Zdravotníci jsou degradováni jen na poskytovatele služby. Též pojem zdravotní péče je nahrazen pojmem „služba“. Vládě jakoby tudíž nešlo o humanistické zdravotnictví, ale jakýsi obchodní vztah mezi poskytovatelem služby a příjemcem služby. Jde tedy o další degradaci zdravotnictví z etické pomoci bližnímu na čistě ekonomický, tržně zbožní vztah.

Změna ustálených pojmů povede k naprostému chaosu, kdy si jednotliví účastníci systému přestanou na čas úplně rozumět, než se novým pojmům naučí a jejich význam pochopí. Tento fakt může prohloubit chaos ve zdravotnictví.

Zákony přinášejí též velmi drastické pokuty pro lékaře za poměrně banální pochybení. Například opomenutí oznámení, že lékař je na dovolené, má být sankcionováno až stotisícovými pokutami. Výše pokut za leckdy banální opomenutí je v příkrém rozporu s tím, jaké jsou sankce v jiných oblastech života za obdobná pochybení, např. u živnostníků, či u jiných profesí. Zákony tedy zavádějí novou nespravedlnost mezi profesemi.

Souhrnně lze tedy říci, že vládou schválené návrhy nepřinesou skoro žádné zlepšení a jen prohloubí nepořádek a napětí, které panuje v resortu zdravotnictví. Tyto zákony jsou prakticky identické s tím, co před lety navrhoval ministr Topolánkovy vlády Julínek a Leoš Heger se tak stal jen jakýmsi „Julínkovým pošťákem“, který to, co bývalý ministr Julínek napsal, donese do parlamentu. Je s podivem, že ministr Heger rezignoval na jakýkoli svůj názor.