Pozdní statečnost reportérů NYT – Edwarda Wonga a Michaela Crowlyho, komentátorů New York Times, odhaluje neúspěšnost Blinkenovy diplomacie:
Ministr zahraničí Antony J. Blinken minulý týden absolvoval svou poslední cestu jako nejvyšší americký diplomat, a to do Paříže. Francouzský prezident Emmanuel Macron prohlásil Blinkena za „významného služebníka míru“ na ceremonii v Elysejském paláci, kde mu udělil nejvyšší poctu země, medaili Čestné legie.
Ve Washingtonu o několik dní později, kdy Blinken pronesl závěrečnou řeč před davem expertů na zahraniční politiku, to byla velmi odlišná scéna.
„Ministře Blinkene! Vaším dědictvím bude genocida! Navždy budete znám jako ‚Bloody Blinken, ministr genocidy‘,“ křičel demonstrant, který se infiltroval na akci Atlantic Council. Bezpečnostní důstojníci jej vyvedli z místnosti. Muž také mával cedulí s nápisem „Blinken: Válečný zločinec“.
Podobné drama zasáhlo i rozlučkovou Blinkenovu tiskovou konferenci na ministerstvu zahraničí o dva dny později, když bezpečnostní důstojníci vyvedli z místnosti novináře Maxe Blumenthala, který řekl Blinkenovi: „V Gaze bylo cílem vašich bomb 300 novinářů. Tony, nezastavil jste příliv bomb. Proč jste obětoval řád založený na pravidlech ve prospěch svého závazku k sionismu?
Kontrastní scény odhalují dualitu působení Blinkena ve funkci ministra zahraničí. Během čtyř let a více než jednoho milionu nalétaných mil byl Blinken tváří hlubokého zapojení Ameriky do dvou válek, jedné na Ukrajině a druhé v Izraeli a Gaze. První, obrana Ukrajiny před Ruskem, byla všeobecně oblíbená věc doplněná ukrajinskými vlajkami vlajícími z amerických verand, a Blinken se vyhříval v poctách, když se dovolával nejvyšších zásad mezinárodního práva a lidských práv.
Ale válka mezi Izraelem a Hamásem v Gaze se pro Bidenovu administrativu stala politickou a morální noční můrou, protože izraelské údery zbraněmi dodanými Američany zabily odhadem 46 000 Palestinců, mnoho z nich žen a dětí.
Zatímco prezident Biden určoval politiku, Blinken, jeho desítky let dlouhý pobočník a náhradní syn, ji představil veřejnosti. Diplomat byl obviněn z vykuchání samotných principů, které prosazoval na Ukrajině, a stal se terčem slovních atak, dosud jen zřídka vídaných u ministra zahraničí.
Blinkenova práce a jeho pověst ohledně konfliktů jsou tak propletené, že by jej mohli stejně snadno nazývat kdysi používaným vládním titulem, který je stále na kancelářských deskách ve staré budově ministerstva zahraničí – ministr války.
Blinken se nad touto otázkou zamyslel během rozhovoru tento týden ve své kanceláři obložené dřevem, kterou vyzdobil současnými uměleckými díly od Jaspera Johnse a Willema de Kooninga. Blinken řekl: „Pokud chceme termín ,válka‘ používat expanzivně, myslím, že ministerstvo zahraničí bylo“ – odmlčel se – „ano, zabralo nám to spoustu času a úsilí, a ano, jako součást z toho se dozvíte hodně o zbraňových systémech.“
Blinkenovi nebyla válka cizí, když začínal na svém současném postu. Během své dlouhé kariéry zástupce washingtonské zahraniční politiky, včetně náměstka ministra zahraničí, se potýkal s ozbrojenými konflikty, zejména s americkými bažinami v Iráku a Afghánistánu. A jeho dětství bylo utvářeno vzpomínkou na druhou světovou válku, konkrétně příběhy o tom, jak jeho nevlastní otec Samuel Pisar přežil holocaust.
Ale svět naservíroval obzvláště ošklivou přehlídku hrůz, když Blinken převzal vedení ministerstva zahraničí: spory a zvěrstva v Jemenu, Sýrii, Haiti, Etiopii, Arménii, Myanmaru, Demokratické republice Kongo a Súdánu.
