Tedy, dámy a pánové, nedozvěděli jsme se bohužel odpověď ani na jednu z těch přednesených otázek k vlastní privatizaci toho očkovacího programu. Samozřejmě, že privatizace nemusí znamenat jen převod majetku, ale může znamenat i převod činností.
Čili, do doby než to pan náměstek Marek Šnajdr převedl pod soukromou firmu Avenier, to zajišťovaly státní hygienické služby. Nebyl s tím žádný problém a drtivá většina hygienických služeb do toho dokonce hodně investovala. Vybavila se potřebnými novými technologiemi na náklady státního rozpočtu, takže dnes v těchto hygienických stanicích najdete specializované moderní lednice a spoustu dalších technologií, se kterými si neví rady, protože je koupily, ale ony jsou jim k ničemu.
Dokonce jsem četl, že jedna hygienická stanice přemýšlí o tom, že to pronajme mrazírnám, aby tam daly maso. Protože když ze státních peněz nejdřív na popud ministerstva, které je přímo řídí, nakoupí příslušnou techniku, a pak přijde ministerstvo a řekne: A my po vás vůbec nechceme, abyste to zajišťovaly tak, jak jste to zajišťovaly desítky let, tak najednou jde o vyhozené miliony, možná i desetimiliony.
To pana náměstka Šnajdra zjevně nezajímá, protože pro něj je důležitější: Proč by to dělaly hygienické služby, když jsou na to vybaveny, umí to, mají na to know-how a dělaly to bez problémů? Lepší je, když na tom vydělá soukromá firma.
A teď prosím sledujte se mnou jeden zajímavý příběh jedné zajímavé vakcíny. Řeknu ho zjednodušeně. Je to očkování proti tetanu. To dřív bylo distribuováno právě přes tyto hygienické stanice. Mělo cenu regulovanou, maximální cenu, takže bylo obchodováno zhruba za 60 korun na dávku. Přichází Ministerstvo zdravotnictví a potichu tuto vakcínu dereguluje. Její cenu. Shodou okolností v okamžiku, kdy celý proces převádí na soukromou firmu. Víte, kolik najednou stojí teď ta vakcína? 240 korun zhruba. Ze 60 na 240 korun. Jen díky tomu, že ministerstvo provedlo deregulaci maximální ceny této vakcíny. Shodou okolností v okamžiku, kdy to přechází z hygienických služeb na soukromou firmu.
Proč asi? No, samozřejmě, ta soukromá firma je placena procentem z obratu. Těch vakcín se samozřejmě každý rok vydá zhruba stejné množství. Když toto stejné množství vynásobíte 60 korunami, činí jiný finanční objem, ze kterého se počítá ta marže distribuční firmy, než když to stojí 240 korun. Náhoda? Nebo velmi rafinovaný plán, jak vydojit a podojit všeobecné zdravotní pojištění?
Tak si představte situaci, že firma Phoenix je firma skutečně obrovská, nadnárodní, je to gigant na poli distribuce léků, něco jako třeba s jistým zjednodušením Tesco v obchodních řetězcích. Tak si představte, že Tesco přijde do České republiky a řekne si: všude jinde funguji jako Tesco, ale tady si vezmu k sobě tamten koloniální obchod, nebo obchod se smíšeným zbožím z Horní Dolní, který vlastní pan Šnajdr a udělám s ním společný podnik, protože bez něho se neobejdu. Přece bez toho geniálního obchodníka, který má malý koloniální obchůdek na rohu, Tesco nemůže v té celé zemi fungovat a existovat. To přece každý pochopí, to je přece naprosto logické.
Takto naprosto logicky fungovala firma Phoenix. Čili vezměte si situaci, kdy tento nadnárodní gigant, který to zajišťoval odnepaměti víceméně, tak najednou s příchodem pana Šnajdra na ministerstvo potřebuje k tomu, aby vyhrál tendr na ministerstvu, jakousi nevýznamnou, neznámou firmu Avenir, prosím, když nás tady poučoval pan Šnajdr, abychom se uměli podívat a pracovat s počítačem, ať se podíváte, kde firma má zapsáno a kdy si teprve zaregistrovala vůbec činnost ve zdravotnictví a distribuci léčivých přípravků, čili firma prakticky s nulovou historií v této oblasti, s nulovou historií, tak najednou nadnárodní gigant potřebuje tento no name. Proč asi? Jen tak. Asi ředitel Phoenixu se ráno podívá z okna a řekne: co kdybych někomu pomohl k bohatství. Jsme zbytečně bohatá firma, všechno odchází do Německa německým akcionářům, co kdybych nějakému Čechovi pomohl. Tak si řekne, komu třeba, kdo se nabízí, tak třeba firma Avenir, protože mě tak napadla, nebo jak asi ředitel Phoenixu přišel na firmu Avenir. Kdopak mu ji asi doporučil? Kdopak mu asi dal zprávu o tom, že když s ní půjde dohromady, tak ten tendr třeba vyhraje, vyhraje lépe, než kdyby tam šel sám. On by se tam sám asi bál do toho tendru jít. Ten statečný Avenir mu tam prorazí tu cestu.
Takže, dámy a pánové, to je celá historie privatizace očkovacího programu a nyní jsme v situaci, kdy neznámá firma bez zkušeností, bez lidí, bez vybavení dostane očkovací program. Nevíme, komu patří a tváříme se, že se vlastně nic nestalo. A pan náměstek Šnajdr nám tady říká: vždyť je to v pořádku. Proč by to probůh měly zajišťovat hygienické služby, které k tomu byly vybaveny, měly personál, uměly to a dělaly to bez problémů a levněji než to dělá firma Avenir. Protože není pravda, že to stát nic nestojí. Samozřejmě firma žije přece z marží. Marže musí někdo zaplatit, protože jde o produkty hrazené buď z veřejného pojištění, nebo ze státního rozpočtu, protože jsou tendrovány, tak to samozřejmě zaplatí daňový poplatník. Ale jistě, z cizího krev neteče a proč by neznámí akcionáři firmy Avenir nemohli trochu zbohatnout i na úkor příšerně bohatého německého Phoenixu, ale současně i příšerně bohatého veřejného pojištění daňových poplatníků zdravotnického systému. Vždyť jde o pár desítek miliónů. Takže vlastně o nic vůbec nejde. Proč se tady vůbec tím zabýváme?
Víte, pane náměstku, já jsem moc zvědav, jestli volby dopadnou tak, jak vypadá, že dopadnou, že sociální demokraté přijdou na ministerstvo a já jsem zvědav, jak smlouva bude vypadat, protože do té doby já nepředpokládám, protože kdybyste byli čestní, tak nám tu smlouvu sem přinesete s Avenirem a ukážete, jak je vypověditelná a jak s tím jde pracovat, protože takovéto pijavice, které jste nechali přisát na veřejné zdravotní pojištění, je potřeba rezolutně hned po volbách kopnout do zadku.
