Začalo to v roce 2014. Tehdy jsme s přáteli z občanské iniciativy pronikli na úřad vlády, abychom tam protestovali proti tehdejší politické garnituře. Rusko právě poprvé zaútočilo na Ukrajinu a česká vláda a prezident se rozhodli brzdit evropskou solidaritu s napadenou zemí.
Považovali nás tehdy za blázny a posmívali se nám.
Byla to krátkozrakost, partikulární obchodní zájmy a politické chytráctví, co pomohlo nechat dorůst ruské plány až k plnohodnotné agresi proti Ukrajině v r. 2022. Mělo to a dosud má vážné důsledky pro celou Evropu i svět. Energetická krize a nárůst populismu patří mezi ně.
Od mého protestu na vládě se v politickém životě odehrálo mnohé. Zemanovo ostudné prezidentství a vlády oligarchy Babiše. Arogance moci a obavy o vývoj v naší zemi mě ale nakonec do ní vtáhly.
Nejprve jsem trávil stovky hodin s lidmi na ulici rozhovory o politice během první prezidentské kampaně. Později jsem byl zvolen do Senátu. Byla to nečekaná a zároveň unikátní zkušenost.
Potkal jsem politické osobnosti, ale také pokrytce, podvodníky a nastrčené koně českých oligarchů. Politika lidi s těmito vlastnostmi prostě láká a náš zatím nedokonalý systém je nechává vyrůst. Nedokáže zatím spolehlivě vysledovat střety zájmů, toky peněz ani zákulisní čachry.
Během svého působení v Senátu se mi postupně ten obrázek poskládal. Nejkonkrétněji se to vyjevilo v pražské politice. Přicházeli za mnou občané, kteří se potýkali s arogancí politiků a úředníků navázaných na zájmy developerů. Veřejný zájem je často až na posledním místě.
I na celorepublikové úrovni jsem stále zřetelnějí vnímal problém oligarchizace a klientelismu. V České republice vládne několik velkých zájmových skupin, které prostřednictvím vazby na politiku ovlivňují strategie státu ve svůj vlastní prospěch a na úkor občanů.
Oligarchové si vydržují své politické strany, vlastní média, kterými posilují svůj vliv na rozhodování státu. Někteří pronikli až do České televize, kam si dosadili prostřednictvím poslanců svoje figurky. Oligarchizace ničí férovou hospodářskou soutěž a demokracii jako takovou.
Po nástupu Andreje Babiše značná část společnosti problém nahledla, ale považovala za symbol oligarchizace právě jeho. Andrej Babiš je ale jen jednou figurou na šachovnici oligarchické mašinérie. Odlišuje se tím, že je vidět. Ti, co vidět nejsou, tahají za nitky v jiných stranách.
Celospolečenský konflikt "demokratů" proti Babišovi odvádí pozornost od podstaty problému. Lidé se přou, kdo to s nimi myslí líp a kdo je horší a zatím se pánové nahoře jenom smějí. Takový konflikt jim vyhovuje. Vyvolává totiž zdání, že se po každých volbách něco změní. Nezmění. Není to v zájmu ani jednoho z nich.
Když vstoupíte do politiky, můžete se k tomu přidat anebo se snažit s tím něco udělat. Já jsem se rozhodl pro to druhé a postavit se za občany proti přílišnému vlivu mocných. Vystupoval jsem tak po celou dobu. Od počátku na úřadu vlády až do posledního neúspěchu v senátních volbách.
Chtěl bych být pozitivní, ale situaci Česka nevidím dobře. Není politická síla, která by se hluboké oligarchizaci na všech úrovních mohla postavit. A tak nás nejspíše čeká nová opoziční smlova a návrat o čtvrt století zpět. Ale není možné to vzdávat. Je třeba začínat znovu a znovu. Vracet se na začátek a hledat cesty, jak špatné věci zvrátit.
Ještě jednou děkuji všem za podporu. Vážím si důvěry, kterou jste do mě vložili. A myslím, že i dobré věci se podařily. Můj senátní mandát končí symbolicky přesně deset let od protestního vystoupení na vládě.
