Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení pane předsedající, vážený pane ministře. Zákon o potravinách a tabákových výrobcích, když vyšel z dílny ministerstva zemědělství, tak to byla nepochybně norma, které by se dalo dáti znaménko plus a jak zde bylo už dnes řečeno, přinášela mnoho pozitivních věcí.
Při průchodu PS se to bohužel změnilo a ta norma se stala velice kontroverzní. Ten návrh podala strana SPD a byl schválen i poslanci největší parlamentní strany. Ono to odůvodnění navrhovatelů pozměňovacího návrhu, který je tedy o kvótách, zní jako nepochybně bohulibě, protože kdo by nechtěl podpořit místní výrobu potravin a kdo by nechtěl podpořit české zemědělce a české zemědělství jako takové.
Jenže ona ta věc není tak jednoznačná, jak už zde dnes i zaznělo, a na první pohled se tak sice může zdát. On ten návrh totiž ve skutečnosti nevede k podpoře zdravého českého zemědělství. Já jsem o tom pevně přesvědčen. Ale podle mého názoru je to způsob, jak na úkor českých občanů znovu nasypat více peněz do kapes gigantických zemědělských holdingů typu Agrofert. O tom, proč ten návrh spatřil světlo světa, můžeme samozřejmě spekulovat. Ale já říkám, že by bylo až příliš okaté, kdyby s těmi kvótami přišla právě vláda premiéra Babiše. A premiér také hned po schválení ve sněmovně deklaroval a rozčilovat se, že s tím nemá nic společného. Ale ten návrh nicméně prošel. A já si myslím, že co premiér nechce v současné době, to prostě sněmovnou neprojde. A vzhledem k tomu, že v této problematice premiéra Babiše, jako vlastníka velkých zemědělských podniků a i výrobních podniků, tak prostě ho pronásleduje obrovský střet zájmů. A já bych mu v tomto vůbec nevěřil a nepřiznával bych mu žádnou polehčující okolnost. Ono o rozporuplnosti toho pozměňovacího návrhu, kromě těch ekonomických dopadů, o kterých ještě budu mluvit a které pocítí čeští občané při nákupu třeba na nedělní oběd, tak o této rozporuplnosti svědčí také skutečnost, že značná část českých zemědělců a také odborné veřejnosti ten návrh prostě nepodporuje. Kvóty vedle hospodářské komory či Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže odmítla také Asociace soukromého zemědělství, což je instituce, která zastupuje malých a středních zemědělců. A všichni tito jasně deklarovali, že jim kvóty nebo těm zemědělcům kvóty prostě nijak nepomohou. A já si myslím, že přitom právě ty malé a střední zemědělce bychom měli dnes všestranně podporovat na prvním místě, protože na rozdíl od těch odosobněných kolektivních výrobců jsou to právě oni, kdo utváří a stabilizuje český venkov. A je na ně zapomínáno. Bohužel, děje se pravý opak.
Ty kvóty jistě všichni cítíme, že deformují konkurenční prostředí a ve svém důsledku pak prospívají především těm velkým zemědělským podnikům, o kterých jsem už zde hovořil. A já jsem přesvědčen o tom, že to může být dalším impulsem pro veliké a také zahraniční investory skupovat větší a větší lány a vytvářet ještě větší zemědělské podniky. Bohužel, děje se to. A také si tvrdím říct, že takoví investoři nemají k půdě přímý vztah. A ve spojení se současným systémem dotací pro ně to zemědělské odvětví představuje pouze ekonomický prostor pro maximalizaci zisku. A důsledkem je pak bezohledné drancování české zemědělské krajiny se všemi negativními ekologickými důsledky. Ta deformace konkurenčního prostředí trhu vede ale také k nárůstu cen. To asi řekne každý ekonom. A také vede ke snížení kvality potravinových výrobků, protože kdo by usiloval o kvalitu, když má jistotu, že stát prostřednictvím kvót eliminuje cizí konkurenci a zajistí tak snadný odbyt? A já myslím, že v takové situaci lze spíše očekávat, že právě ty velké podniky, jako Agrofert, budou podléhat pokušení zvyšovat si zisky. A můžeme tak očekávat, že namísto skutečného masa budou do masných výrobků přidávat stále více polského separátu, složeného z kůže, šlach a namletých chrupavek. Smyslem té kritiky navrhovaných kvót z mé strany není podpora nějakých velkých obchodních řetězců. Ty se spotřebiteli a výrobci také nezachází nějak v rukavičkách a je jasné, že jejich hlavním a také přirozeným zájmem je rovněž dělat byznys a také bez větších ohledů. Nicméně válka Babišova impéria s prodejními řetězci se nesmí lživě skrývat za návrhy zákonů, které se veřejnosti prezentují jako podpora českých zemědělců. Já tvrdím, že nakonec na to opět doplácí český občan. Podpora českému zemědělství musí vést zcela jiným směrem. A to ke stimulaci větší diverzity, prostřednictvím podpory těch drobných a středních zemědělských podniků, také rodinných farem. Ty by měly utvářet přirozenou páteř českého zemědělství a také venkova, protože mají pevné kořeny a vyznačují se osobním vztahem k půdě a k té krajině. A také na závěr řeknu, že drobné a střední podnikání tvoří základ vyspělých ekonomik. A na venkově a v zemědělství si myslím, že to platí dvojnásob. Gigantické zemědělské podniky, bych řekl, tak trochu, promiňte mi to, uchovávají ducha komunistické kolektivizace. A podle mého názoru prostě nejsou správnou cestou. A myslí-li to SPD a pan premiér s českým zemědělstvím a občany alespoň trochu vážně, myslím, že budou mít ještě jednu příležitost to brzy dokázat, až naše komora kvóty neschválí a sněmovně je vrátí. Děkuji.
