jiní závažní pacienti, vč. onkologicky nemocných. A samozřejmě taková jenom perlička. Na Homolce a společně s Nemocnicí sv. Anny, ty řeší speciální typy hrudních a břišních výdutí. Obě dvě nemocnice by byly vyautované, jenom tyto dvě nemocnice to dělají, neřku-li, že tam je kardiochirurgické a neurochirurgické oddělení v té Nemocnici Na Homolce. Svatá Anna má také svá specifika. Proto říkám, že to byl pro mě absolutní šok, myslím si, že takovéto informace mají zaznívat od povolaných lidí, a mělo by se v podstatě jinak informovat, a to i v těch nemocnicích. Mezi tím se situace změnila, jak jsem se dozvěděla včera z médií, že už to není tak vyhrocené, že v podstatě se dohodly nemocnice Motol, Homolka, sv. Anna s brněnskou nemocnicí fakultní, takže se zřejmě ta situace uklidnila. Ale primárně musím říct, že to bylo pro mě něco, co jsem si nedovedla představit, že by vůbec mohlo takto existovat, protože by tady péče o jiné typy pacientů prostě nebyla. Říkala jsem si, proč ne Těchotín nebo nemocnice, která je v záloze pod Thomayerovou nemocnicí. Chtěla bych znát autora toho, kdo původně vypustil myšlenku Homolka a svatá Anna, covidové nemocnice. To je jedna věc.
Druhá věc, která mi leží na srdci, je ta, že mí kolegové skutečně nemají ochranné pomůcky, nejsou to jenom ty roušky, respirátory, ale nehovoří se tu v podstatě často o brýlích, rukavicích a o oblecích, které potřebují záchranáři na to, aby o tyto pacienty mohli v podstatě se starat, aby je mohli potom zlikvidovat, je to na jedno použití. Tyto neustále chybí. Chyběly testery, ty se snad už teď dovezly, protože třeba občané v Litovli nebyli vůbec testováni, v olomoucké nemocnici došly ty testery, jak jsem se dozvěděla z médií, což je taky katastrofa. S tím, že musím tady přečíst jenom několik čísel, už budu stručná, z Ústeckého kraje, kdy ze včerejška byly rozděleny respirátory FFP2 a 3, těch trojek je strašně málo, takže asi 21 procent z té dodávky, to bylo zhruba přes 3000 kusů, 3600 kusů, takže 21 procent dostala záchranná služba, to je zásoba tak na 3 – 4 dny, potom 21 procent nemocnice pro akutní lůžka, to je 50 kusů na nemocnici, nemocnice s lůžky z následné péče asi 30 respirátorů, pokud je více než 80 zaměstnanců, 14 procent, to je 500 kusů, poskytované sociální služby, domovy pro seniory, to je 20 až 50 kusů, podle počtu lůžek a tak dále. Nebudu to tady číst. To jsou prostě pro mě čísla, která nejsou příliš příznivá, je pravda, že už jsme se ptali na zdravotním výboru, kdy tady ty roušky budou, nebo kdy tady budou obecně ty pomůcky, bylo řečeno do konce týdne minulého, nejsou ani tento týden. Teď asi přiletí nějaké speciály, ale v podstatě je to pozdě. Nechci, aby to bylo všechno svalováno na hlavu pana ministra, protože pan ministr dělá, co může, není epidemiolog, jsou tu jiní povolaní, kteří v podstatě tomu více rozumí. Takže bych nerada, aby jenom pan ministr byl v podstatě osočován. To je jedna věc. A druhá, myslím si, že pan ministr měl být přítomen i na těch jednáních nebo těch brífincích, není tam mnohdy vidět. Takže to je za mě, děkuji vám za pozornost, přeji všem pevné zdraví.
