Já jsem se hlásil na poslední chvíli, protože jsem nechtěl být první, ale vypadá to, že asi nikdo jiný v rozpravě nevystoupí, přesto bych se chtěl veřejně vyjádřit. Stojíme před volbou předsedy Senátu, já chci říci, že mám z této volby radost, protože budeme vybírat ze dvou kvalitních kandidátů. Bude-li zvolen Miloš Vystrčil nebo Jiří Růžička, myslím, že si můžeme být jisti, že oba budou důstojnými reprezentanty horní komory a druhými ústavními činiteli naší země.

Myslím také, že je téměř stoprocentní jistota, že se od nich nedočkáme toho, že by snad v opilosti tančili a hráli na kytaru na tomto předsednickém stole. I když jsou oba muzikanti, nepochybně jsou i tělesně dost zdatní na to, aby na ten stůl dokázali vyskočit.

Miloše Vystrčila, pana senátora Miloše Vystrčila si vážím jako velkého profesionála, pracovitého člověka. Aspoň takto jsem měl možnost ho poznat. V mnohém ho považuji za vzor. Tuto chvíli beru i jako příležitost vyjádřit mu osobní uznání a veliký respekt. A proto rozhodování o tom, koho budu volit, bylo pro mě velmi těžké. Chci ale veřejně deklarovat, že se nakonec přikloním k Jiřímu Růžičkovi. Ne snad jen proto, že by byl členem klubu, jehož jsem také členem, ale z důvodu jisté symboliky. Jsem zastáncem pojetí Senátu jako komory, kde více než stranické pohledy na svět vítězí nadstranický nadhled. Pro někoho možná méně uchopitelný, ale já pevně věřím a jsem přesvědčen, že v politice má také smysl. Jeho místo je právě zde v Senátu. Ostatně, i tak byl Senát zamýšlen, a to jako společenství přímo volených osobností, které vyvažují přirozené stranické zájmy, které se přirozeně prosazují v dolní komoře.

Osobnosti, které na první místo mohou postavit to, co je nejlepší podle jejich svědomí a nejlepšího vědomí, bez toho, aniž by se musely příliš ohlížet na rozhodnutí strany. Chtěl bych, abychom v tomto ohledu měli předsedu zcela svobodného a čitelného. Přeji vám, vážení kandidáti, oběma úspěch a upřímně se těším na další spolupráci, ať už volba dopadne jakkoliv.