Přitom se stala věc, s jakou se člověk pohybující se ve veřejném prostoru setkává často. Lživý, přesto však „dobře informovaný nejmenovaný zdroj“, senzacechtivý tendenční redaktor, nedůsledný editor a líné a povrchně pracující redakce slepě přebírající cokoli „prodejného“. V Česku nic neobvyklého, jeden by řekl, normálka. Omyl. Vznikla kauza, která si zaslouží můj komentář, který bych však nikdy nezačal psát, nebýt hodinového pořadu Studia Stop na ČRo6 z 29. února tohoto roku právě na toto téma.
“V následujících 50 minutách si budeme na pozadí kauzy vymyšleného článku o pokladníkovi romské politické strany, který měl zpronevěřit vybrané peníze, zabývat odpovědností majoritních médií při přebírání článků v souvislosti s etikou a novinářskými zásadami. 9. února totiž, jak se podařilo později odhalit serveru Romea.cz, naprosto lživou zprávu zveřejněnou v Parlamentních listech, převzala řada majoritních médií. A přispěla tak k poškození romské menšiny,“ začala zostra moderátorka Jarmila Balážová.
Jinak řečeno, kdyby nešlo o romskou menšinu, nikdo by se tímto problémem vůbec nezabýval. Já, který to před nedávnem, v souvislosti s pochodem gayů a leseb Prahou, od Parlamentních listů krutě schytal za zastání se homosexuální menšiny před urážkami za jejich sexuální orientaci, bych se mohl Parlamentním listů škodolibě vysmát, jak se dali nachytat. Nebo bych se mohl přidat k senátorovi Štětinovi a zdokonalit jeho legrační aktivitu směřující k perzekuci tohoto serveru tím, že ve sněmovně předložím zákon o tom, že Parlamentní listy nejsou parlamentní listy. Nic takového však neudělám. Proč?
Redakce udělala chybu, když to zjistila, tak chybu uznala, text stáhla a řádně se omluvila. Tečka. Zaplať pánbůh za to. Samozřejmost? Kdepak, hotový zázrak.
Když jsem byl na podzim minulého roku, ve vypjaté atmosféře převratu na pražské radnici, lživě a neprávem médii nařčen z účasti na údajné tajné schůzce lobbistů v Obecním domě, přes mé opakované dementi přebírala tuto informaci od bulvárního Blesku jedna redakce za druhou. Ani jeden jediný redaktor mi nezavolal, ani jeden jediný novinář se nezeptal, jestli je to pravda. Nikdo si nic neověřil. Velké seriózní deníky, celostátní televize, včetně té veřejnoprávní, opakovaly bulvární lež a dále jí rozvíjely dalšími spekulacemi. Na všechny strany jsem rozesílal tiskové zprávy. Nic. Všem bylo jedno, že v době, kdy v některé z restaurací přeplněných hosty se sešli nějací lobbisté, jsem byl na interní klinice Ústřední vojenské nemocnice na úplně druhé straně Prahy. Existovali svědci, nikdo ne nechtěl slyšet. Existovaly důkazy, nikdo je nechtěl vidět. Všem bylo jedno, že jsem do Obecního domu přijel podle samotných údajů Blesku o několik hodin později, všem bylo jedno, že s žádnými lobbisty jsem se tam nesetkal. Média potřebovala senzaci, jak předseda pražské ODS jedná s kmotry, co snad chtějí zničit pražského primátora. Dodnes se nikdo slovem neomluvil, dodnes žádná redakce nevydala mé vyjádření, jedinou kloudnou větu z tiskových zpráv. S výjimkou jedné jediné redakce. Redakce Parlamentních listů.
František Kostlán z občanského sdružení Romea.cz, ve stejném rozhlasovém pořadu řekne šokující názor: „…na Internetu, na internetových stránkách těch velkých deníků ti čtenáři jsou z velký části buď přímo rasisti, nebo jsou anticiganisticky zaměření, nebo xenofobové. A ty redakce, aspoň podle toho, jak to sleduju, monitoruju delší dobu já, je to taky v rámci nějakého celospolečenského posunu vůbec, jakoby se snaží vyhovět i těmto čtenářům, z toho důvodu, že preferují čtenost, před nějakou dávkou profesionality a etiky. Jo, takže z tohohle toho důvodu vlastně jakoby se snaží vyhovět i těmto čtenářům a přinášet i zprávy tohoto typu.“ Ve studiu sedí moderátorka, novináři z právě takových médií, analytik. Host jim sdělí, že většina jejich čtenářů jsou rasisté a oni nic. Host jim řekne, že manipulují obsahem kvůli rasistům a oni nic. Nikdo ani nepípne. Zajímavé. A kauza běží dál a všichni se jen omlouvají a omlouvají.
Možná, kdybych byl Rom, mohl jsem tehdy a mnohdy jindy říci, že je to spiknutí proti mé menšině. Možná, kdybych tehdy třeba řekl, že média o mně lžou, protože jsem židovského původu, by se mi také omluvili. A možná také ne. Politikům se přeci média neomlouvají a chybné texty neopravují. U politiků média v Čechách chybu nepřiznávají. Proč by také, nejsme menšina. Nebo se to změní?
Boris Šťastný, Praha, 2. března 2012
