Navíc země s vysokou mírou vzdělanosti obyvatel jsou politicky stabilní, netíhnou tolik k extremismu, mají nižší míru kriminality a pro vysokou míru tolerance se tam většině žije dobře.

Dvacet let tápání.
Mám nepříjemný pocit, že jsme se za posledních 20 let příliš v úrovni průměrné vzdělanosti neposunuli vůbec nikam. Školy stíhá reforma za reformou. Učitelé jsou po celou dobu mizerně placení, a tak se nikomu nepodařilo alespoň pomaličku zvyšovat úroveň celé kantorské obce. V obecných dotaznících si většina lidí učitelů váží, ale doma nezvedené ratolesti titíž lidé říkají: „ na tu pitomou úču se….“ Bohužel někdy mají i pravdu, i když je takové sdělení naprosto nevýchovné. Úroveň vysokého školství jsme si dokonce zlikvidovali, neboť je zaplevelen obskůrními školami, různými manažérskými, bankovními, právními, ekonomickými… instituty, které k titulům přistupují jako k obchodovatelné komoditě a čile prodávají.

Kup si titul.
Tak máme bakaláře a magistry, kteří se nic nenaučili, neboť vzdělání pro ně nemá žádnou hodnotu. Hodnotou je pro ně koupený titul. Částečně si za to může celé školství samo, neboť z 80% učí naprosto nepotřené věci, na kterých umanutě a formalisticky trvá. Hodně lidí pak reaguje zcela logicky, když se ptá, proč se učí to či ono, když to nikdy ani teoreticky nemůže potřebovat, navíc to za měsíc spolehlivě zapomene. Navíc školství má pocit, že se plně vyčerpá v dopoledních hodinách a odpoledne vyvrhne děti k rodičům s návalem úkolů se kterými si neví ani ratolesti, a většinou ani rodiče, rady. Jaké pak mohou být výsledky.

Celodenní škola.
Byl jsem v německé spolkové zemi Porýní-Falc, kde mi tamní předseda vlády Kurt Beck líčil, že z výše popsaných důvodů zavedli projekt celodenní školy, kdy i v odpoledních hodinách probíhá výuka odlehčenou formou, kde si děti s dopomocí učitelů udělají i všechny úkoly a vysvětlí si to, co nepochopili při běžné výuce. Vše prokládáno sportem a zábavou formou různých uměleckých aktivit. Nechápu, proč už s něčím podobným nepřišel někdo u nás na ministerstvu školství? Místo toho se u nás buduje sevřený formalistický systém, kdy se třeba kontroluje zda má žák zápis ve čtenářském deníku, ale už nikoho nezajímá jak vznikl. Přitom četbu zásadních knih a přemýšlení nad jejich obsahem považuji za jednu z nejdůležitějších věcí při budování vzdělanostní společnosti.

Výuka je diskuse.
Nedávno v Belgii jsem se seznámil s tím, jak tam probíhá výuka. Učitel se studenty o knize diskutuje, ptá se na různé aspekty, polemizuje s nimi. Rychle pak pozná, kdo to četl a kdo si jen stáhl obsah z internetu. Studenti píší eseje na náhodné knižní téma, třeba na vztahy hlavních hrdinů, či na některé epizody. Opět nemožné bez přečtení. U nás se s tímto setkáte skutečně jen výjimečně. Odškrtne se zápis a běží se dle osnov, studijního plánu dál, aby se ještě stihli probrat Lumírovci…Naše školství vůbec neumí vystihnout to co je důležité pro rozvoj myšlení a vzdělanosti. Prostě výčet minerálů, seznam hlavonožců či komplikovaný zlomek jsou alfou a omegou snažení naší vzdělávací soustavy. Samozřejmě takový způsob výuky je hodně náročný na samého učitele.

Kdo je dobrý učitel?
Na základní a střední škole jsem vlastně potkal jen asi čtyři dobré učitelky, z toho jedna byla skutečně excelentní. Měla nás na dějepis a češtinu. Vlastně díky ní umím trochu něco veřejně říci, napsat a naučil jsem se hodně z reálné učebnice politiky, tedy z historie. Lidé se totiž stále po staletí chovají podle podobných vzorců. Kdo zná dějiny, dokáže i odhadovat blízkou budoucnost. V hodinách jsme diskutovali, četla nám ukázky těch nejlepších knih a nejzajímavějších pasáží, promítala nám diapozitivy historických památek a zkoušela nás z jejich vztahů k reálné době vzniku. Z mých dnešních zkušeností opět věc nevídaná. Dokázala vzbudit zájem a podnítit fantazii a myšlení. Tak si dodnes představuji ideálního učitele a užitečnou školu.

Zase nejsou peníze.
Obávám se, že současná vláda jde zase obráceně. Školám se seberou peníze, zavedou se univerzální testy obhospodařované za stamiliony soukromou firmou a lidem se namluví, že tyto testíky encyklopedických informací zvýší vzdělanost generací příštích. Honosně se tomuto tunelu říká státní maturita. Vzdělanost společnosti to nezvýší ani o milimetr, studenty to ještě více utvrdí v představě, že škola je úplně k ničemu neb je učí nepotřebný balast, respektive je fajn si koupit následně diplom, ten se v tržní společnosti určitě jednou hodí a o miliardy se podojí daňoví poplatníci. Touto cestou se k vyšší vzdělanosti a bohatnutí společnosti skutečně nedostaneme.