Poslední měsíc roku má pro různé skupiny osob i odlišné podoby. V křesťanské západní tradici je adventní čas dobou zklidnění, rozjímání a zpěvů svátečních chorálů. Pro lidi preferující konzumní společnost je ve znamení nákupů, shánění dárků a plnění ledniček a spižíren. Pro politiky letošního Česka bude dobou hledání nové podoby parlamentu a vlády. Troufnu si předvídat, že to bude nejobtížnější úkol. Nicméně soudím, že nakonec ho zvládneme. Nějak. Sice ne ke spokojenosti všech, ale přece… Připomeňme si kritické body v historii našeho novodobého státu, který po Vánocích vstoupí do roku 100. výročí od svého vzniku.
Naše země byla v obtížné situaci už mnohokrát. Čeští a slovenští politici usilovali o zrovnoprávnění Čechů a Slováků v rámci rakousko-uherského státu už před vypuknutím první světové války. Tyto snahy však ukončila válka a následné perzekuce ze strany mocenských orgánů monarchie. Nicméně podařilo se překonat původní sny. Vznikl samostatný svobodný stát. Sen mnoha generací našich předků. Po patnácti letech nelehké konsolidace a ustálení nového státu přišla hospodářská krize, jež zamávala mnohými ideály. Jen co jsme se z ní dostali, nastala těžká léta ztráty samostatnosti a fašistické okupace. Po ní následovalo poválečné nadšení, ale po únorovém převratu zase brzké vystřízlivění a pro velkou část společnosti opět útlak a ponižování. Šedesátá léta přinesla dočasné uvolnění – ovšem zakončené ruskými tanky a hromadnou emigrací. Sedmdesátá a osmdesátá léta znamenala relativně klidné časy vykoupené tupým přežíváním v normalizační neveselé společnosti. Listopad 1989 – opět euforie z nabyté svobody a následně ztráta iluzí o tom, že už bude všechno jen fajn. Rozpad Československa, korupční aféry, místo moci ideologie nadvláda peněz a konzumu.
Příští rok si budeme připomínat 100 let od vzniku Československa. Takto v souhrnu to vypadá jako jedna katastrofa za druhou. Leč přiznejme si – mnohé se povedlo a vybudovalo. A přes všechny nedokonalosti a bolesti žijeme ve svobodné demokratické společnosti. Přestože politické přístupy jsou různé, je to na nás, co si zvolíme. Objektivním pohledem i zavilí skeptici musí přiznat, že podoba našich obcí a měst se za poslední léta výrazně zlepšila. Většina zvláště center měst i venkovských návsí doslova rozkvetla. Základem je samospráva na všech úrovních. Nic lepšího nebylo v historii lidstva vymyšleno. Populistické líbivé nápady a nejrůznější lákavé představy o vládě pevné ruky hodných vládců sice mohou mít u lidí částečný úspěch, ale dlouhodobě nikdy nic dobrého nepřinesly.
Za sto let své relativně samostatné existence zažily naše země hodně dramatických zvratů, ale pořád máme šanci navázat na ty nejlepší demokratické tradice. Na Vysočině jsme navíc za poslední léta nezažili žádnou výraznou korupční aféru, politické reprezentace různých stran měly většinou snahu se dohodnout na svých rozhodnutích s ohledem na prospěch občanů a bez zbytečných žabomyších válek. Za tento stav patří všem zastupitelům, radním, starostům i obyvatelům Vysočiny můj dík.
Jiří Běhounek
hejtman Kraje Vysočina
