Milí přátelé,
Občanská demokratická strana přestala důsledně hájit ideové principy, na kterých postavila svoji existenci. V machiavelistických bojích o moc a vládnutí ODS na všech úrovních zapomněla, že tu není sama pro sebe, ale pro občany. Zapomněla, že ideje musí být na prvním místě.
Souboj s našimi přirozenými ideovými soupeři, tedy levicí a havlistickými strukturami nepolitické politiky, nahradil mocenský vnitrostranický boj a často cílevědomá likvidace výrazných, pracovitých a úspěšných členů.
Stará dobrá ODS za Václava Klause byla silná a vyhrávala. Měla jasný směr. Stejně tak později za Mirka Topolánka. Všichni vědí, že řadu let jsem právě s ním sváděl ostré názorové střety. Vzájemně jsme nemuseli s tím druhým ve všem souhlasit, ale jeden druhého jsme si mohli vážit. V těch dobách se za názor členové netrestali a ODS byla úspěšná.
Pak však vedení ODS postupně ovládli lidé, kteří silnou a úspěšnou stranu dovedli až na pokraj zkázy. ODS ztratila vládu, sněmovní i senátní většinu, všechny kraje, pražskou radnici, řadu významných měst a městských částí a ocitla se na samé hranici volitelnosti. A neúspěšní představitelé strany, kteří toto způsobili, dál setrvávají ve svých funkcích, znovu kandidují a místo tolik potřebné změny tak vlečou ODS hlouběji a hlouběji ke dnu.
Nikdy jsem se nebál převzít odpovědnost, tvrdě pracovat a bojovat za ODS, často ve chvílích, kdy se ostatní schovávali. Bylo to mnohdy obtížné, mediálně nevděčné, ale nakonec vždy ODS slavila úspěch. Nikdy jsem se nesmířil s pozicí mlčícího a do země hledícího politika, když jsem byl přesvědčen, že je třeba se ozvat. Trpělivě jsem dlouhá léta znovu a znovu varoval před nebezpečím, které ODS hrozí. Marně. Jako poslanec jsem pak leckdy hlasoval v rozporu s vlastním přesvědčením, když byly popírány ideové principy, na kterých ODS stavěla. Přesto jsem vždy dokázal svoji loajalitu k ODS a nikdy jsem nehlasoval v rozporu s většinovým rozhodnutím strany.
Teď, kdy můj mandát fakticky skončil, jsem dospěl k zásadnímu rozhodnutí. Nemohu už kandidovat za stranu, která opustila své ideje. Zradila své voliče tím, že nedodržela, co jim před volbami slíbila a nikdo z vedení se za to neomluvil a ve straně nedošlo k žádné změně. Nevím, co bych v kampani na ulici voličům řekl, jak bych se jim mohl podívat do očí. Nemohu nadále zůstat ve straně, kde vlastní názor není přirozenou součástí svobodné vnitrostranické diskuse, nýbrž důvodem pro vylučování jednotlivců či likvidaci celých stranických organizací. Nemohu dále pracovat ve straně, kde plíživě zaniká vnitrostranická demokracie.
Nemohu bojovat za stranu, kde její vedení totálně ztratilo sebereflexi a v členské základně se nenašla odvaha, síla a vůle to změnit.
Po patnácti letech aktivního členství jsem se současně rozhodl z Občanské demokratické strany k dnešnímu dni vystoupit a své členství v ní tak ukončit.
Rád bych v této souvislosti poděkoval těm svým kolegyním a kolegům v ODS, se kterými jsem dlouhá léta spolupracoval a kteří mne podporovali. Můj velký dík patří i všem mým voličům, příznivcům a podporovatelům z řad občanů. Vás všechny bych rád ujistil, že veřejný prostor neopouštím.
Rád bych učinil vše pro to, aby byly vytvořeny podmínky pro vznik nového politického subjektu pod vedením bývalého prezidenta republiky Václava Klause, pokud se Václav Klaus rozhodne do jeho čela postavit. Já pevně doufám, že se tak stane. Do takového projektu jsem připraven nabídnout veškerý svůj potenciál, protože věřím, že by se stal jedinou a poslední šancí pro záchranu naší země před nástupem komunistů k moci, pravicovou hradbou proti nebezpečně se rozpínající levici, skutečným bojovníkem za národní zájmy a garantem obnovení a sjednocení autentické pravicové politiky v naší zemi.
Vyzývám všechny slušné lidi nelevicového smýšlení, kterým záleží na uhájení svobody, národních zájmů a konzervativně liberálních hodnot na české politické scéně, aby se přidali.
Boris Šťastný, Praha, 23. srpna 2013
