O králi Miroslavovi a chudých prioritních akcionářích

Za devíti tunely a devíti odkloněnými peněžními toky byla nebyla malá nebohá zem. Vládl jí král Miroslav řečený Kalda. Byl to vladař bodrý a rázný a dobře věděl, že na lid je třeba přísnosti, protože tak je to správné, tak to má být. Také dobře věděl, že chudí musí být ještě chudší a bohatí bohatší, a proto zvyšoval daně přímé i nepřímé. Jenom jednu daň neměl v lásce, protože ji platili hlavně bohatí. A tak ji rovnou zrušil. Byla to, milé děti, daň z dividend.

A v té zemi, v luxusní zemljance, alespoň král Miroslav ji nazval luxusní, bydlel chudý chasník jménem Honza. Honza měl štěstí, protože na 156. pokus uspěl ve výběrovém řízení na úředníka v jednom z mála místních podniků. O tuto pozici se ucházelo dalších celých 300 chasníků. Většina ostatních továren a podniků se totiž již dávno odstěhovala do dalekých zemí, které se jmenovaly Abibas a Puna.

Jednoho dne přišel za Honzou jeho šéf. „Honzo, mám pro tebe nabídku, která se nedá odmítnout. Kolik teď vyděláváš?“ – „20 tisíc krejcarů hrubého, což dělá 15 850 krejcarů čistého.“ Honza totiž ještě neměl děti. – „A kolik myslíš, že stojíš podnik i s odvody?“ – Honza byl hlava bystrá, uměl účetnictví, a tak hned vyhrkl: „26 800 krejcarů, pane šéf.“  - „Takže králi Miroslavovi odvedeš měsíčně 10 950 krejcarů“ „Přesně tak, pane šéf.“

„A co bys, Honzo, řekl na to, že ti zvednu čistou mzdu o 2610 krejcarů.“ - „No to je úžasné, pane šéf!“ - „Ono to má ale háček. Dobře mě poslouchej, Honzo a nepřerušuj mě. Ve mzdovém výměru už nebudeš mít uvedenu hrubou mzdu 20 000, ale jen 8 000, což je minimální mzda.  Ty nás budeš stát s odvody 10 717 a domů si odneseš 7120. Zároveň se ale staneš majitelem prioritních akcií. S nimi se sice nemůžeš podílet na vedení našeho podniku, ale máš přednostní právo na výplatu zisku - dividend. Ty ti budeme vyplácet zálohově každý měsíc. 14 000 krejcarů zdaníme 19% daně z příjmů právnických osob a ty dostaneš 11 340. Celkem budeš mít měsíčně 18 460 krejcarů čistého. No a podnik také ušetří více než 2000 krejcarů před zdaněním.“

A tak se i stalo. Jenže za chvíli to dělali v Kaldově království všichni. Každý chudý chasník, který měl práci, se stal prioritním akcionářem. A ti, co měli děti, dostávali v čisté mzdě více než v hrubé. Takové podivuhodné věci děly se v království krále Miroslava. Napřesrok se král Miroslav velmi podivoval, že se mu v pokladně sešlo tak málo krejcárků. A tak dál zvyšoval daně přímé i nepřímé a pokud neumřel, zvyšuje je dodnes.