Paní ministryně, kolegyně, kolegové, zmrzlina je dobrá, tu mám také ráda. Nebudu příliš dlouho hovořit, já mám několik kamarádek učitelek a profesorek na střední škole. Já jsem komunikovala s nimi ohledně změny školského zákona. Ony tu změnu vítají. Vítá ji paní ředitelka horské školy sv. Kateřiny, protože říká, že pokud ty finance nebudou na žáka, ale budou na počet odučených hodin, že to pro ně bude velký krok vpřed, protože těch dětí na horské škole je opravdu málo. Otázkou je, jakým způsobem pak budou vypočítávány ty platy, to už tedy nevím, oni to také nevědí, jaké tam budou další regule nebo jaké výpočetní vzorce. Kdybych to vztáhla na úhradovou vyhlášku ve zdravotnictví, tak v tom se nevyzná žádný doktor, upozorňuji. Jsou tam limity, jsou tam matematické vzorce, ve kterých se nikdo nevyzná, a jsme nějak placeni. Takže věřím, že to nebude ve školství tak jako ve zdravotnictví, protože tyto dvě sféry, které jsou, myslím, pro život každého z nás velmi důležité. To je jedna věc.
Druhá, je pravda, že učitelé na jakémkoli stupni vzdělávacího řetězce jsou hrozně zatíženi administrativou, to je pravda. Já jsem paní ministryni předávala dopis, který mi poslali učitelé ze střední školy a kteří ukazují na to, jak o tom hovořil pan kolega Kubera, že vlastně máme různé akční plány. Ano, ony existují KAP, MAP, ŠAP. To je krajský akční plán, místní a školský akční plán. Takže to jde nějakou třístupňovou cestou. Tam se musí zpracovat kvanta materiálů. Oni sami mi předali dopis, kde říkají, že to, co mají zpracovat, má 500-1000 stran. A říkají, že vlastně v konečné fázi ty finance, ty peníze nedoputují přímo k nim do škol, ale skončí právě u těch, kteří to zpracovávaní, nebo z valné části. A oni prostě říkají: "My jsme zavaleni jen následnou prací." Pak existují jakési šablony, takže z těch šablon čekají, že přijdou nějaké finance. Paní ministryně říkala, že se na to podívá, protože já to vidím také jako velký nedostatek těch lidí, kteří ve školství pracují. A jsou to obětavci, protože ty platy jsou opravdu velmi nízké. A říkejme si, jaký máme potom i sortiment dětí na školách, takže to je někdy velmi obtížné, těm učitelům se absolutně nedivím.
Co se týče matematiky, komunikovala jsem se svým kamarádem, ředitelem gymnázia. Říkal, že povinnou matematiku bere jako faktum a myslí si, že je to dobře, takže to jsou věci z praxe.
Za sebe říkám, že bych do školství poslala také určitě více peněz, protože odtud jde vzdělanost našich dětí a těch, kteří nás výhledově budou živit. A já mám takový pocit, že to, co prochází mou ordinací, protože medicína je teď hodně blízko pedagogické a psychologické stránce, protože ty děti, které mají problémy, končí u mě, abych je vyšetřila, tak mi přijde, že ta vzdělanost obecně jde hrozně dolů. Nároky na děti jsou veliké, ale vlastně malé. A ty děti mají potom řadu úlev. Pedagogicko-psychologické poradny se bojí napsat, že to dítě je mentálně úplně někde jinde. Ale my to pak schováváme třeba za ADHD, já to vidím v té ordinaci. A já si myslím, že by mělo být řečeno těm lidem, kteří jsou v pedagogicko-psychologických poradnách, aby se nebáli napsat "vaše dítě na tu školu nemá", protože pak mám děti v ordinacích, které třeba postupují do další třídy a mají pětky. A vyjdou ze 6. třídy. To je špatně i pro ně, ony jsou demotivované, zlobí, pak mají diagnózu ADHD, pak mají k tomu asistenta a je to prostě špatně. Takže si myslím, že by bylo dobré promluvit si na férovku s těmi učiteli, s pedagogicko-psychologickými poradnami, abychom se někam pohnuli. Nezažila jsem to v době, kdy jsem začala chodit do školy já, bylo to všechno takové jednodušší, učitelé měli renomé a ten systém se mi zdál doopravdy ne tak zaplevelený jako v současnosti. Ale to by měla paní ministryně.
