ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 2,37. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

05.11.2013 10:21:08

Chybí společný cíl

Chybí společný cíl

Volby potvrdily, co víme. Česká společnost je rozdělená. Co možná hůř- štěpí se a atomizuje. Neexistuje žádná parlamentní většina, ani náznak konsensu. Ledva jsou známy volební výsledky, tak se rozbíhá další rozdělování.

Závist přerůstá v nenávist

Předchozí vláda Topolánka a hlavně Nečase spustila řetězovou reakci pocitů frustrace, naštvanosti na vše a všechny. Tradiční česká závistivost přerůstá v nenávist a chuť se někomu pomstít. Hysterická média usilovně topila pod natlakovaným kotlem. Místo realistických zpráv lid bombardují záplavou negativních emocí. Všichni jsou hajzlové, zloději, tuneláři, korytáři, podrazáci… Pod heslem- čím nafouknutější bublina, tím větší sledovanost.

Pokračování rozkladu

Situace je vážná a bude ještě vážnější. V tuto chvíli není vidět žádná síla, či autorita, která by dokázala nahromaděnou negativní energii společnosti převést a směřovat k něčemu pozitivnímu.

Hledání společného cíle

Chybí osobnost s homogenním týmem, který přesně ví, co se má a musí udělat, aby se lidé začali uklidňovat a hledat konsensus dalšího vývoje společnosti, se kterým se totožní většina.

Břichabol

Po listopadu 1989 takový cíl byl. Zjednodušeně řečeno zněl- Co nejkratší cestou do Západní Evropy. Většina společnosti jej chtěla dosáhnout a věřila mu. Dnes to vypadá, že nevíme jak a kam dál. Po listopadu 1989 převážil názor, že nemá cenu něco nového vymýšlet, ale je efektivnější dobře fungující věci okopírovat. Je to rychlé a ušetříte si pokusy a omyly. Díky tomuto názoru vyhrála ODS v čele s V. Klausem. Bohužel se nevybral jeden fungující vzor, ale peklo se to jako dort pejska a kočičky. Kupónovku jsme si vymysleli sami, něco vzali z První republiky, další z Rakouska, něco z USA, či Kanady a podobně. Výsledek známe. Místo závist budící pochoutky jíme blivajs a bolí nás z toho celé břicho.

Chceme vše a nemáme nic

Nemůžeme mít najednou vše. Třeba nízké daně a přitom silnice, železnice, ulice, nemocnice, školy na úrovni jako v Německu či Skandinávii. Nelze být čistý, morální, tedy protikorupční a přitom přitahovat stamiliardy z celého světa jako některé finanční ráje, podobně jako Nizozemí, ale částečně i Rakousko a stále ještě Švýcarsko. Pokud stát bedlivě prověřuje každou korunu a veškerý majetek, nemůže čekat, že vydělá na přílivu cizího kapitálu, na jeho zdanění a aspoň částečném využití v místních investicích. Prostě každé opatření má své výhody, ale i své nevýhody a s nimi spojené následky. Na to jakoby se tady neustále zapomínalo. Chceme nízké daně a divíme se, že jsou tu silnice jako tankodromy, ubohé důchody a nízké mzdy.

Pohádky

Bohužel prakticky všichni politici, i ti noví, vlastně ti především, lidem věší bulíky na nos. Netřeba zvyšovat daně, stačí přestat krást a budeme mít na důchody, platy i silnice. Hezky se to poslouchá, ale jde o pohádku. Levice sice přiznává potřebu vyšších daní, ale dalšími svými nápady vyhání bohaté a hlavně jejich peníze ze země a bere komukoli chuť tu utrácet a investovat. Pořiďte si nemovitost, firmu v zemi, kde Vás budou nestále špiclovat a zatěžovat různými majetkovými přiznáními. Každý možný zahraniční investor raději půjde jinam, kde ho nebudou tak otravovat.

Heslem dneška musí být „kompromis“

Je vůbec nějaká naděje, jak z průšvihu ven? V době, kdy dominovaly dvě velké strany, jsem byl odpůrcem velké koalice. Splňovala by příliš představu zrady voličů. Dnes není čím naplnit pojem velká koalice. Politická scéna je rozdrobena. V takové situaci je jediná cesta ve snaze najít co možná nejširší podporu vlády za cenu vytvoření společného kompromisu.

Prioritou je růst životní úrovně

Základním bodem konsensu by měla být snaha o uklidnění rozdrobené společnosti. Pokud má být nastolen aspoň minimální hospodářský růst provázaný s růstem životní úrovně, musí stoupnout daně, nebo státní dluh. Pokud se hledání kompromisu nebude týkat těchto témat, pak ke zlepšení nálady ve společnosti nemůže dojít.

Uhranuti bezvýznamnostmi

V této chvíli působí dost mimo realitu úvahy, že základním tématem má být zákon o úřednících. To lidem životní úroveň nezvedne. A většina společnosti to brzy pochopí. Pochopí, že jde o zástupný a z pohledu jejich životů bezvýznamný cíl. Pokud nebude mít přímo škodlivý účinek v podobě větší arogance úředníků a nižší míry demokracie. Teď to vypadá, jakoby všichni ztratili schopnost identifikovat zásadní problém společnosti a navrhnout účinné řešení. Zatím se zdá, že budeme svědky toho, kdy se marginálie prezentují jako klíčové záležitosti. Až to většině lidí dojde, budou ještě naštvanější.

Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama