Jsem lékař, čili věci kolem zdraví prožívám jaksi s větší urputností. Většina lidí se tím začne zabývat, až když je opravdu ouvej. O to pozorněji – prosím – čtěte tato čísla. Nebude jich mnoho, ale jsou vážná.
Jde o data Českého statistického úřadu o tak zvané naději dožití. Tak podle nich se chlapeček narozený v posledních dvou letech v Ústeckém kraji může těšit na 73,9 let života a holčička na 79,6 let. Že vám ta čísla připadají nějaká nízká? Tak to jste v obraze. Kdyby se chlapeček narodil v Praze, dožije se pravděpodobně 77,7 roku a holčička 82,6 roku. Jinými slovy – život obyvatel našeho regionu bude v průměru o 3 až 4 roky kratší než život Pražáka. Hlavní město je na tom v tomto srovnání nejlépe, ale jak u mužů, tak i u žen je na tom náš region nejhůře v celé zemi. Jediní, s kým se o poslední post „pereme", jsou obyvatelé Ostravska. Že to není fér? Jasně, že není. Ani trochu.
Můžeme se na to podívat i z jiného pohledu. Představte si, že je vám 65 let a žijete někde v Ústí nad Labem nebo v Chomutově. Když budete muž, čeká vás pravděpodobně 14,9 let života, pokud jste žena, tak rovných osmnáct let. A zase. Když se na věc podívá stejně Pražák, má před sebou 17,2 roku. A žena z hlavního města 20,2 roku.
Mohl bych vás podobnými čísly zavalit, třeba podobně „vedeme" v počtu úmrtí za rok na 100 tisíc obyvatel. A tak dále.
Ale tady nejde o vědeckou studii, tady se pojďme bavit o tom, co s tím.
Značný vliv má zcela jistě životní prostředí, ale jeho zlepšení v posledních dvaceti letech je zásadní. A například ve srovnání s Prahou je úroveň naprosté většiny parametrů již poměrně dlouho podobná. Zcela jistě potřebujeme nové investice do ekologických opatření, ale zjevně to není klíčový důvod kratšího věku.
Navíc například v Karlovarském kraji (alespoň v jeho většině) je kvalita životní prostředí dobrá – a přesto je tento kraj také mezi těmi, kde věk dožití není nijak přesvědčivý. Zjednodušeně řečeno by v případě klíčového vlivu čistoty ovzduší a přírody celkově měl mít nejlepší data Jihočeský kraj. A nemá. Ve srovnání s řadou jiných také zaostává.
Není tedy možné, že by hlavním důvodem byla dostupnost a kvalita lékařské péče?
A to již vypadá zajímavě – tentokrát mám čísla z Ústavu zdravotnických informací a statistiky. Jde o data za rok 2015.
Ústecký kraj má nejnižší počet lékařů na tisíc obyvatel z celé země. Pokud tedy nepočítáme střední Čechy, ale ty jsou v této statistice v podstatě součástí Prahy. A v té je na tisíc obyvatel dvojnásobný počet lékařů než v Ústeckém kraji. Když to zjednoduším, tak oproti průměru celé České republiky je u nás na tisíc obyvatel o téměř jednoho celého lékaře s plným úvazkem méně. To musí být nutně vidět. A asi nebude náhoda, že sousedé v Karlovarském kraji jsou na tom sice lépe, ale nikoliv zase tak zásadně.
Takže ano – neseme si jistě ekologickou zátěž z minulosti, ale zdá se, že podstatnější v kvalitě našich životů je fakt, že k lékaři máme podstatně dál, než šťastnější spoluobčané z jiných regionů.
To si žádá jasnou a rychlou nápravu.
A tato náprava musí začít u financování. Proto potřebuje Ústecký kraj nové miliardy korun investované do zdraví obyvatel kraje. Do lékařů, do moderního vybavení, do prevence, do zajištění dostupnosti péče.
Já totiž vím, že moji kolegové v Ústí, Chomutově či třeba v Mostu nejsou o nic horší než lékaři jinde, neléčí s o nic menším zájmem o pacienty, dělají svoji práci tak kvalitně, jak to jde. Ale jestliže je v kraji o jednoho lékaře méně na tisíc obyvatel, tak v podstatě není „o čem mluvit". Obyvatelé prostě mají méně dostupnou lékařskou péči. A to je třeba připočítat také skutečnost, že v míře přístrojového vybavení to u nás také není nijak skvělé.
