Osobně mi to už může být jedno

Vlastně by mi to mohlo být už jedno. David Rath jako politik skončil. Dobíhá můj poslanecký mandát, ale ten mi nedovolí represe státu plnohodnotně vykonávat. Nejpozději příští rok v politice končím a už teď jsou mé názory spíše glosy z politického záhrobí. Tudíž boj o moc mezi politiky a úředníky mi může být jedno. Politikem ani úředníkem už nikdy nebudu. Přesto mě šokuje schematičnost diskuse k tomuto problému.

Ať vládnou úředníci

Je zjednodušena na střet těch strašných a nekompetentních politiků s pracovitými, altruistickými odborníky, co nestranně a pilně pracují pro blaho občanů ve všech státních úřadech. Tito mimořádní lidé si pak zaslouží ochranu před volbami měněnými politiky. Mají být neodvolatelní, mají mít jistotu svého postavení a aby to nebylo zadarmo, tak za to budou muset absolvovat neustálá školení s přezkoušením třeba, zda zvládli dovednost razítkovat.

Hloupí poslanci

Jistě to zlehčuji. Školit se budou i v novelách tisíců různých předpisů, co připravili jejich kolegové úředníci a často slabí politici „odmávali“ v parlamentu. Aby bylo jasno, drtivou většinu zákonů netvoří poslanci, za ty to svedou média. 90 procent toho, co je navrhováno v zákonech, napsali úředníci jednotlivých ministerstev a až na mimořádně sledované pasáže ani ministři často netuší, co v těch tisícovkách stran vlastně předkládají. Na vládě a ve sněmovně přečtou list papíru, který jim k tomu napsali jejich úředníci. Pak se často všichni diví, co vlastně bylo schváleno. A média opět nadávají na ty blbé poslance, co to zase schválili za pitomost. V podstatě už dnes mají úředníci mimořádnou moc a volení politici nemají často šanci efektivně kontrolovat a řídit, co který zákon obsahuje. Samozřejmě i média - stačí jejich aparát informovat jen o zlomečku toho, co bylo přijato.

Na práci si najmeme soukromníka

Slabší ministři jsou svými úředníky doslova vláčeni. Jejich aparát jim vždy vysvětlí, proč to, či ono musí předložit vládě a parlamentu. Mnoho ministrů předložené raději odkývá, neboť sami taky někdy něco potřebují a bez toho, že jim to úředníci připraví, tak nemají moc šancí. Určitým dokladem nemohoucnosti politiků vůči úředníkům jsou pak desítky či stovky milionů placených ministerstvem soukromým firmám za přípravu návrhů zákonů a vyhlášek.

Hra na demokracii

Je mi smutno, když pozoruji, jak snadno se chceme vzdát práva řídit svůj stát prostřednictvím volených zástupců. Ti jsou odpovědni svým voličům a ti jediní mají právo rozhodovat. Jsou však dlouhodobé tendence toto změnit na jakousi řízenou demokracii, či hru na demokracii. Lidé si budou volit dál politiky a ti budou moci třeba stříhat pásky u staveb, které naplánovali a realizovali úředníci. Politik se pak bude tvářit, že to zařídil on a neviditelní úředníci se za ním budou smát. Když se pak ukáže, že věc není tak dobrá jak se zdálo, tak to odnese ten, co stříhal pásku a směl přečíst projev, který mu úředníci připravili. Jsem si jist, že všichni lidé v listopadu 1989 na náměstí nechodili proto, aby autoritativní režim vystřídal režim byrokratický.

Demokracie je víc než miliardy dotací

EU to myslí dobře. Přece není správné, aby se vždy po volbách změnili úředníci ministerstev. To zní v mediálním prostoru. Nedělám si patent na rozum, ale nechápu, co je špatného na tom, že vítězná strana a její lidé získají rozhodující pozice i ve státní správě a pomocí těchto míst se snaží plnit program, který voliči vybrali. Nebo vám připadá správnější, že úředníci řídí stát, jak sami chtějí? Bez ohledu na přání a vůli voličů? Měli bychom si udělat jasno, jaký systém chceme mít. Podle mě co nejsvobodnější demokracie stojí i za to třeba nedostat 500 miliard Kč na dotacích.