Vždy bezchybně zdvořilý strávil Blinken nespočet hodin snahou řešit konflikty. Ale ať už je to dobré nebo špatné, jeho odkaz nespočívá v uzavírání velkých mírových smluv – ty tradiční diplomatické ceny mu unikaly – ale v jeho roli ve dvou válkách, které ho často vrhají do velmi odlišných světel.
První Blinkenův test, americké stažení z Afghánistánu, byl všeobecně považován za fiasko.
Rychlé převzetí Kábulu Tálibánem v srpnu 2021 zaskočilo ministerstvo zahraničí a vynutilo si chaotickou evakuaci amerických občanů a afghánských spojenců. Někteří republikánští zákonodárci požadovali, aby Blinken rezignoval.
Jeho chvíle nastala, když ruský prezident Vladimir V. Putin nařídil v únoru 2022 rozsáhlou invazi na Ukrajinu.
Když se Putin připravoval na útok, přednesl Blinken v Berlíně projev, v němž se odvolával na to, jak se prezidenti John F. Kennedy a Ronald Reagan postavili sovětské moci a prohlásili, že Spojené státy budou znovu bránit „vládnoucí principy mezinárodní mír a bezpečí." O den později v Ženevě čelil svému zachmuřenému ruskému protějšku Sergeji Lavrovovi a varoval, že ruský útok vyvolá „rychlou, tvrdou a jednotnou reakci“.
Byl to druh velící a vysoce postavené diplomacie, kterou můžete vidět v seriálu Netflix „The Diplomat“. Blinken nasadil svou bezchybnou francouzštinu v Paříži a Bruselu a přemlouval vůdce v Soulu a Tokiu. Výsledek: koalice asi 50 států, která se zavázala dodávat Ukrajině zbraně nebo uvalit ekonomické sankce na Rusko.
Jak válka postupovala, žádná ze stran neusilovala o jednání, takže Blinken spíše válečným stratégem než mírotvůrcem. Ponořen do podrobností o vojenském vybavení a podmínkách na bojišti často argumentoval proti představitelům Pentagonu ve prospěch poslání silných amerických zbraní na Ukrajinu. Když předseda Sboru náčelníků štábů Mark A. Milley koncem roku 2022 navrhl, že by Ukrajina měla zúročit zisky na bojišti a usilovat o mírové rozhovory s Moskvou, trval Blinken na tom, že boj by měl pokračovat.
Pět dní po teroristických útocích, které provedl Hamás v říjnu 2023, se Blinken postavil vedle izraelského premiéra Benjamina Netanjahua na vojenské základně v Tel Avivu a řekl světu, jak ho zabíjení osobně zasáhlo.
„Přicházím před vás nejen jako ministr zahraničí USA, ale také jako Žid,“ řekl. "Na osobní úrovni chápu děsivou ozvěnu, kterou masakry Hamasu nesou pro izraelské Židy a pro Židy všude."
I tento okamžik měl vznešenou záři. Blinken spěchal na záchranu přítele USA, který byl při útocích bolestně zasažen. Hamás a jeho partneři vzali rukojmí a zabili více než 1200 Izraelců – největší jednodenní masakr Židů od holocaustu.
Ale tentokrát se příběh stal mnohem komplikovanějším. Na soukromých setkáních na stejné cestě Blinken a jeho pomocníci řekli Izraelcům, aby usilovali o uměřenou reakci. Slyšeli však komentáře o obtížích vyhnout se vysokému počtu civilních obětí v Gaze – včetně zlověstných připomenutí od izraelských představitelů, že Amerika byla kdysi ochotna zničit Hirošimu a Nagasaki atomovými bombami.
Blinken podnikl tucet válečných cest na Blízký východ. Byly to ponuré záležitosti, na rozdíl od evropských turné, kde byl oslavován jako zachránce Ukrajiny. Izraelští představitelé si jeden den stěžovali na tlak z Washingtonu, zatímco arabští monarchové se druhý den vztekali, že se Izrael vymkl kontrole.
Znovu se ponořil do vojenských záležitostí. Na setkání s izraelským válečným kabinetem studoval mapy Gazy a diskutoval o podrobnostech strategie. Vyzval Izraelce, aby vpustili více humanitární pomoci a omezili civilní oběti, když bušili do Gazy a proměňovali nemocnice, školy a mešity v prach. Někteří představitelé ministerstva zahraničí marně argumentovali, že Izrael úmyslně zadržoval pomoc Palestincům. Blinken celé měsíce říkal, že ministerstvo „posuzuje“ zprávy o izraelských válečných zločinech.
Postupem času se zdálo, že Blinkenovy návštěvy u Netanjahua byly stále méně účinné. Někdy izraelský vůdce veřejně podkopal pozice svého amerického hosta několik hodin po jeho návštěvě.
Kritici války uvedli, že pouze zadržování vojenské pomoci by změnilo izraelský přístup. To se ale nikdy nestalo.
V souladu s přístupem prezidenta Bidena k „medvědímu objetí“, Blinken a ministerstvo zahraničí neustále posílali Izraeli zbraně, včetně asi 2000librových bomb, které američtí vojenští představitelé označili za nevhodné pro městský boj.
Během 16 měsíců války schválil Biden pomoc Izraeli ve výši 26 miliard dolarů. Úředníci ministerstva zahraničí poslali Blinkenovi nesouhlasné telegramy, které se stavěly proti této politice. Hrstka z nich rezignovala a stali se veřejnými disidenty.
„Nemáme žádnou politiku,“ řekl Michael Casey, diplomat a válečný veterán z Iráku, který loni rezignoval na své místo na ministerstvu zahraničí v Jeruzalémě, kde pracoval pro Gazu. "Dáváme přednost cílům izraelské vlády před našimi vlastními zájmy." Řekl, že „ze všech postav ve vedení ministerstva byl Antony Blinken největším zklamáním. Navzdory tomu, že projevil záblesky empatie s Palestinci, řekl, Blinken se nikdy neodchýlil od přístupu k Izraeli.
Hala Rharritová, diplomatka, která v dubnu rezignovala na místo v americkém ministerstvo zahraničí, řekla, že rozhodnutí bývalého ministra zahraničí podporovat Izrael ho bude pronásledovat po zbytek jeho života. „Když jsem se stala diplomatkou, složila jsem přísahu bránit ústavu. Obcházejí proces, aby pokračovali v toku zbraní, vědí, jak je to katastrofální. Pro mě je to opravdu neodpustitelné a je to trestné,“ řekla Rharritová. "To ho bude pronásledovat po zbytek života." Historie ho jistě bude soudit a činí tak již dnes,“ dodala.
Nějakou dobu se zdálo, že Blinken a jeho kolegové možná nebudou moci po mnoho měsíců, kdy naléhali na válčící strany, aby uzavřely dohodu o příměří, předvést žádný výsledek. Pak přišla tento týden dohoda mezi Izraelem a Hamásem.
I když dohoda od zvoleného prezidenta Donalda J. Trumpa, dohoda, pokud bude platit, by mohla být vítanou součástí Blinkenova odkazu. Měla ale ambice zprostředkovat historickou dohodu o normalizaci diplomatických vztahů mezi Izraelem a Saúdskou Arábií, která by teoreticky zahrnovala historicky první explicitní cestu k palestinskému státu. To už je minulostí.
Blinken připustil, že veřejné mínění vůči Spojeným státům se stalo „velmi náročným“ v místech, kde je Amerika vnímána jako pokrytecká, když odsuzuje válku Rusku a brání izraelskou válku. Taková je povaha války, říká Blinken: „Většina těchto výzev nemá úhledné hollywoodské konce.“
Tolik komentář v NYT.
Jsou ale i jiné hlasy, hodnotící „mírový“ odkaz dohody v Gaze. Například: „Blinkenovo dědictví je poskvrněno a bude navždy vzpomínat na to, že povzbuzoval k pokračování války na Ukrajině a v Gaze, když měl moc a vliv k uzavírání mírových dohod.
To bylo zcela odhaleno, když se Trumpovi podařilo dosáhnout dohody mezi Izraelem a Gazou ještě předtím, než se vrátil do prezidentského úřadu, což potvrdilo, že prodloužená válka, a tedy ztráta stovek tisíc životů, byla způsobena Blinkenovými rozhodnutími.“ (VT Foreign Policy)
